Okresková stíhačka pro celou rodinu: Nepokazil ale Audi RS 5 Avant elektrický doping?

Slunce zapadlo a tma obestřela kraj, celý svět pomalu usíná a také doprava pomalu utichá. A to je chvíle, kdy se probouzejí pouliční závodníci, kteří mají do rána všechny silnice na hraní jen a jen pro sebe. A tak i já potichu vyklouznu z garáže za volantem rudé stíhačky Audi RS 5 Avant s touhou se za volantem zase jednou pořádně pobavit.

Cíl je jasný, jedna točitá okreska v kopcích, jejíž identitu budeme pro dobro všech zúčastněných držet v tajnosti. Má kvalitní asfalt a dokonale zakroucenou topografii, která míchá utažené zatáčky s otevřenými a prokládá je rovinkami kratšími i delšími. A v noci bývá docela opuštěná. Je tu jen jeden problém. Tedy kromě srnek, které se tu (a všude jinde poblíž lesů) rády objevují. Já tu už delší dobu nebyl, takže to pro mě bude znovuobjevování. Ale učím se fakt rychle…

A hlavně se můžu spolehnout, že mě Audi RS 5 nenechá ve štychu. Pravda, nabroušené audiny dřív stály trochu ve stínu brutálních „emkových bavoráků“ a svalnatých „á-em-géček“, to se však poslední roky dost zásadně mění – což vám potvrdí každý, kdo jel nedávno s RS 3, minulou RS 5, současnou RS 6 nebo RS 7 (hlavně v competition verzích). Ta auta kromě rychlosti umí perfektně zatáčet a vtáhnou vás do děje. Jenže co nová RS 5…?

Mezi puristy budí obavy, protože si k tradičnímu dvakrát přeplňovanému šestiválci přibrala elektromotor a baterii. Je to totiž plug-in hybrid, který se sice chlubí mocným kombinovaným výkonem 639 koní a brutálním zrychlením z klidu na stovku za 3,6 sekundy, ale taky působí dost přetechnizovaně a, to si přiznejme, trpí výraznou nadváhou skoro 2,5 tuny.

To se mi honí hlavou, než pod kopcem zmáčknu na volantu tlačítko „RS“ a přišlápnu plyn na podlahu. Motor zaburácí a auto okamžitě vystřelí vpřed, sotva se zvládám držet volantu (ještě že mě anatomické sedačky tak pevně objímají). Ty kráso, RS5 teda umí pelášit! Elektrický boost navíc zrychluje reakce na plyn a podrží zátah i při přeřazeních – výsledkem je nekonečná drtivá akcelerace, při které se na tachometru objevují hrozivá čísla začínající…

Do háje, zatáčka! Tvrdé brzdy, uf. RS 5 je na nich krásně stabilní, ochotně se stáčí do zatáčky a na výjezdu to můžete podpálit pěkně brzy díky masivní trakci pohonu všech čtyř kol. A už zase letíme, fakt strašný kalup, na tachometr se ani nestíhám dívat. Pár rychlých zatáček, pak zase tvrdé brzdy do vlásenky a hned do plynu.

Jedu na oči a trochu podle navigace, takže trochu tápu, ale o RS 5 se fakt můžu opřít. Teď přichází hodně zakroucená sekvence ze zatáčky do zatáčky s občasnou rovinkou krátkou jen tak, abych se stihnul nadechnout. A RS 5 s rostoucím tempem odhaluje svůj delikátní charakter – není jen o drtivém zrychlení a šokující rychlosti, ale umí krásná kouzla.

Třeba to, jak pod tlakem podvozek ožije a RS 5 působí jako tanečník na špičkách, vnímáte přenosy hmoty (perfektní naladění na okreskovou zábavu!), můžete s nimi volantem i brzdou pracovat a upravovat mírně stopu. A taky plynem, protože mezi zadními koly je nesmírně chytrý (aspoň podle toho, jak moc jeho popisu nerozumím) systém vektorování točivého momentu, který pomáhá auto stočit do vinglu a vystřelit ho na další rovinku. Případně ve speciálním režimu i zadriftovat…

Poslední úsek se trochu otevírá, do rychlých zatáček se můžu položit a RS 5 potvrzuje svou stabilitu, pak už jen sprint k poslednímu horizontu a rychle na brzdy, ať se nevznese do vzduchu – rychlost by na to skoro už měla. Fůůů, to byla jízda! Kdyby se mi tak neklepaly ruce adrenalinem, tak se otočím a dám to hned ještě jednou… ale fakt si – na rozdíl od auta – potřebuju trochu vydechnout.

Stačí vám to jako odpověď, jestli plug-in hybridní pohon vadí? Ani o něm nebudete vědět! Budete si jen užívat burácení šestiválce s nečekaně bryskními reakcemi. Těch kil navíc si už asi všimnete, hlavně na brzdách – jenže karbon-keramické brzdy (pokud za ně dáte těch 265 tisíc navíc) spolu s chytrou elektronikou je nenápadně drží na uzdě, a pokud se někde vyloženě neurvete ze řetězu, neměla by vás vyškolit.

Při běžném ježdění ale budete za plug-in hybridní pohon rádi. Na jedno nabití totiž ujedete až 86 kilometrů (reálně tak 60 kilometrů) zcela bezemisně a potichu (vlastně ona RS 5 umí docela svůdně brumlat i při elektrické jízdě, ale taky to můžete vypnout) – a možná i zadarmo, pokud máte doma na střeše soláry nebo vstřícného zaměstnavatele. A když elektřina z baterky dojde, tak jezdíte v úsporném hybridním režimu.

Tedy pokud se dokážete udržet a odoláte vábení plynového pedálu a volání omamné rychlosti, která je s tímhle autem tak snadno dostupná. Jediná nevýhoda? Kvůli baterce v kufru se palivová nádrž musela zmenšit z 58 na velmi skromných 48 litrů, takže při plném tempu ujedete mezi tankováními přinejlepším 250 kilometrů. Ale při běžném používání umí RS 5 jezdit za nějakých deset litrů, aniž byste se museli vyloženě loudat.

A já si pořád myslím, že auto jako takové by se bez složitého hybridu obešlo. Bylo by lehčí, obratnější, přímočařejší, ostřejší… Jenže doba se mění a zákazníci také – a vůbec nepochybuji, že si novou RS 5 majitelé zamilují, když budou ráno do práce tiše plout na vlně elektronů a večer to vezmou domů delší cestou a vydrtí oblíbenou okresku. Audi si fakt máklo, aby RS 5 dokonale fungovala v každé situaci. A hlavně abyste se s ní perfektně pobavili!

Kombi Audi RS 5 Avant pořídíte od 2 852 900 Kč, limuzína vyjde na 2 810 900 Kč. Ale připravte si ještě pár desítek a stovek tisíc na příplatky, bez nichž to nepůjde…