Článek
Na prodeji dvoudveřových malých městských aut ještě žádná automobilka nezbohatla. Britské Mini, patřící do koncernu BMW, by tak jen s jedním malým modelem dlouho nevydrželo. Rozšíření nabídky o několik crossoverů a typů karoserií je možná krok kontroverzní, ale z obchodního hlediska pochopitelný (a nezbytný).
Ve třetí generaci tak základní hatchback Mini, představený v březnu 2014, přišel na konci téhož roku vedle tradičního třídveřového provedení také jako pětidveřový model. Ten měl samozřejmě za cíl zatraktivnit vůz pro lidi, kteří potřebují trochu více praktičnosti, ale chtějí pořád stylové auto.
Třetí generaci Mini s kódovým označením F56 jsme si představili už dříve, testovali jsme základní třídveřové provedení Mini One s přeplňovaným tříválcem 1,2 l. Teď se podíváme právě na pětidveřovou verzi F55 a se silnějším motorem ve verzi Cooper.
V bazarech jsou cenově atraktivnější
Na test jsme si v Auto ESA půjčili pětidveřové Mini Cooper s tříválcovým motorem 1,5 l o výkonu 100 kW se sedmistupňovou automatickou převodovkou. Vůz z roku 2018 měl v době testu najeto něco málo přes 64 000 km a prodejce za něj chtěl 400 000 Kč.
Nová Mini byla vždycky drahá. Ale jak příšerně zdražila i jiná běžná auta, na trhu ojetin se rozdíly srovnaly a slušné Mini stojí prakticky stejně jako podobně vybavená Fabia.
Ojetých Mini sice v inzerátech nejsou stovky, ale je z čeho vybírat. Nejdostupnější vozy z prvních let a ve skromnější výbavě se dají pořídit už za 200 000 Kč, slušné třídveřové Mini třetí generace lze mít do 250 000 Kč. Do 400 000 Kč je spousta zajímavých aut s docela nízkými nájezdy, včetně několika rychlých Cooperů S s výkonem skoro 200 koní.
Vrcholné sportovní verze John Cooper Works začínají už pod půl milionem, ale záleží na nájezdu a stáří. Málo ojeté exempláře jsou pořád velmi drahé. Vozy Cooper a Cooper S s nájezdem do 30 000 km bývají pořád za zhruba půl milionu a spíše více. Naprostá většina ojetin má benzinový motor, převažují automatické převodovky.
A jak si Mini stojí v bazarech? Odpovídá Filip Kučera z Auto ESA. „Mini Cooper je legendární automobil, který se svým stylem odlišuje od ostatních vozů na silnicích. Je považován za jeden z nejvíce zábavných vozů v dané cenové relaci. Jeho kompaktní rozměry a obratnost se hodí do městského provozu a ke snadnému parkování. Oblíbený je především u mladých lidí, kteří hledají stylový a zábavný vůz pro každodenní použití. Pětidveřovou variantu často preferují mladé rodiny nebo ji lidé pořizují jako další vůz do rodiny. Konkurence pro ojetý Mini Cooper je poměrně velká. V dané cenové kategorii nabízí širokou škálu alternativ, jako je VW Polo, Škoda Fabia, Ford Fiesta, Mercedes-Benz třídy A, BMW řady 1 a další. Některé z nich nabízejí lepší cenovku, jiné zase více prostoru pro cestující a zavazadla nebo vyšší úroveň výbavy.“
Zajímavé auto, které dobře jezdí
Třetí generace oblíbeného stylového Mini se pořád drží stejného designového jazyka, který už před čtvrtstoletím navrhl legendární designér Frank Stephenson. Zajímavé je, že Stephenson stojí i za designem novodobého Fiatu 500, který rovněž prakticky vůbec nezastaral a dlouhé roky se drží stále toho samého návrhu.
Vedle designu byly na vozech Mini vždy atraktivní jízdní vlastnosti. A ani v tomto ohledu se tady nic nemění. Pětidveřové Mini Cooper s tříválcem jezdí opravdu dobře a dynamicky.
Jak už bylo naznačeno, třetí generace kompaktního Mini přišla poprvé i v pětidveřovém provedení. Vůz proti třídveřové variantě narostl o 131 mm a má o 72 mm delší rozvor, což je znát hlavně na místě vzadu. Auto je i o 9 mm vyšší než třídveřová varianta. S rozvorem 2 567 mm dokonce pětidveřové Mini překonává i Fabii třetí generace, která má rozvor pouze 2 470 mm. Ale i krátké Mini, s koly doslova v rozích auta, má o 15 mm delší rozvor.
I když mělo být Mini vždy stylovka a zákazníci byli ochotni trochu té praktičnosti oželet, tak tahle pětidveřová verze je opravdu použitelná i v situacích, kdy musíte občas vzadu někoho vozit. Trojková Fabia je sice objektivně prostornější, ale nutno říci, že i dospělí v Mini cestu přežijí. Do Chorvatska to nebude úplně ono, ale pokud neměří řidič dva metry (a neleží za volantem jako u zubaře) a přední spolujezdec se vpředu trochu uskromní, vážně se do tohoto auta vměstnají čtyři osoby i s věcmi. Zkoušeli jsme to a jde to. Pro rodinu s dvěma dětmi bez kočárků a bez psa (nebo maximálně s čivavou, krysaříkem nebo jiným hlodavcem) je pětidveřové Mini zcela použitelné.
Rozvržení interiéru se za ty roky moc nezměnilo. Uprostřed už ale není obří rychloměr, nýbrž moderní dotykový infotainment s navigací.
Díky delšímu rozvoru je vzadu použitelné místo. Dva dospělí si sem sednou, ale do Chorvatska se jim takhle chtít jet nebude. Ale to ani ve Fabii.
Tohle jsou přesně ty zbytečnosti, které v autě nutně nepotřebujete. Než podobně laciné vysouvací head-up displeje, to už je lepší tam nic nemít. Ale chápu, že někomu se právě tyto detaily líbí.
Uvnitř se také třetí generace Mini drží stejného letitého receptu, i když obrovský kulatý rychloměr uprostřed přístrojové desky uvolnil místo dotykovému infotainmentu odvozenému ze systému BMW iDrive. Všechny přístroje se teď nastěhovaly na volant a nutno říci, že jsou možná až příliš minimalistické. Head-up displej s vyklápěcí „obrazovkou“ je tu dost laciný, a i když s čitelností základních údajů pomůže, mně osobně spíše vadil a vypnul jsem ho.
I přes pár levnějších detailů vypadá Mini hodnotně a kvalitně. U testovaného auta trochu zamrzí absence vyhřívaných sedaček, ale jinak tu bylo všechno, co můžete potřebovat. Automatická klimatizace, tempomat, opravdu kvalitní audiosystém, parkovací asistent s couvací kamerou, a dokonce i indukční nabíjení mobilu vtipně schované do jinak celkem zbytečné loketní opěrky. V Mini nemohou chybět naprosté zbytečnosti jako nastavitelný odstín „náladového“ osvětlení interiéru a všemožná „vtipná“ zobrazení různých funkcí auta, jež mají připomenout, že se Mini nebere moc vážně a je to především stylová hračka. Už chybí snad jen prdící tlačítko, jaké mají Tesly.
Palubní infotainment je vlastně iDrive od BMW, má i prakticky totožný ovladač. Je rychlý, spolehlivý a lze ho aktualizovat. Mapové podklady ale nejsou zadarmo. Ne všechny verze umí plně zrcadlit mobilní telefon.
Mini ale nebylo jen o stylu a „kravinkách“ v interiéru, ale i o jízdních vlastnostech. A nutno říci, že tady se k horšímu auto rozhodně neposunulo. Tuhý podvozek a trochu těžší řízení sice nesedne každému, ale kdo má rád dynamické svezení a auta, která reagují na pokyn řidiče hned a ne s půlhodinovým zpožděním jako kontejnerová loď, bude s Mini opravdu spokojený. Podvozek tu není taková kousavá potvora jako u Cooperu Works, a když v rychle najeté zatáčce odstavíte plyn a ťuknete si do brzdy, neustřelí auto zadkem ven. Spíše jen utáhne stopu. Když se s tím naučíte pracovat, dá se pak trochu agresivnější geometrie podvozku a rychlé řízení využívat k opravdu svižným a zábavným průjezdům zatáčkou. Ano, pořád se bavíme o tom „rodinném“ pětidveřovém Mini s tříválcem a automatem.
Ani vám nebude vadit ten tříválec pod kapotou, to mi věřte. Podle tradice se vývojářům podařilo zvuk dobře odladit a Mini na volnoběh a při jízdě pořád vydává docela příjemné charakteristické „prdlání“. A to nejen uvnitř, ale překvapivě i zvenku. Není tak výbušné jako Cooper S nebo Works se čtyřválcem, ale tříválcové bručení zde má něco do sebe a není to jen shluk nahodilého chrastění, jako když třesete příborníkem.
Tříválec v Mini Cooperu má hezký zvuk, a to jak uvnitř, tak i venku. Díky většímu objemu má i lepší nástup z nízkých otáček. Není tak výbušný jako přeplňovaný dvoulitr v Cooperu S, ale výkonu má dost. Zázračnou spotřebu ale nečekejte, počítejte tak s 6,5 l / 100 km, i když budete jezdit normálně.
Přirozený schodovitý charakter průběhu výkonu tříválce pak uhladí sedmistupňová dvouspojková převodovka, ani verze s manuálem však nemá takovou „turbodíru“ jako konkurenční litrové tříválce, není tady jízda tak ucukaná a motor nereaguje jako na gumě. Pro svižnější svezení je ale potřeba převodovku přepnout do sportovního režimu. Ve standardním nastavení odřazuje nahoru příliš brzy (i když třeba funkce plachtění má pro plynulost a spotřebu v některých jízdních situacích přínos). Škoda, že tu nejsou pádla pod volantem, práci s autem by to usnadnilo. Ovšem kulisa voliče převodovky je při ruce, a navíc má správnou logiku řazení - od sebe dopředu se podřazuje a tahem k sobě se řadí nahoru. Na rozdíl od nedávno testovaného Clia RS s dvouspojkou řadí tato převodovka v Mini v manuálním režimu opravdu bleskově.
Teď už víte, že pětidveřové Mini s tříválcem 1,5 l nejen pěkné jezdí, ale je také docela použitelné. Ale jak je na tom se spolehlivostí? Jsou tu nějací strašáci? Dobrou zprávou je, že ne. Ale řešily se tu drobnosti a samozřejmě je potřeba si dát pozor na obvyklé nástrahy moderních aut.
Tříválec tu snad zlobit nebude
Tříválce 1,2 a 1,5 l řady B38 jsou obecně považovány za spolehlivé motory a zatím se jim vyhýbají problémy spojené s motory starších generací ve vozech Mini a BMW. Řetězové rozvody jsou tu odolné, zvýšená spotřeba oleje hlášená není, a dokonce se ani moc neřeší usazování karbonu v sání, i když tady bude dost záležet na použitém palivu a způsobu používání auta. Výhradně městské cesty nebudou mít samozřejmě na kondici motoru blahodárný vliv (karbonování, ředění oleje benzinem), ale brzkým servisem se dá nepříjemnostem zabránit.
Pár drobností se tu řešilo, ale od roku 2016 jsou nové tříválce B38 už spolehlivé motory. Pečlivým olejovým servisem jim pomůžete k dlouhověkosti.
Počátky tříválce ale byly trochu komplikované. Do roku 2015 se vyskytovala zvýšená axiální vůle v ložisku klikové hřídele (ložisko se u vozů s manuálem rozpadlo klidně po pár desítkách tisíc kilometrů) a v chladicím okruhu svodů a turba se mohly vyskytovat praskliny, kterými pak unikala chladicí kapalina. Hlášení o selhání katalyzátoru jsou vzácná a dost možná mohou být důsledkem nevhodného paliva.
V březnu 2018 přišla modernizovaná verze s jednoduššími rozvody připravená na instalaci „povinného“ částicového filtru, poznáte ji podle kombinace s dvouspojkovým sedmistupňovým automatem. Starší verze automatu byly klasické šestistupňové měničové automaty od Aisinu, které jsou pro městský provoz přece jen vhodnější. Dvouspojka Getrag je ale dynamicky zajímavější.
Vozy s transparentní servisní historií a neprošvihnutými prohlídkami by měly být v naprostém pořádku. Doporučíme ale přejít na zkrácené pevné intervaly 15 000 km nebo jeden rok. Maximum je totiž až dva roky nebo 30 000 km, a i když si auto olej hlídá a občas žene lidi do servisu podstatně dříve, jistota je jistota a roční interval bychom nepřekračovali. Motory BMW jsou tradičně na kvalitu a stav oleje citlivé a ani tady to nebude jinak.
Jak na servis?
Variabilní plán, kdy si auto říká o potřebnou prohlídku samo servisní hláškou v palubním menu, bychom opustili. Zaprvé nebudete muset jezdit do servisu každé dva tři měsíce, jak se vám výměny oleje rozutečou s dalšími intervaly a inspekcemi. A zadruhé budete mít lepší kontrolu nad tím, co se dělá.
Mini, stejně jako bavoráky, si o další servis řekne samo. Jenže tenhle systém má v oblibě jednotlivé úkony rozházet a vy pak jezdíte do servisu každé dva měsíce. Držte se raději pevného intervalu prohlídky s výměnou oleje s maximem 1 rok.
Ve starším motoru bez OPF je 4,3 litru oleje, novější má 4,5 litru. Pozor, není tu klasická mechanická měrka, ale jen digitální ukazatel. Olej specifikace 0W-20 plnící normu BMW LL17-FE+ je primární volba, ale výrobce dovoluje i alternativní možnosti. Použít lze i olej plnící normu BMW LL01, LL04, LL12-FE a LL14-FE+. Zas bychom s tím ale moc neexperimentovali a drželi se toho, co tam bylo od počátku.
Automatické převodovky tady potřebují servis, i když ho automobilka nepředepisuje. Tohle hlídejte hlavně u aut, co už mají najeto přes 60 000 km. Pro starší šestistupňový Aisin s měničem momentu je to doporučený interval výměny (stačí 5,5 litru běžného oleje ATF6). Dvouspojková převodovka od roku 2018 je Getrag 7DCT300, která má mokré spojky (pro spolehlivost lepší řešení než suché) a problémy s ní nebývají, pokud zhruba po 60 000 km nebo každé čtyři roky necháte náplň vyměnit. Je tu jen 4,5 litru oleje BMW DCTF-2, objednací číslo 83 22 2 433 157.
Sedmistupňová DCT Getrag s mokrými spojkami je dobrá převodovka a také spolehlivá. Chce to ale včas v ní měnit olej. Starší automat od Aisinu je možná trochu línější, ale určitě vhodnější pro městský provoz.
Zapalovací svíčky (NGK SILZKGR8E8S) se mění při každé druhé výměně oleje (hraničně 4 roky a 60 000 km), brzdová kapalina obvykle vychází na dvouleté intervaly, stejně tak filtry. Kabinový filtr ale měňte ideálně každý rok a nejpozději jednou za dva roky dezinfikujte klimatizaci, ať to v autě nesmrdí. Auto si řekne o výměnu brzdových destiček, ale kontrolujte to. Brzdy u sportovně provozovaných aut odchází dost rychle.
Pozor na detaily
Mini řešilo rozličné potíže v rámci záruky a ojetiny s jasnou servisní historií už by snad měly mít všechno odstraněné. Vozy vyrobené do 30. června 2017 mívaly vadný kabelový svazek volantu (v diagnostice bude uložený chybový kód 030410), což způsobovalo výpadky ovladačů na volantu, tempomatu, stěračů, či dokonce řazení pod volantem. Podobný problém se týká i ovládání houkačky, i když to byl zase jiný kabel a jeho uchycení.
Mnoho věcí se řešilo v rámci záruk a servisních akcí, a pokud má ojetina pečlivě vedenou servisní historii, mělo by být už všechno vyřešené. Výhodou Mini bývají celkově nízké nájezdy.
Ve výrobě se vyskytoval také vadný startér, kdy se na palubní desce rozsvítí zpráva „Chyba spouštěče/zapalování, start motoru není možný“ a v paměti se uloží chyby 804095 a 930730. Auta vyrobená od ledna 2018 mohou mít vadný kompresor klimatizace (nejprve bzučí a pak vůbec nefunguje).
Auta vyrobená mezi 1. 2. až 30. 6. 2015 mají vadnou převodku řízení, mění se celá (včetně seřízení geometrie přední nápravy). Autům vyrobeným mezi 1. 7. 2014 a 1. 11. 2016 se může vypnout ochrana přehřátí posilovače řízení, takže se omezí funkce a řízení jde těžce. Zároveň se v paměti uloží chybový kód 4823FA. Řeší se to kontrolou a aktualizací programu. Vozy vyrobené od listopadu 2014 mívají vadné horní uložení motoru (nejčastěji vpravo). Pazvuky z motorového prostoru ale může vydávat i vadný tlumič kmitů řemenice klikové hřídele (motoru kolísá volnoběh, rozsvítí se kontrolka dobíjení, v paměti se uloží i chyby 2A1100 a 210601). Vyskytují se i vadné držáky převodovky.
Z dalších problémů se ví o vibracích deflektoru panoramatického střešního okna (nalepí se tam pěnová vložka), špatně upevněných zpětných zrcátkách či pronikání vody do interiéru ze špatně namontovaného krytu výparníku klimatizace (postihuje vozidla vyrobená do 25. 10. 2020). Vrzající spojka se vyřeší namazáním přítlačné podložky tlačné tyče. Do 13. 3. 2019 se ve výrobě vyskytovala vadná opěrná ložiska v předních tlumicích jednotkách (auto vrže při otáčení volantem na místě).
Celkové hodnocení: Ojeté Mini Cooper (F55)
Pětidveřové Mini si zachovalo styl a atraktivitu třídveřové varianty, ale přidává samozřejmě použitelnost pro běžný provoz i početnější rodinu. Jistě, na nějaké chalupaření to nebude, ale pokud neustále někam nepřevážíte dva bernské salašníky, nafukovací skákací hrad a jezdíte zpravidla jen s párem velkých tašek, bude vám Mini bohatě stačit.
Tříválec je spolehlivý motor, převodovky tady nezlobí, a pokud se o auto budete v rámci servisního plánu starat, mělo by vydržet. Zatímco na trhu nových vozů je Mini dost drahé, teď jako ojetina začíná dávat smysl i lidem s omezenějším rozpočtem.
V úvodu jsme trochu zažertovali s tou Fabií, ale když se podíváte, kolik stojí dneska pěkná faceliftovaná Fabia III v podobné specifikaci s automatem, najednou je tohle Mini vlastně dostupné a atraktivní auto. Tak co? Opustíte konfekci a zkusíte něco stylovějšího?