Článek
Když Martin Prokop přijel do cíle 277 kilometrů dlouhé zkoušky, jen se tázavě podíval na svého spolujezdce Viktora Chytku. Na časomíře v cíli svítil nápis „You are the best!“ neboli „Jste nejlepší!“. V první chvíli ho napadlo, že to tam možná zapomněli. Pak mu proletělo hlavou, kolik aut za ním ho ještě může ohrozit. A teprve potom mu došlo, že se mu to všechno jen nezdá.
„Viktor v první chvíli zblednul, snad kvůli tomu, že bychom měli jet zítra jako první,“ líčil Martin Prokop první dojmy v cíli „A mně až po dlouhých vteřinách naskočila husí kůže a rozlil se mi v těle takový ten příjemný pocit, že se to povedlo. V hlavě mi letěly ty tři hodiny jako zrychlený film. Takhle složitá etapa v loňské Arábii určitě nebyla, zvládli jsme trialové úseky, kdy se hopkalo na jedničku, šotolinové vypalováky se skákacími horizonty, kamenitá řečiště, a to všechno kořenila hodně těžká navigace.“
Charakter první etapy opravdu odpovídal tomu, že Dakar by měl být těžší
Aby vám došlo, co vlastně tohle třetí místo v první etapě Dakar Rally 2021 znamená, musíte vzít v úvahu, že je na startu 64 aut a z toho 15 továrních. A taky musíte vzpomenout na loňské trápení. Pro Prokopa je tohle obrovská vzpruha a důkaz, že to jde. Že se i jako soukromník může rvát s těmi nejlepšími. Před ním nakonec skončili jen Carlos Sainze a Stéphan Peterhansel, dvě dakarské legendy.
Pravda, všechno se to sešlo. Seděl mu charakter tratě, auto bylo dobře připravené a on se vážně těšil. „Byla tam místa, kde byly obrovské kameny a kde jsem si říkal, že možná jedu až zbytečně opatrně a že to moc šetřím. Pak jsem si zase vyčítal pár zaváhání, kdy jsem ubral spíš pro jistotu. Jeli jsme víc než dvě stě kilometrů v podstatě sami, jen s motorkami, neměl jsem tedy možnost nějakého srovnání. Asi až padesát kilometrů před cílem se začala objevovat auta a mě napadlo, že to možná bylo rychlé. Ale že až tak moc, to fakt ne,“ přiznává Prokop bez okolků.
Lví zásluhu na tom všem má spolujezdec Viktor Chytka. V jednu chvíli se před nimi objevil Sébastien Loeb a Prokop automaticky stočil volant za ním. „Ale Viktor mi říkal, ať na to kašlu, že jede blbě, ať ho poslechnu. Udělal jsem to, ale jasně, že jsem byl nervózní. A pak nám pípnul skrytý kontrolní bod a to je prostě ta chvíle, kdy z tebe všechno spadne a ty víš, že to ten vedle tebe má pod kontrolou.“
Přesně tohle všechno jihlavský závodník potřeboval. Moc dobře ví, že do cíle je to ještě dlouhých 4 500 závodních kilometrů a že hned zítra se jede jedna z nejdelších etap letošního Dakaru. Stát se tedy může samozřejmě cokoliv. Ale jet v laufu je víc než pochybovat.
Aleš Loprais zabodoval taky, patří mu druhé místo mezi kamiony
Pro Čechy to byl na Dakaru vůbec velký den. Aleš Loprais dovezl svůj kamion na fantastickém druhém místě, důchodce Macháček skončil s buginou devátý a Michek dojel desátý mezi motorkáři. Respekt!
Tohle je důkaz, že dakarský duch pořád žije
PS: Příběh dnešního dne ale neskončil v cíli speciálky. Po pár stech metrech totiž motor Shreka zhasnul, začal se mu vařit benzin. A v ten moment se objevil dakarský duch, respektive Peterhanselovo Mini. Zacouval, zapřáhl za sebe český Ford Raptor a přitáhl Prokopa do bivaku. Respekt podruhé!