Tahle ojetina je malý zázrak: Nežere, pěkně jezdí a nedá se rozbít

Spousta klasických kategorií aut pomalu mizí z trhu. Sedany jsou fuč, stejně tak rodinná MPV. A mizí dokonce už i klasické hatchbacky, neboť všechno nahrazují nějaké podivné variace na SUV. Podobný osud brzy potká i malé levné vozy, protože jsou pro výrobce příšerně drahé. Zdražují je regulace a bezpečnostní předpisy.

Suzuki Ignis sice nebylo nikdy superlevné auto, ale před osmi lety šlo koupit za necelých 250 tisíc korun a se čtyřkolkou za asi 320 tisíc. Před pěti lety už stál Ignis 300 a čtyřkolka asi 380 tisíc korun. Teď už tohoto zajímavého prcka nekoupíte a je to rozhodně škoda. V roce 2024 se rozloučil s českými zákazníky se startovací cenou skoro 380 tisíc, což už je v teritoriu Swiftu a obecně větších aut segmentu B.

Kdo ale netrvá na nule na tachometru a klidně přežije pár desítek tisíc kilometrů, rozhodně by se tomuto roztomilému prckovi neměl vyhýbat ani v bazarech. Naopak si hned ukážeme, že Ignis je jedno z nejlepších malých aut. Možná to není taková stylovka jako Fiat 500, ale široké publikum by oslovit mohl.

Na test jsme si v Auto ESA půjčili Suzuki Ignis s benzinovým motorem 1,2 l o výkonu 66 kW, pohonem předních kol a pětistupňovou manuální převodovkou. Vůz z roku 2019 měl v době testu najeto jen 28 500 km a prodejce za něj chtěl 240 000 Kč.

Suzuki Ignis poslední generace není v inzerci zas tak hojně zastoupené auto. Na inzerentním portálu sauto.cz je aktuálně něco málo přes třicet nabídek a nejdostupnější startují lehce pod 200 000 Kč. Diesel byl jen v Indii, u nás jsou pouze benzinová provedení. Velmi vzácný je také automat (v inzerci aktuálně jen jeden).

Docela dost je ale čtyřkolek (asi třetina nabídky), které koupíte asi od 250 tisíc korun (občas se objeví i levnější). Naprostá většina Ignisů má najeto do 100 000 km. Kusy s nájezdem do 50 000 km stojí od 260 000 Kč nahoru. Vozů s nájezdem do 30 000 km je velmi málo a stojí zpravidla přes 300 000 Kč.

A jak si Ignis stojí v bazarech? Odpovídá Filip Kučera z Auto ESA. „Suzuki Ignis je na trhu ojetých vozů velmi specifickým modelem, který se v bazarech neohřeje dlouho. Nabídka není tak široká jako u běžných malých vozů, majitelé si tato spolehlivá auta drží. Testovaný exemplář z roku 2019 s nájezdem pouhých 28 000 km je ukázkovým příkladem kategorie zánovních vozů, které u nás řadíme do programu Auto ESA Premium. Zákazník zde získává auto ve stavu blízkém novému vozu, ale s výraznou cenovou úsporou. Cílovou skupinu tvoří často starší páry, které oceňují koncepci ‚mikro-SUV‘ – tedy vyšší pozici za volantem a pohodlné nastupování při zachování miniaturních rozměrů pro parkování. Atmosférický motor 1.2 DualJet o výkonu 66 kW je pro takto lehké auto naprosto dostatečný a spotřeba pět litrů potvrzuje, že japonská škola atmosférických motorů má i dnes velký smysl. Zákazníci na tomto modelu oceňují především mechanickou odolnost a absenci složitých prvků, které by hrozily drahým servisem. Přímá konkurence se hledá obtížně. Ignis stojí na pomezí mezi Fiatem Panda (zejména ve verzích Cross) a modernější Toyotou Aygo X. Proti nim však Ignis často vítězí lepším využitím vnitřního prostoru. Z hlediska servisu patří Suzuki k nenáročným vozům. I když ceny některých originálních dílů mohou být nepatrně vyšší než u evropského mainstreamu, celkové náklady na vlastnictví jsou díky spolehlivosti extrémně nízké. U takto málo ojetého vozu je riziko technických závad minimální, přesto v Auto ESA prochází každý vůz důkladnou vstupní kontrolou. U vozů s nízkým nájezdem garantujeme stav tachometru a právní původ, což je pro kupujícího v této kategorii naprosto klíčové.“

Ne, Suzuki Ignis není japonské auto kategorie Kei. Na to je moc velké. Je to klasický hatchback segmentu A, i když u nás ho asi spousta lidí označí jako malinké SUV. Navazuje ale právě na miniaturní „MPV“ kategorie Kei, která byla až do roku 2014 velmi populární právě v domácím Japonsku a občas se taková auta, po úpravách, vozila i do Evropy. Zajímavé jsou na Ignisu designové odkazy na malé kupé Suzuki Cervo z roku 1977 (které navrhl Giugiaro).

Cervo byl typický automobil „Kei“, později nahrazený modelem Suzuki Alto, legendárním autem této kategorie (zkratka Kei znamená „kejdžidoša“, tedy doslova přeloženo jako „lehké auto“). Dnes už není kategorie Kei (vznikla už v roce 1949 s cílem nakopnout válkou zdecimovaný domácí průmysl v Japonsku) tak důležitá, protože hlavní výhody (nízké zdanění) byly značně zredukovány a už se tolik nevyplatí.

Výrobcům také přestalo dávat smysl dělat samostatné modely pro poměrně malý domácí trh. Suzuki Ignis, o kterém teď bude řeč, tak například svou délkou jen 3,7 m stejně do původních limitů třídy Kei nespadá (délka 3,4 m, výška 2,0 m a šířka 1,48 m). Hodně exportních aut vycházejících z řady Kei dostalo větší motory (od roku 1990 mohly mít v Japonsku jen 0,66 l, rychlost 140 km/h a výkon 64 koní si výrobci dohodli mezi sebou) a také byly často větší (hlavně širší). Například „doma“ byl offroad Suzuki Jimny v kategorii Kei, ale exportní verze byla o 20 cm širší a 15 cm delší.

Dost ale o autech Kei. O tom by šel napsat samostatný článek. Ignis je fajn malé auto a skvělý pracant na každý den. Překvapivě je použitelný i čtveřicí dospělých, i když do Chorvatska byste asi takto jet nechtěli. Jako auto pro dva je to ale ideální řešení. A pozor! Ignis není žádná laciná krabice, je to nad očekávání promyšlené, kultivované a velmi dospělé auto. To i třeba Citigo (jakkoli ho mám osobně rád) vedle něj působí lacině.

Ignis mívá nejen kompletní komfortní výbavu (včetně vyhřívaných sedaček, které ale tedy místo vyhřívání jen pálí vaši zadnici), uvnitř není takový hluk a celkem pohodlně se s ním dají zvládat i delší přesuny po dálnici. Když už jsme u vyhřívání, tak Ignisu se tedy nechce ráno moc rychle topit. Malý motor produkuje málo odpadního tepla a trvá, než auto vyhřeje. Navíc vzadu nejsou výdechy ventilace.

V Ignisu samozřejmě není ticho jako v Lexusu, ale zároveň Ignis nedrnčí jako již zmíněné Citigo a mnoho jiných malých aut segmentu A, která na dálniční komfort moc nemyslí (přeci jen se s nimi počítá hlavně do města). Dost velký podíl na relativním tichu uvnitř má ale naprosto úžasný malý čtyřválec, který si ševelí s typickou japonskou jemností.

Když ale podřadíte a pošlete ho do červeného pole, pohne s malým a lehkým (840 kg) Ignisem opravdu pěkně. Dobře poskládaná převodovka pak dovoluje pěkně využít možnosti motoru, a když se tenhle malý hatchback může opřít o dobré pneumatiky, je s ním i zábava. Řízení je příjemné, v autě se docela dobře sedí (na japonské poměry) a na úzké a zatočené okresce budete králem. Kombinace nízké hmotnosti a výkonného motoru dělá z malého Ignisu opravdu příjemné auto. Kopců se nebojí a dá se s ním i předjíždět. Mám tahle malá auta, které zároveň mají také slušný výkon, moc rád.

Díky nízké hmotnosti také Ignis prakticky vůbec „nežere“. Když se budete snažit, pojede za 4,5 litru jako motorka. I příměstské dojíždění, sem tam nějaký ten kalup po dálnici a využívání potenciálu motoru znamená dlouhodobý průměr jen do 6 l/100 km. Přidejte si k tomu minimální servisní náročnost, vysokou provozní spolehlivost a máte před sebou dost možná nejlepší malé auto na trhu.

Pod kapotou mohly být dva typy motorů. Starší čtyřválec má objem 1 242 cm3 a výkon 66 kW, novější má objem 1 199 cm3 a 61 kW. V testovaném autě je ta starší a výkonnější verze K12C. Zajímavá je třeba tím, že má hydraulické vymezování ventilové vůle. Vstřikování je nepřímé a každý válec má dva vstřikovače. Samozřejmostí je rozvodový řetěz a proměnné časování ventilů.

Celkově se jedná o mimořádně spolehlivý motor, takže bude stačit dodržovat servisní plán a měl by celé auto přežít. Suzuki nastavilo základní interval pro prohlídku a výměnu oleje na jeden rok nebo 20 000 km. Po dvou letech se mění brzdová kapalina a olej v automatické převodovce. Po třech letech se mění kabinový i sací filtr a také chladící kapalina. Řemen pohonu příslušenství se mění po šesti letech, zapalovací svíčky až po sedmi letech nebo 100 000 km a u čtyřkolek olej v rozvodovce až po osmi letech nebo 160 000 km (ty oleje bychom nechali udělat aspoň v polovičním intervalu).

Pozdější dvanáctistovka K12D a K12M s výkonem 61 kW má pevně vymezené ventilové vůle (kontrolují se jen poslechem). Standardní interval je zkrácený na 15 000 km nebo jeden rok. Svíčky se tu mění už po třech letech, stejně tak olej v převodovce a sací i kabinový filtr. Palivový filtr se tu mění po 105 000 km, chladící kapalina nejprve po osmi letech, pak každé čtyři roky.

Suzuki Ignis se týkalo několik svolávacích akcí (zkrat navigačního systému, odvzdušnění palivové nádrže, dobíjení akumulátoru a pohon ISG alternátoru). V rámci servisních akcí se řešily (a občas u málo používaných aut stále řeší) vibrace od spojky a převodovky. Zpravidla je nedostatečný přítlak celé sestavy a mění se ložisko, spojka (sada spojky od prvovýrobce 11 155 Kč) a také setrvačník (originál 6 860 Kč), hluk od předních brzd (vadné destičky, originál 2 281 Kč), pazvuky ze sloupku řízení (výrobní vada sloupku řízení aut vyrobených po 13. lednu 2020), hluk od hnacích hřídelí (vadná hřídel, nový originál 12 944 Kč) a hluk od zadních tlumičů (vadné tlumiče, nový originál 3 266 Kč za kus).

Rizik tu ovšem moc není. Technika je mimořádně spolehlivá, a pokud se k ní nechováte jako hovado (nevytáčíte studený motor do omezovače, nepoužíváte Ignis jako závodní offroad a dodržujete servisní plán), vydrží. Prohlédněte ale interiér a karoserii, protože dost napoví o tom, jaký život za sebou auto má. Vozy Suzuki sice hned nereznou, ale jakmile se poškodí citlivá místa (prahy, lemy blatníků, rohy dveří), může tam začít oranžový mor pučet poměrně brzy.

Podívejte se i na podvozek, hlavně u čtyřkolek. Dost lidí si opravdu Ignis plete s pracovním offroadem a dávají mu někde v lese dost za uši. Také u čtyřkolek počítejte s tím, že spodek bude dost „ostřílený“ od kamínků z míst, kde se nesolí, ale jen štěrkuje. Není to zlý úmysl majitelů, neboť oni jen jedou v horách po štěrkem posypané cestě, čímž si osekají spodek auta. A jakmile dojedou do nížiny, kde se solí, začne sůl na těch osekaných místech hlodat. Určitě zvažte důkladné ošetření spodku auta, aby vám vydrželo dalších třeba 20 let. Takhle skvělá jednoduchá auta už totiž nebudou a udržovaný Ignis to úplně v pohodě přežije.

Suzuki Ignis je naprosto boží! Díky nízké hmotnosti i s dvanáctistovkou velmi pěkně jezdí a překvapivě umí posloužit pro čtveřici lidí. Není nepohodlné a jeho kultivovanost je velmi slušná. Pod kapotou je pak malý zázrak, jeden z nejlepších a nejspolehlivějších motorů vůbec. Pár laciných drobností tu sice je, ale ty všechny vyváží celková vysoká provozní spolehlivost, nízká servisní náročnost a velmi nízké provozní náklady. Já musím tohle auto zařadit mezi vůbec ta nejlepší, která si můžete koupit. Jestli auto podobné velikosti sháníte, kupujte hned, dokud jsou ještě ve slušném stavu a mají za sebou rozumný nájezd.