Hlavní obsah

Legenda rallye Peugeot 205 Turbo 16 je na prodej!

Foto: AGUTTES Auction House

S 205 T16 Peugeot vyhrál v letech 1985 a 1986 jak konstruktérský titul, tak šampionát mezi jezdci

20. 3. 2021

Taky se vám poslední dobou zdá, že je internet takřka plný všelijakých ikonických vozů na prodej? Skoro to vypadá, jakoby si sběratelé krátili čas během pandemie tím, že prodávají či nakupují zajímavá auta – upřímně, my bychom se na jejich místě asi nechovali jinak. A je to dobře, neboť inzertní servery vždy tu a tam „vyplivnou“ zajímavou perlu, a my tak máme o čem psát, a vy, čtenáři, máte o čem číst.

Článek

O neblaze proslulé rallye Skupiny B tu padlo tolik chvalozpěvů, že je skoro škoda je opakovat, ale kdybyste čistě náhodou strávili posledního půl roku na samotě u lesa (a v současné situaci by se jeden možná ani nedivil), dlužno podotknout, že Group B byla skvělá éra motorsportu. Auta měla několik stovek koní výkonu, skákala přes horizonty, plivala oheň z výfuku a z klidového stavu na stovku se uměla dostat tak rychle, jako to ještě dnes umí jen ty nejvyspělejší supersporty.

Foto: AGUTTES Auction House

205 T16 byla jedním mála vážných konkurentů pro mocné Audi Quattro

Jedním z důvodů, proč byla Skupina B tak epická, byla pravidla, respektive jejich absence. S trochou nadsázky totiž bylo jedinou povinností každého výrobce postavit dvě stě homologačních kusů svých závoďáků, které se lišily snad jen absencí „válečného“ zbarvení s logy sponzorů a o něco sníženým výkonem. Jedním z takových vozů byl slavný Peugeot 205 Turbo 16.

205 T16, jak je známo, pomáhal vyvíjet Jean Todt, výkonný ředitel Scuderia Ferrari za dob největší slávy Michaela Schumachera a současný prezident automobilové federace FIA. 1,8l, turbem přeplňovaný šestnáctiventilový čtyřválec (odtud zkratka T16) byl pro lepší rozložení hmotnosti uložen za předními sedadly, a jelikož šlo o speciál pro rallye, nepoháněl přední kola jako u civilní verze, ale rovnou všechna čtyři.

Díky onomu mohutnému turbodmychadlu od firmy Garrett vůz v závodním nastavení dosahoval výkonu až 530 koní, což na hmotnost okolo 1 100 kilogramů bylo více než dost – pozdější verze Evo 2 byla dokonce o celé dva metráky lehčí! Nezapomínejme, že výkon byl na kola přenášen přes klasický pětistupňový manuál, takže jezdci měli v těchto vozech mnohdy plné ruce i nohy práce. Aby vůz vydržel po celou dobu rychlostní zkoušky, měla závodní verze rovnou dvě nádrže o kapacitě 110 litrů. A přestože byla samonosná karoserie veskrze z tenkých plechů a lehkých materiálů, střecha byla (pro jistotu) ocelová.

Po vizuální stránce byla silniční verze téměř k nerozeznání od té soutěžní, snad s výjimkou barvy. Všechny (tedy skoro) byly nalakovány šedou barvou Winchester. Avšak byl to právě Jean Todt, který byl tehdy ve vedení týmu Peugeot Talbot Sport a který se zasloužil o to, aby „pár“ vozů vzniklo také v barvách připomínajících soutěžní speciál – většinou se mluví o čtyřech kusech a podle všeho si je rozebrali tehdejší prezident automobilky Peugeot Jean Boillot, závodník Didier Pironi, technický ředitel oddělení Peugeot Sport André de Cortanze a Todt osobně.

Má se za to, že celkem vznikla „silnička“ dokonce v počtu 219 kusů, a i když byly tyto stroje o něco umírněnější, pořád to byla na svou dobu pořádné děla a ani dnes by se nenechaly zahanbit. I když byl výkon snížen na nějakých dvě stě koní (některé kusy měly výkon o třicet kobyl vyšší jako ten na fotografiích), pořád tu byl poctivý manuální pětikvalt, pohon všech kol a více méně ten stejný motor, ačkoliv pro větší spolehlivost tu byl litinový blok z naftové verze, na který se potom musela nechat udělat zbrusu nová hlava kvůli oněm šestnácti ventilům.

Skvělý kus auta a skvělý kus historie, to je tenhle malý Peugeot. Jen pozor, kdybyste jej náhodou potkali na silnici (jakože se to asi nestane, ale co kdyby), nenechte se zmást kompaktními rozměry, tato nákupní taška se nenechá zahanbit – jde o opravdovou kapesní raketu a takovým my v Garáži fandíme! Jo, málem bychom zapomněli: cena tohoto exempláře s 9 900 najetými kilometry se odhaduje mezi 300 a 400 tisíci eur, tedy cca 7,8 až 10,5 milionu českých peněz.

Reklama

Sdílejte článek