Hlavní obsah

Řídil jsem Jaguar F-Type Rally – iracionálně geniální nápad!

Foto: Jaguar

Občas se ty nejpodivnější nápady projeví jako vůbec nejlepší. Platí to v životě a platí to i ve světě aut. Jak taky jinak by se mohlo stát, že britský Jaguar, potažmo jeho divize SVO, ukáže světu dvojici velmi podivných vozů. Jde o dvoumístné kabriolety F-Type, převlečené a přestavené do rallye hávu. A ačkoliv jsem na ty listopadové pressové obrázky koukal se zdviženým obočím, pozvání na únorovou projížďku v téhle podivnosti jsem uvítal s takřka dětským nadšením.

Článek

Je pondělí a v modrém Range Roveru Sport SVR projíždíme první závoru testovacího centra Fen End. Bývalého letiště britských RAF, které se pro svoje umístění poblíž továrny Jaguar Land Rover v Solihullu stalo optimálním místem pro testovací centrum celé automobilky. Jen samotná cesta sem, lemová řadou závor a kontrolních buněk, tak nějak napovídá, že obsah zdejších testovacích polygonů si místní velmi dobře hlídají. Cestou na naše zázemí projíždíme kolem plácku obehnaného vysokým neprůhledným plotem, kde lze jen koutkem oka zahlédnout maskovanou záď čehosi, co rozhodně nepřipomíná nic ze současné produkce. O kousek dál se potom z návěsu vykládá dvojice historických supersportů XJ220, testovaná divizí Jaguar Heritage.

F-Type Rally? Proč vlastně?

Následuje krátký brífink, během nějž se dozvídám, jak a proč vlastně vznikl F-Type Rally. Jedná se o oslavu sedmdesáti let sportovních vozů Jaguaru – bráno od prvního XK 120 z roku 1948. Jelikož právě XK 120 jezdilo svého času rallye (byť tehdy vypadalo úplně jinak a jednalo se spíš o vytrvalostní závody), řekli si ve speciální divizi SVO, že by je mohl jezdit i současný F-Type. Tedy ne snad, že by se s auty opravdu závodilo. Ve hře sice byla možnost menších lokálních rallye soutěží po Británii, ale nakonec zůstane jen u dvou aut „pro radost“, která se na trať v rámci ostré rychlostní zkoušky nikdy nepodívají.

Foto: Jaguar

Interiér je zarámovaný, ale jinak docela standardní

Coby základ posloužily vozy s kabrio karoserií a s pohonem zadních kol, ukrývající v přídi základní dvoulitrový čtyřválec s turbem. Možná se teď ptáte, proč Jaguar zvolil pro své slavnostní vozy „jenom“ základní dvoulitry – jsou prostě nejlehčí a jejich 300 koní na šotolinu naprosto bohatě stačí. Auta dostala ochranný rám a hliníkovou ochranou spodku, a přestože se základní uspořádání náprav a jejich ramen neměnilo, jsou tu nové delší a měkčí pružiny, a samozřejmě závodní nastavitelné tlumiče EXE-TC. Malá šestnáctipalcová kola obouvají „kopačkové“ pneumatiky Maxsport a vzadu se zabydlel mechanický samosvorný diferenciál s kratším převodem, převzatý ze sériového šestiválcového třílitru v „S“ specifikaci. Tomu všemu vévodí závodní zbarvení s motivem šachovnicového praporu a velká světelná rampa čtyř xenonových světlometů na přídi.

Foto: Jaguar

Čtyři světla na přídi nesmí na noční rychlostní zkoušky chybět

Čas na rychlou „erzetu“

Trochu neohrabaně se přes rám soukám do závodní skořepiny. Interiér zůstal zcela standardní, novinkami jsou tu jen karbonové výplně dveří, závodní telemetrie a taky všeříkající páka hydraulické ruční brzdy, trčící poblíž volantu. Dvoulitr na volnoběh zlostně pobublává, a jelikož jsou všechny jízdní asistenty v čele se stabilizací a ABS odpojeny, displej palubního počítače zmateně cykluje mezi ohromným množstvím chyb, které v elektronickém mozku vyvstaly. „Má to trochu panický záchvat,“ říká sympatická a usměvavá Jade Paveley, připoutaná šestibodovými pásy na sedadle spolujezdce vedle mě. Drobná pětadvacetiletá slečna jezdí rallye od svých devatenácti, má vlastní závodní Imprezu STI a dnes mi bude dělat instruktorku, abych jeden ze dvou rallye speciálů nezahodil do stromů kolem improvizované rychlostní zkoušky. Připadám si vedle ní trochu jako moula.

Foto: Jaguar

Tvrdé podloží pokryté bahnem a pískem – gripu není na rozdávání, ale pneumatiky fungují slušně

Rovnám se mezi kužely značícími start a na pokyn posílám plyn k podlaze. Zadní kola v závodních pneumatikách rozhrábnou trochu bahna pod sebou a F-Type se s nadechnutým turbem řítí vpřed. Zařazenou jedničku střídá dvojka a pak i trojka, pokaždé s mohutným výstřelem do výfuku. Dlouhá rovina před první šikanou je doplněná několika dírami v betonovém podloží, kde mě stihne dost překvapit, jak moc je F-Type na rallyovém podvozku pohodlný. Přestože pevně kopíruje kontury silnice, nijak z nás nevytřásá duši.

Šikana se ale rychle přiblížila, takže se opírám do citlivě dávkovatelných brzd, pádlem podřadím jeden kvalt dolů a volantem prosmýknu auto skrz rozestavěné kužely. Tady předvádí svou špičkovou práci závodní přední gumy, které s ohromnou porcí gripu vtáhnou auto do zatáčky, jako kdyby nebyla plná jemného bahna. I přes svou pohodlnost se na rozbitém asfaltu podvozek ukazuje jako dostatečně pevný a nepustí auto do náklonu ani při rychlém přehození ze strany na stranu. Na výjezdu se pak naplno projevuje kouzlo samosvoru, takže i když zadek pod návalem výkonu lehce ustřelí, učiní tak plynule a čitelně, a stačí jemné kontra volantem, aby byl Jaguar opět poslušně ve stopě.

Foto: Jaguar

V hlubokém promočeném písku to chce držet plyn a kormidlovat volantem

Po první šikaně následuje ještě druhá podobná a pak prudké brzdy před odbočením na část s hlubokým pískem. Tady jdou všechny klasické poučky o řízení stranou. Přilnavosti je minimum, předek zabořený hluboko v jemných zrnkách kočíruji jen rámcově a zadní kola nesmí přestat hrabat a sunout auto vpřed, jinak bych se taky už nemusel znovu rozjet. Sotva se ovšem dostávám z tohoto pekla, nemine mě pořádné ustřelení dveřmi napřed, jak se rozdováděný zadek náhle chytil pevnějšího podloží. Následuje další pravá, opět doplněná lehkým kontrolovatelným smykem na výjezdu, a pak už rychlá úzká pasáž mezi travnatými obrubníky, kde nejvíc bojuji s nezvykem, který přináší sezení na „špatné straně“ auta.

Dávám si takhle několik „koleček“, byť trať je částečně kvůli vlhku neprůjezdná, a tak se v jednom místě otáčíme a míříme trochu jinou cestou zpět na start. Postupně zrychluji, získávám jistotu, takže i ostřílená závodnice vedle mě nabývá na klidu. Ještě aby ne. F-Type překopaný do role rallye speciálu je i přes svojí rychlost a pohon pouze zadních kol neuvěřitelně hodný, řiditelný, a hlavně naprosto perfektně čitelný. Po chvíli si už užívám táhlé smyky na výjezdech, na které vzhledem k rozbahněné trati není potřeba ani moc plynu. Dvoulitr hrdelně řve, bahno létá až do páté řady a já zažívám největší dávku řidičské srandy za hodně dlouhou dobu.

Po slabé půlhodině parkuji auto zpátky do servisního stanu a vysedá se mi dost těžko. Jednak je to rámem, jednak faktem, že bych si za volantem F-Typu Rally rád střihnul klidně ještě několik hodin. Po setkání s rallye verzí následuje ještě svezení se speciálními výročními edicemi Chequered Flag klasického F-Typu, při němž dojde i na rychlý testovací okruh s klopenou zatáčkou.

Ani dojem z vynikajících klasických F-Typů ovšem nepřekoná zážitek za volantem jejich rallye bráchy. Protože jakkoliv se tohle auto zdá jako naprosto iracionální nápad, je zároveň nápadem naprosto geniálním.

autowebAUTOWEBaUtOwEb