Cesta autem do Itálie 2023: Kudy jet, jak se připravit a kolik zaplatíte za dálniční poplatky

Letošní letní prázdniny se blíží a my Češi už začínáme cestovat do zahraničí za populárními volnočasovými aktivitami a novými rodinnými dobrodružstvími. Jednou z nejvyhledávanějších dovolenkových lokalit v Evropě je i prosluněná Itálie, země skvělého vína, výborného jídla i domov prestižní módy a nejslavnějších automobilek vyrábějících exkluzivní sporťáky a supersporty. A to je hlavním důvodem, proč jsme do Itálie vyrazili my. Ode dneška můžete naše reportáže sledovat v seriálu o automobilových muzeích.

Už začátkem května jsme vyrazili do Itálie za vás, abychom prozkoumali cestu, zjistili aktuální dopravní komplikace, ceníky dálničních poplatků a zjistili praktické tipy. Současně nám dělala společnost nejnovější Škoda Octavia Combi 2.0 TDI, které se budeme věnovat později. Věříme, že nemusíme zmiňovat dálniční poplatky, ceny paliv ani rychlostní omezení v Česku, takže pojďme zahájit naši cestu až na německých hranicích.

I dnes jsou v Německu dálniční úseky s neomezenou rychlostí, kde Němci zpravidla jezdí rychleji, ale jen málokdo až extrémně vysokými rychlostmi. Německé dálnice jsou navíc pro řidiče osobních aut zdarma. My do Německa vjíždíme skrze hraniční přechod Rozvadov na dálnici D5 a do Itálie jedeme po autobahnech skrze Řezno a okolo Mnichova, odkud pokračujeme do Rakouska.

A v Rakousku se začíná cesta komplikovat, na dálnice totiž musíte vjet s platnou dálniční známkou. Jednodušší volbou je si ještě na německých čerpacích stanicích koupit desetidenní etiketu za 9,90 eura, druhou variantou je cestovat s elektronickou „dálničkou“. Při nákupu online si však dejte pozor, rakouská dálniční známka začíná platit až přibližně 14 dnů od zakoupení – to kvůli evropské legislativě, která zákazníkům e-shopů umožňuje vrátit zakoupené zboží do 14 dnů.

Elektronickou rakouskou dálniční známku si tedy musíte koupit s předstihem, nebo při nákupu zaškrtněte, že jste podnikatel. Nikdo to nekontroluje. Nákup v tu chvíli podléhá jiným legislativním předpisům a známka je platná okamžitě. Rakouská dálnice od Německa do Itálie přes Innsbruck je navíc pověstná přísnými rychlostními omezeními na 100 kilometrů v hodině hlídanými hned několika neoznačenými radary v obou směrech. Rakušané silniční piráty tvrdě postihují a rádi vám prodraží dovolenou, abyste pomohli naplnit jejich státní kasu.

Do Itálie se z Rakouska přijíždí hlavně skrze alpský průsmyk Brenner. Ten v aktuálních dnech prochází dopravními omezeními se sníženou maximální povolenou rychlostí. Před vjezdem na klikatou horskou dálnici u Brenneru současně musíte zaplatit jednorázový poplatek za průjezd 11 eur. A svou bankovní kartu už zbytečně neuklízejte, protože pokud plánujete v Itálii často cestovat po dálnicích, budete ji potřebovat každou chvíli. Itálie totiž dodnes nemá klasické nebo elektronické dálniční známky a stále si zakládá na síti autostrád s mýtnými branami.

Chytře vymyšlený dálniční systém má svou oficiální internetovou stránku Autostrade.it, kde si jednoduše můžete spočítat výši mýtného. Běžně to vychází na přibližně 7,5 eura za 100 kilometrů cesty. My jedeme od Brenneru do Modeny nedaleko Boloni a přímá cesta přesahující lehce přes 300 kilometrů nás vychází na necelých 550 Kč. A pokud nespěcháte a máte čas, zrovna tato dálnice vede v blízkosti turisticky atraktivního jezera Garda. Na italských dálnicích se pak cestuje přibližně stejnými rychlostmi jako u nás v Česku, přičemž radary bývají označené. Vzhledem k uzavřenému a hlídanému systému mají italské dálnice kvalitní povrch.

Za dobrodružstvím v italském „Údolí motorů“, jak se přezdívá automobilovému regionu okolo měst Boloňa a Modena, jsme vyrazili s nejmodernější Škodou Octavia Combi se vznětovým motorem 2.0 TDI o 150 koních (110 kW) a dvouspojkovým automatem DSG. A už během prvních stovek kilometrů jsme si uvědomili, že je dokonalým rodinným autem na komfortní cestování po Evropě. I bez adaptivního podvozku DCC je pohodlná, avšak na méně kvalitních silnicích a dálnicích je občas až zbytečně houpavá.

Měkčímu nastavení podvozku nevyhovují především série velkých nerovností blízko za sebou, protože jej umí znervóznit a rozházet. Rozhoupaná Octavia si pak není jistá a vyžaduje pár vteřin na to, aby se znovu uklidnila a stabilizovala. Na kvalitnějších cestách však oceňujeme jízdní komfort i příjemné odhlučnění při dálničních rychlostech do 150 kilometrů v hodině. A vznětová jednotka pod kapotou má jednu nespornou výhodu, když rádi cestujete dynamičtějším tempem.

Nárůst spotřeby paliva při vyšších rychlostech jízdy je minimální, až zanedbatelný. Zatímco rychlostmi okolo 130 km/h cestujeme se spotřebou do pěti litrů na 100 kilometrů, na neomezené dálnici v Německu jedeme lehce přes 200 km/h za necelých šest. Opačným extrémem je jízda na „osmdesátce“ okolo Řezna, kde naše červená Octavia Sportline jede za pouhých 3,6 litru na 100 kilometrů! Mladoboleslavská automobilka dosáhla takových výsledků i pomocí aerodynamických triků, jakými jsou třeba zakrytovaná kola.

Jedním z rozhodujících faktorů naší volby Octavie Combi byla i bezkonkurenční praktičnost. Octavie jsou obrovským kufrem doslova legendární a my s sebou vezeme naše soukromá zavazadla i několik velkých fotobatohů s profesionálními fotoaparáty, stativy a dalším vybavením. A jak můžete vidět na jedné z našich fotografií z cesty, vše se nám do ní perfektně vešlo. A teď už jsme u bývalé továrny Bugatti a začínáme naši pouť po nejslavnějších italských automobilkách. Už odteď ji můžete sledovat tady na Garáži.