Tatry se prodávají za dva miliony, investiční veterán musí plnit dva ze tří bodů, říká majitel muzea

Elegantní muzeum Veteran Arena v Olomouci patří k nejatraktivnějším v republice, zejména zásluhou jeho majitele Lubomíra Pešáka. Úspěšný podnikatel sice stojí za zrodem firmy TS Bohemia zabývající se prodejem elektroniky, nicméně jeho maximální vášní jsou staré stroje, především ty prostějovské značky Wikow, jimž se přezdívá české rolls-roycy.

Nadšenec do původní techniky má v portfoliu řadu osobně odjetých historických závodů, spoluautorsky napsanou třídílnou knihu o automobilce Wikov a také letité zkušenosti v oblasti nákupu/prodeje veteránů. A právě o tomto veřejnosti neznámem trhu jsme si s Lubomírem popovídali.

Dá se všeobecně definovat, jaký veterán je potenciálně investiční? Jak takové auto poznat?

Myslím si, že částečně dá. Takový vůz by měl ovšem splňovat alespoň dva body z následujících tří. Prvně musí být výjimečný technikou i designem a dále hraje roli prestiž značky i počet vyrobených kusů, tedy čím méně, tím vzácnější a lepší. Do třetice je důležitá skvělá a dochovaná historie vozu plus jeho původní majitel/é.

Napadá mě vlastně ještě čtvrtý bod, a to trefit se do vkusu budoucím generacím.

Je rozdíl, pokud se prodává veterán za půl milionu nebo za padesát milionů korun?

Není. Možná jen jinak oblečený majitel a více právních záruk i papírování.

Víme, že část obchodů probíhá mimo veřejné inzertní servery. Jak? Prostě zavoláte známým, že máte na prodej to či ono?

Tak to úplně není. Dá se říci, že se větší sběratelé mezi sebou znají a stýkají se na různých akcích i srazech, takže otázky a věty typu: „kdybys to náhodou prodával, tak mám zájem“, „hodí se mně to do sbírky“ atd., jsou velmi časté.

Já sám u nejméně třetiny svých aut takové nabídky mám. Takže si to stačí zapamatovat a v případě obměny sbírky kontaktovat tyto potenciální kupce. Opravdu jde o velmi častý způsob prodeje. V podstatě pro mě je to jediný benefit v rámci provozování muzea – můžete totiž prodávat a nakupovat bez inzertních portálů.

Může se obyčejný člověk, neznalý laik, dostat do tohoto uzavřeného obchodního kruhu sběratelů?

Určitě může, i já jsem tak před desítkami let začínal. Nového zájemce o sběratelství veteránů všichni rádi přivítají, jen doporučuji najít mezi staršími a zkušenějšími kolegy nějakého ambasadora, který dotyčného nováčka uvede do komunity, a hlavně do problematiky veteránismu. A samozřejmě by pak onen jedinec měl vstoupit do nějakého veterán klubu.

Máte největší sbírku wikovů – českých rolls-royců – na světě, přesto je občas prodáváte. Proč?

Ano, je to pravda. Wikovů mám nejvíce, skoro polovinu ze všech dochovaných. Víte, vždy mě nějaký kolega přesvědčí, že mu ten Wikov jako jedna z mála automobilek ve sbírce chybí a že jej nemůže sehnat, tak prostě vyhovím. A je to rovněž důkaz toho, že wikovy jsou velmi ceněné zboží.

Musíte si jako sběratel budovat nějaké dobré jméno ve smyslu účasti na závodech či výstav elegancí?

Nemusím, ale je to komunitní setkávání lidí většinou se stejným názorem na automobilismus, přinese to mnoho nových informací, kontaktů i přátelství.

Jezdím na takové akce rád. A co děláte rád, do toho vás nikdo nemusí nutit. Některé takové události mají i evropský formát s přesahem do zahraničí, zejména v poslední době jsou velmi pěkné srazy na Slovensku.

Některé podniky jsou zaměřeny na eleganci, jiné zase na sportovní vyžití, ale vždy je to o setkávání lidí. Akce dělají lidé, auta jsou jen prostředek.

Nedávno jste prodal Tatru T700. Povíte nám, za kolik se tento typ vozu ve stavu A1 prodává?

Ano, prodal, ale cenu neprozradím. Byla přiměřená stavu a výjimečnosti vozu. Toto je třeba ten typ investičního vozidla, o němž jsme mluvili na začátku. Předmětná Tatra T700 totiž splňovala všechny tři zmíněné body.

Povím jen, že méně vzácné typy T603 a speciály T613 se všeobecně prodávají okolo dvou milionů korun.

A nakonec, jaký veterán je vám nejbližší, a naopak jaké vozy vám úplně nevoní?

Blízký je mi veterán do roku 1950, nejlépe československý, šesti- či osmiválcový, anebo čtyřválec OHC. Teď se však hodně věnuji motocyklům Indian – výborná značka, výborná technika, jen sehnat solidní kousek v původním stavu po nějaké významné osobnosti…

Vidíte? Hned máte sen o investičním motocyklu. A co se mně nelíbí? Nejsem vyhraněn negativně, na všem se dá najít něco hezkého, stačí jen hledat.

Kolové děti Lubomíra Pešáka tedy můžete potkat zejména v olomoucké Veteran Areně, a to jak jednostopé, tak dvoustopé. Mimo českých značek Wikov, Jawa, Tatra, Zbrojovka či třeba Praga se uvnitř můžete těšit na veterány Indian, Jensen, Triumph, Ansaldo nebo i Aston Martin.

A pokud chcete do kruhu nadšenců vstoupit? Pak se určitě řiďte radou Lubomíra Pešáka a chytněte se některého ze zkušenějších kolegů, co vás do komunity milovníků starého motorizovaného železa uvede. Ta jistojistě ukrývá další tajemství, která se však odhalí už jen vyvoleným členům…