Potřebuju malou ojetou dodávku a naftu nechci ani zadarmo! Vybíráme spolehlivého pracanta do 300 000 Kč

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Dorazil nám do redakce další dotaz na výběr auta, tentokrát na praktičtější malou dodávku. Neměl by to být nijak extra luxusní vůz, spíše pracant. Užitečné bude ale osobní provedení, neboť občas ty zadní sedačky potřeba budou. Hlavní je spolehlivost, stáří ideálně do deseti let a cena pokud možno do 300 tisíc korun. Dlouhé trasy se s tím jezdit nebudou, spíše se budou objíždět kšefty „kolem komína“.

„Vozím velké věci, štafle, bedny s nářadím a nechci to cpát do nějakého pěkného auta, kde akorát všechny plasty a čalounění zničím. Po předchozí zkušenosti už ani zadarmo nechci diesel,“ vysvětloval čtenář své potřeby. Dále se ptal, jestli je fakt nejlepší malá dodávka VW Caddy a jaké jsou případné alternativy. Tak se pojďme na podobná auta podívat.

Vlastně si tazatel odpověděl sám, protože Caddy je opravdu skvělá dodávka, která jezdí spíše jako osobní auto. Potěší u ní velmi příjemná ergonomie, kvalitní zpracování interiéru a poměrně slušná kultivovanost, aspoň tedy na poměry malých dodávek. Spolehlivost Caddy ale dost závisí na samotném uživateli a jak přistupuje k údržbě.

Na trhu je dost vozů s benzinovým motorem 1.2 TSI nebo i 1.4 TSI s rozumnými nájezdy do 300 000 Kč. Pokud nepotřebujete luxusní výbavu, dá se pěkný Caddy sehnat za slušné peníze. Takové ty oplastované a výbavou narvané lifestylové verze jsou pořád docela drahé. Nafťáků je v inzerci pětkrát tolik, ale mívají strašně najeto, do 150 000 km je v inzerci s motorem TDI jen pět aut. Ale čtenář stejně naftu nechce.

Caddy s konstrukčním označením SA byl ve výrobě od června 2015, je to modernizovaná verze s novými motory. Právě jeho jednotky TSI už jsou nové konstrukční řady EA211, a pokud je o ně dobře postaráno, problémy s nimi nejsou. Vyhnuli bychom se ale automatu DSG, který umí draze zlobit. Dobrý automat 6DSG měla jen verze CNG, ale ta moc populární dnes nebude a v inzerci jich je stejně málo. Pak byl dobrý automat už jen u velkého dieselu 2.0 TDI.

Pokud vám jde jen o to, dostat za své peníze co nejvíc prostoru, tak praktická MPV od Dacie jsou skvělá volba. Do 300 tisíc koupíte poměrně mladé a málo ojeté vozy (do pěti let a 50 000 km), dokonce i se skvělým benzinovým motorem 1.3 TCE. Fanoušci klasiky seženou i atmosférickou šestnáctistovku s nepřímým vstřikem, která je na soustavné popojíždění mezi kšefty pár kilometrů možná ještě lepší.

Třináctistovka je povedený motor, ale i když už ji netrápí problémy rizikového předchůdce (1.2 TCE), zas je potřeba myslet na to, že přímému vstřikování a přeplňování soustavné krátké trasy úplně dobře nedělají. Šestnáctistovka umí trápit zvýšenou spotřebou oleje (hlavně u extrémně vytěžovaných aut). Ale je to všechno o pečlivosti údržby. U dacií spíše bývá kamenem úrazu celková sešlost a vysoké opotřebení, protože mnoho lidí je bere jen jako otroky na jedno použití. Je to škoda, protože tato auta umí velice spolehlivě a levně sloužit a nezaslouží si být lajdáctvím a zanedbáváním péče ničená.

Naprostou klasikou této kategorie je Berlingo od Citroënu. V inzerci je dost aut s nájezdy do 100 000 km a maximálně desetiletým stářím, ale samozřejmě se dají koupit levně i hodně ojeté kusy. Seženete i příbuzné modely od Peugeotu, ale citroënů je celkově víc. Berlinga mají pod kapotou nejčastěji diesel 1.6 HDI, benzinových motorů v inzerci moc není.

Komu by diesel nevadil, tak šestnáctistovka potřebuje jen pravidelný servis, pak funguje. Starý osmiventil DV6 umí být nezmar, který najede 400 tisíc kilometrů bez velkých problémů. Chce to ale vyměnit olejovou vanu za takovou, ze které jde celá stará náplň vypustit. Je na to servisní sada a spousta pečlivých motoristů už ji dávno upravenou má. Takové auto bude dobrá ojetina. U městských vozů zlobívá částicový filtr (běžně vydrží jen asi 180 000 km), jinak Berlinga fungují. Modernější verze BlueHDI už přidává AdBlue a to je zase další složitost.

Praktický pracant je také Dobló od Fiatu, u nás poměrně rozšířené s benzinovými motory a také úpravami na plyn (LPG i CNG). Pořád se dají koupit s nízkým nájezdem do 100 000 km a ceny jsou celkem rozumné. V současné době není o verze CNG takový zájem, takže se dají koupit velice levně (pořád to proti benzinu vychází na jeden kilometr o trochu levněji). Vedle atmosférické jednotky, která auto utáhne jen ve městě, se dá koupit i verze 1.4 T-JET, s níž už se delší cesty po dálnici absolvovat dají.

Benzinové motory mají nepřímé vstřikování a docela dobře snášejí krátké trasy. Potřebují jen velice pečlivý olejový servis, na který jsou všechna italská auta citlivá. Po předchozích problémech už se podařilo také vylepšit motor 1.3 MultiJet, takže tenhle diesel nezakazujeme. Dobrá je i naftová šestnáctistovka, když by někdo prostě do pracovní dodávky potřeboval naftu.

Kangoo od Renaultu je také „dělnická“ klasika. S nájezdy do 100 000 km některá auta jsou, ale budou mít spíše motor 1.2 TCE, kterému bychom se raději vyhnuli. Sice se dá koupit dobrý kus, ale tento motor je velice rizikový a nikdy nevíte, jakou minulost za sebou má. Mnohem oblíbenější jsou diesely 1.5 dCi, ale budou mít spíše více najeto. Udržovaným kusům ale vyšší nájezd nevadí.

Příbuzným modelu Kangoo je dodávka „Mercedes-Benz“ Citan, ale to je opravdu jen Kangoo s logem Mercedesu. Motory jsou stejné, jen si připlatíte za značkový servis. Citan se dá ale občas sehnat za slušné peníze. Dokonce levněji než Caddy, ke kterému by se ale měli vrátit všichni, kteří chtějí „prémiovou“ malou dodávku.

V této třídě vyloženě špatná auta nejsou, takže to bude hodně o osobních preferencích. Jsou však kusy s velmi rizikovými motory (1.0 EcoBoost od Fordu, 1.2 PureTech od PSA, 1.2 TCE od Renaultu), kterým je lepší se vyhnout. Pozor také na některé zlobivé převodovky (DQ200 7DSG od VW).

Bohužel mají tyto vozy společné problémy, které se spíše týkají toho, jak se s nimi jezdí a jak se o ně kdo stará. Překračované servisní intervaly (i o tisíce kilometrů), zanedbávaná péče a údržba (není čas mýt a luxovat, musí se jezdit po kšeftech) a mnohdy chybějící opatrnost při manipulaci s nářadím a nákladem. Auta tak mívají často doslova zdevastovaný interiér. Není to pravidlo, jsou pečliví majitelé, ale takových opečovávaných vozů je málo.

Pozor také na poškozenou karoserii a z toho plynoucí korozi. Tato auta mívají dost kosmetických vad z náročného provozu, hlavně v zadní části vozu. Koukněte také, jak fungují zadní sedačky, jestli tam není nic ulomeného a zda jdou vyndat. Poškozené mohou být i pojezdy bočních dveří (nečistoty, nehoda). Výběr na trhu je, takže bychom se zaměřili na celkový stav auta a nekupovali nějaké ošklivé poničené auto jen proto, že je nejlevnější. Samozřejmě je to také o tom, co potřebujete. Jestli plánujete vozit na stavbě suť a trubky, asi není potřeba si kupovat naleštěnou voňavku a naopak by u vás nějaký obouchaný otrok mohl spokojeně dožít.