Patří nafta vážně do kamen? Zkoumali jsme, kolik baští Citroën Berlingo s dieselem v plném zápřahu

Nebudou. A fotbal stranou: Citroën Berlingo BlueHDi sice žádným trhačem rekordů ve spotřebě není (v paměti byste určitě našli úspornější diesely), musíme však zohlednit fakt, že jde o skoro 4,8 metru dlouhé a přes 1,8 metru vysoké auto, které v prodloužené verzi XL slupne sedm cestujících včetně jejich nákladu. A nezapomeňme také na to, že většina těch nafťáků z vaší paměti… se už dávno nevyrábí.

Pod kapotou pracuje vznětový čtyřválec o objemu 1,5 litru a výkonu 130 koní, který se pojí výhradně s osmistupňovou automatickou převodovkou (kdo chce manuál, musí se spokojit se slabší 100koňovou verzí). Nějaké moderní berličky? Snad jen občasné dotankování AdBlue, jinak se ale tento diesel pořád obejde bez jakékoliv formy elektrifikace.

A protože s Berlingem trávíme opravdu hodně času, rozhodli jsme se jeho spotřebu rozebrat podrobněji. Jak si vede ve městě, na okreskách a při dálničním cestování? A co s apetitem udělá pořádná porce rodinných zavazadel?

Začněme prostředím, které naftovému Berlingu svědčí snad nejméně. Městský provoz, především ten pražský (plný semaforů, kolon a neustálých rozjezdů), naftě úplně dobře nedělá. Běžné popojíždění centrem si při obsazenosti dvěma dospělými řekne o nějakých sedm litrů na sto, ve špičce s menší plynulostí provozu to ale klidně může být o další litr víc.

Ale nebojte, jakmile necháte Černý Most za zády, apetit začne rychle klesat. Svižnější přesuny na okreskách (ale pořád při dodržování rychlostních limitů) si řeknou o 5,5 l/100 km, normálním tempem je to kolem pěti a šetřílci zvládnou odběr stlačit i na hodnoty začínající čtyřkou.

Další dobrá zpráva, pokud chcete Berlingo tu a tam proměnit v dálničního křižníka. Apetit je tu logicky vyšší, hranatá karoserie a rostoucí odpor vzduchu si vybírají svou daň. Pořád to ale není nic dramatického. Budete-li dodržovat tuzemskou stotřicítku a nepojedete vyloženě stylem brzda–plyn, ustálí se chutě patnáctistovky na zhruba šesti a půl litrech.

Vhod tady přijde osm kvaltů automatu s hydroměničem, který i v tempu drží otáčky na rozumné hodnotě a motor přehnaně nevytáčí. Ne že by se snad v Berlingu neuměl probudit otesánek – dejte mu pořádně napít na německém autobahnu a dějí se věci. Při rychlosti kolem 160 km/h už nám palubní počítač ukazoval spotřebu přes osm litrů, to ale dlouhodobě nedoporučuji. Ne snad kvůli častému tankování (s plnou nádrží vezete 50litrovou zásobu), ale kvůli jízdnímu komfortu – motor je hlučnější, aerodynamický svist výraznější a silný vítr se do boku velké karoserie umí taky pěkně opřít.

Jednou z největších předností Berlinga je jeho praktičnost. V sedmimístném provedení nabízí dostatek prostoru pro početnou posádku… a pokud zadní dvojici sedadel zrovna nepotřebujete, vznikne za druhou řadou obrovský zavazadelník s objemem přes tisíc litrů jen pod roletou.

Právě proto nás zajímalo, jak se spotřeba změní při pořádném rodinném zatížení. Na palubě cestovali dva dospělí, dvě děti a jeden plný zavazadelník – kočárek, složená dětská postýlka, dva velké kufry, tašky, batohy a další nezbytnosti, bez kterých se cestování s prcky zkrátka neobejde.

Vyrazili jsme z Prahy do Bratislavy (a posléze zpátky) a k tomu přidali několik krátkých přesunů na Slovensku, což celkem dělalo nájezd 800 kilometrů. Většinu trasy tvořily dálnice, byť na české straně s několika zúženími a rychlostními omezeními. Na ekonomiku provozu jsme přitom nebrali žádné zvláštní ohledy, zkrátka cesta běžným tempem, jaké nám zrovna situace dovolila.

A výsledek? Po absolvování celé trasy se průměrná spotřeba ustálila na 6,8 l/100 km! Vzhledem k pořádnému zatížení a převážně dálničnímu charakteru cesty jde o velmi sympatickou hodnotu. V praxi to navíc znamená, že jsme se na jednu nádrž stihli vrátit zpět do Česka a nemuseli tak řešit tankování v zahraničí.

Právě tady se ukazuje jedna z příjemných vlastností starého dobrého dieselu. Rozdíl mezi spotřebou prázdného a plně naloženého auta jednoduše není tak dramatický. Jasně, vždy záleží na charakteru trasy, jízdním stylu a mnoha dalších aspektech. Z vlastní zkušenosti bychom ale řekli, že apetit naloženého Berlinga oproti autu jen s řidičem může vyrůst o půl, nanejvýš jeden litr.

A jaký je celkový verdikt? Dlouhodobá spotřeba našeho kousku kolem 6,5 l/100 km – převážně na letních sedmnáctipalcových kolech – je podle nás velmi dobrým výsledkem.

Tím ale netvrdíme, že nafta je všelék pro každého. Někomu mohou v Berlingu lépe vyhovovat další možnosti – benzinový tříválec o objemu 1,2 litru, případně čistě elektrické provedení se 136 koňmi a baterií o kapacitě 50 kWh.

Obě však mají svá specifika. Benzinová jedna-dvojka se pojí výhradně s manuální převodovkou, což může být pro pohodlnější řidiče limitující. Elektromobil zase podle tabulek ujede nanejvýš 340 kilometrů, takže nejvíce smyslu dává při městském a příměstském cestování. Na delší rodinné výlety už je potřeba počítat s častějšími nabíjecími zastávkami.

Za jedním si tak stojíme i po necelém roce společného soužití: Pokud hledáte univerzálního rodinného parťáka, který minimálně jednou za čas dostane pořádně „za uši“ na delším rodinném výletu s naloženým kufrem, naftová patnáctistovka s automatem dává v Berlingu pořád největší smysl.