Hlavní obsah

Dakarské peklo na vlastní kůži: S Martinem Macíkem jsme vyrazili testovat do pouště

Foto: MM Production

Se závodním týmem Martina Macíka, dvojnásobného dakarského vítěze v kategorii kamionů, jsme vyrazili do Afriky na testování nové techniky pro nadcházející Dakar Rally. Co se může pokazit…?

Článek

Celý svět se třese, kymácí a poskakuje jako při zemětřesení mimo škálu Richterovy stupnice, já sedím celý zatnutý ve skořepinové sedačce, madla přede mnou se držím tak pevně, až mě bolí ruce, hlava v helmě mi na krku jen bezmocně vlaje a – upřímně – už se hlavně modlím, aby byl konec. V dakarském závodním kamionu s Martinem Macíkem jsem už párkrát jel, ale nyní poprvé v podmínkách, které skutečně odpovídají náročným dakarským terénům. A je to PEKLO!

Foto: MM Production

Letět v kamionu na pistě 135 km/h je o hodně drsnější zážitek než svištět s osobákem po dálnici.

Vidět v televizních záběrech letět závodní kamion maximálkou 135 km/h po rozbité pistě, skákat po kamenech a převalovat se přes duny je něco sakra jiného, než v něm tu chvíli sedět a zažívat gravitační teror, který mučí nebohé lidské skořápky brutální silou. „Je to masakr,“ přiznává Martin Macík a dodává: „Po třech dnech na Dakaru jsme úplně rozbití a už se jen snažíme přežít.“

K tomu jim pomáhají mimořádně sofistikované moderní tlumiče (dvojité vpředu i vzadu) kombinované s dodatečným tlumením kabiny – a právě jejich naladění sem tým MM Technology přijel otestovat. Sem, to konkrétně znamená tuniskou oázu Ksar Ghilane na prahu saharské pouště. „Jezdíme sem testovat už od roku 2005, protože nikde jinde v Evropě nejsou podmínky podobné dakarské rally. Akorát dřív jsme sem jezdili testovat až v říjnu, dřív technika nikdy nebyla k dispozici,“ vzpomíná na začátky své dakarské kariéry Martin Macík senior.

Foto: MM Production

V Africe testoval tým Martina Macíka nejen výdrž Bohouše, ale především nové pneumatiky a tlumiče.

Nyní je konec května a jediné, co na závoďáku pro nadcházející Dakar zbývá odladit, jsou kromě nových směsí pneumatik Prometeon (především kvůli větší odolnosti vůči defektům) již jen zmíněné tlumiče – aby posádce zajistily přežití celého Dakaru a přitom Martinu Macíkovi přinesly absolutní kontrolu za volantem. Vše ostatní už mají speciály MM Technology vychytané, což dokládají i ta dvě zlata z posledních Dakarů a další pódiová umístění klientských aut. „Spolehlivost je u závodního auta naprosto nezbytná, jinak bychom nemohli vyhrávat,“ vysvětluje šéfmechanik David Švanda. „Pak už jen nesmíme nic rozbít.“

A to se v takhle drsném terénu plném ostrých kamenů, vyjetých kolejí, hrbů a propadů může stát docela snadno. Ale Martin Macík to tu už má najeté a ví přesně, kdy povolit plyn a kde to může podržet. Takže na vymlácených úsecích ubere, aby nerozložil kamion na prvočásti, ale jinde zase doslova létáme vzduchem nebo jedeme jen po dvou kolech. Pohoda. A pilot u toho ještě vesele vypráví a popisuje, jaké rány nás čekají, přitom letí s autem o velikosti rodinného domku rychlostí na dálničním limitu po trati, kde byste si ani s off-roadem netroufli jet rychleji než krokem.

Jaké je otevírat trasu v dunách?

Představte si nekonečné dunové pole s kopci zlatavého písku připomínajícími rozbouřené moře. A vy do nich máte vyrazit závodit, i když netušíte, co je hned za tou první terénní vlnou – pozvolné klesání, ostrý pád nebo obrovský trychtýř, který spolkne i náklaďák? Nebo se na vrchol té první duny ani nevyhrabete, jak bude písek sypký?

Foto: MM Production

Duny jsou zrádné. A v kamionu obzvlášť! Sice máte sílu vyjet skoro cokoliv, ale také vysoké riziko, že zapadnete nebo to převrátíte.

Přesně taková nejistota číhá na ty, co na Dakaru otevírají trasu v dunovišti. První obvykle startují lehkonohé motorky, za nimi obratná a výkonná auta a až pak hromotlucké kamiony, takže se jejich piloti mají aspoň orientačně čeho chytnout – myšleno stopy, kterou namalovali závodníci před nimi. Jenže v několika etapách loňského Dakaru jely motorky a auta s kamiony mírně odlišnou trasu (což jim řádně zkomplikovalo navigaci), v jedné etapě v Pusté končině jely kamiony dokonce svou vlastní trasu.

Foto: MM Production

Malovat trasu v dunách je ta nejtěžší dakarská disciplína. A posádka Martina Macíka v ní dvakrát uspěla, čímž si vydláždila cestu k dakarskému zlatu.

„Hned první duna byla obrovská, měla snad sto padesát metrů. První dva kamiony se na ni ani nevyhrabaly a my jen taktak, ostatní se pak zalekli a úplně ji objížděli. Otevírat trasu v dunách je extrémně náročné, protože stačí jedna chybka a zapadnete hluboko do písku, odkud se pak dlouho vykopáváte, nebo to hodíte na bok a to je konečná. Proto i když jsme na posledním Dakaru měli hodinu a půl navrch, jeli jsme pořád na plný plyn – protože o ten slibný náskok bychom v dunách mohli snadno přijít.“

A když to na konci okruhu hodí do táhlého smyku, stačí mu k tomu jen lehký pohyb zápěstím. „To auto je naladěné jako bugina,“ pokyvuje hlavou hlavní konstruktér Martin Macík senior. Ehm, jako sedmimetrová, devítitunová bugina s výkonem tisíc koní, sluší se podotknout. „Řídí se mi fakt parádně. Navíc díky tomu, že s Bohoušem trénuji v průběhu celého roku, tak jsem s ním perfektně sžitý a můžu si s ním troufnout, co chci. A také se na něj mohu naprosto spolehnout,“ potvrzuje pilot Martin Macík junior.

Však s ním má také naježděno! A nejde jen o těch osm tisíc kilometrů, které najezdí přímo na Dakaru. Příprava je totiž celoroční – nejen technická, ale právě řidičská. Martin Macík stráví trénováním mnoho víkendů doma, v poušti kolem Ksar Ghilane najezdil přes 1 200 kilometrů a další příprava bude probíhat v ostrých závodech, červencovém Baja Aragón a říjnovém Rallye du Maroc. Pouze tak si budou moci být jistí, že je technika připravená na další Dakar a že i posádka dakarské mučení vydrží.

Chcete vidět Martina Macíka s jeho Bohoušem a další české dakarské hvězdy v akci? Můžete! A nemusíte ani do Saúdské Arábie. Už v sobotu 9. srpna se bude v Sedlčanské kotlině konat další ročník výjimečné dakarské show Posedlí Dakarem Open Air. To si nesmíte nechat ujít!

Načítám