Hlavní obsah

Objektivní odpovědnost provozovatele a její využití v praxi

Foto: Profimedia

Dne 1. října 2015 vstoupila v platnost novela zákona, která měla za úkol zamést s „osobou blízkou“ a umožnit tak postih hříšníků, kteří se do té doby na osobu blízkou vymlouvali. Vyhýbali se tak trestům v podobě pokut například za překročení rychlosti na úsekových měřeních nebo za špatné parkování. Takto spatřila světlo světa tzv. objektivní odpovědnost provozovatele.

Článek

Co tedy vlastně znamená objektivní odpovědnost provozovatele? Když to velmi zjednodušíme, je v jejím rámci řečeno, že za provoz vozidla je přímo odpovědný provozovatel a tím pádem je i odpovědný za přestupky, které jsou tímto vozidlem spáchané. Už asi každému aktivnímu řidiči někdy přišla Výzva provozovateli. V ní je vždy uvedeno, čeho se vozidlo mělo dopustit, částka k úhradě pokuty a možnost uvést řidiče v dané době spáchání přestupku. Zde samozřejmě z počátku zavládla česká kreativita, a tak se výzvy začaly řešit způsobem „osoby vzdálené“, kdy provozovatelé uváděli různé cizince, kolikrát i smyšlené, čímž nutili úředníky obesílat a předvolávat vymyšlené osoby.

Osobu vzdálenou nahradila osoba po smrti

Postupem času šli někteří ještě dál a přes všechny morální hranice – jako řidiče uváděli zesnulé osoby, které ještě v době přestupku byly mezi živými. Úřady tak nutili přestupky zastavovat, jelikož nebylo s kým přestupek řešit. Časem ovšem úřady začaly obesílat i zesnulé a velmi často se stávalo, že pozůstalí tuto poštu převzali a následně šli vše řešit s úřadem a následně provozovatelem, který jejich rodinného příslušníka uvedl jako řidiče. V rámci toho bylo i několik medializovaných kauz, kdy tento postup aplikovaly některé subjekty, které si na zmiňovaném principu postavily obchodní model služby neplacení pokut.

V době od října 2015 do května 2018 vládla lehká anarchie a záleželo tak na výkladu a aktivitě každého úřadu, jak s objektivní odpovědností naloží, kolik díky tomu vybere na pokutách a koho zvládne postihnout. Květen 2018 byl zlomový díky rozhodnutí Ústavního soudu, který reagoval na žalobu ze strany soudce Krajského soudu v Ostravě. Ten celou žalobu postavil na argumentaci, že provozovatel nemůže reálně zasáhnout do řízení vozidla, pokud jede na sedačce spolujezdce, nebo dokonce ve vozidle není. Měl by tedy být postihován řidič a správní orgán by měl zjistit řidiče a neulehčit si práci pokutou provozovateli.

Bohužel Ústavní soud zaujal postoj takový, že je pouze problém provozovatele, komu svěří řízení svého vozu a pokuta by měla sloužit i k potrestání provozovatele, který by si měl následně rozmyslet, jestli dané osobě řízení vozu ještě někdy svěří. Jednoduše tím posvětil postup úřadů, kterým jde převážně o vybrání pokuty, než postihování skutečného přestupce.

Výnosný byznys do obecní kasy

No a nyní si pojďme říct, co znamenala objektivní odpovědnost pro města a obce. Dalo by se říct, že tento zákon byl tak trochu ušitý na míru právě městům a obcím, jelikož umožnil zefektivnit výběr pokut, což mělo za důsledek hromadný nákup techniky pro úseková měření rychlosti. Zde si můžeme vzpomenout například na Jihlavu, která v době modernizace dálnice D1 vybírala pokuty právě z úsekového měření na dálnici. A při hustotě dopravy na naší nejvytíženější dálnici se z toho stal skvělý příjem do městské kasy. Postupem času se modelu úsekového měření chytala nejenom města, ale i menší obce, jelikož si radní dokázali vypočítat návratnost investice do tohoto „bezpečnostního“ opatření. Jako příklad můžeme uvést Říčany u Prahy, které v současné době kromě úsekových radarů testují i rychlé váhy, které budou mít za cíl postihovat autodopravce, kteří nesplní hmotnostní limit pro daný úsek silnice.

Říčany u Prahy v současné době provozují hned několik míst s úsekovým měřením v rámci hlavních tahů, kde je vysoká hustota dopravy v ranních a odpoledních hodinách. O zdejší situaci se dá říct, že vlastně jen dva z celkově 5-6 úseků jsou v místě, kde se pohybují chodci a je zde přechod, ostatní spadají spíše do úseků, kde se dají nachytat nepozorní řidiči. V praxi zavedení vypadalo tak, že první dva měsíce došla pokuta i místním, kteří dnes již tyto úseky projíždí radši i pod stanoveným maximálním limitem. Pokuty se tak vybírají spíše od přespolních, kteří Říčany projíždí – často jim pak přijde pohlednice se vzpomínkou a ne zrovna malou částkou k úhradě.

Na podobný model najel i například severočeský Chomutov, který všechny radary nastavil na měření od 54km/h, jelikož správní orgán je nucen odečítat – 3km/h jako odchylku měření, a tak postihuje úplně všechny, kteří nejedou pod 50km/h. Naproti tomu například hlavní město má na radarech nastavenou toleranci minimálně + 8km/h, což znamená, že za 51km/h „na padesátce“ nedostanete pokutu. Zároveň, pokud už pokutu dostanete, pohybujete se v rozmezí 400 až 800 Kč, zatímco menší města se nebojí a začínají s pokutami od 1 000 do 2 500 Kč. Je tedy vidět, že hlavním popudem je nasbírat co nejvíc prostředků, které v lepším případě končí v měšci určeném k financování městské a obecní policie na zlepšení bezpečnosti. V horším případě končí příjmy z pokut v městské kase, kde jsou následně rozházeny za nesmyslné investice.

Osobně jsem toho názoru, že příjem z pokut by měl být vždy využit ke zlepšení bezpečnosti, což netkví ve více radarech, ale třeba ve výstavbě kruhových objezdů místo nebezpečných křižovatek, zlepšení a zjednodušení značení, osvětlení přechodů a pod.

Jaký je váš názor na postihování provozovatele? Máte zkušenost z vašeho města/obce, jak se využívají příjmy z pokut? Jste s tímto spokojení? Budeme rádi za vaši reakci v diskuzi níže...

Reklama

Načítám