Hlavní obsah

Konec legendy jménem Hayabusa

Foto: Suzuki

Pod znaky na boku kapotáže se skrývá právě slovo Hayabusa - japonské označení pro sokola stěhovavého

12. 12. 2018

Svět aut je plný legend, pyšnících se různými „nej“. Je tu nejoblíbenější roadster Mazda MX-5, nejrychlejší Koenigsegg Agera RS a čestná zmínka patří taky bestiálnímu Viperu, který se svého času chlubil největším motorem v sériovém osobním autě. Jenže legendy nejsou pouze v auto světě. Tak například: nemusíte být vyloženě milovníkem motorek, abyste někdy zaslechli název „Hayabusa“.

Článek

Celý název pozoruhodného stroje zní Suzuki GSX-R 1300 Hayabusa a jedná se o záležitost, která těsně před koncem milénia prakticky rozbila všechna myslitelná měřítka. Tahle motorka měla na svůj svět takový vliv, jaký je připisován třeba přelomovému Bugatti Veyronu. Prostě se objevila a přenastavila chápání rychlosti do té doby.

Svět právě prožíval divoká devadesátá léta, když vrcholilo ještě divočejší zbrojení evropských a japonských výrobců motocyklů. Rok za rokem se světové značky praly na poli výkonů, technologie a dalších aspektů, když tu náhle přišla v roce 1999 Suzuki a po vzoru pokerového „all-in“ představila Hayabusu. Pozoruhodně velký cestovně-sportovní stroj, pokřtěný podle japonského názvu pro sokola stěhovavého – létajícího dravce, dosahujícího během letu šílených rychlostí.

A Hayabusa si se svým opeřeným jmenovcem v rychlosti nijak nezadala. Tak jako umí sokol při střemhlavém útoku na kořist vyvinout rychlost přes 300 kilometrů za hodinu, uměl hypersport od Suzuki totéž, jen na rovném asfaltu. Řadový čtyřválec o objemu 1 299 kubických centimetrů dosahoval v roce 1999 výkonu 175 koní těsně před dosažením 10 000 otáček, což stačilo k tomu, aby motorka přelétla čtvrt míle (402 metrů) s pevným startem za 10,3 sekundy. Vůbec nejdůležitější ale byla maximální rychlost 312 km/h. Protože právě kvůli ní se Hayabusa stala na dlouhou dobu nejrychlejším jednostopým strojem brázdícím silnice.

Foto: Suzuki

Ještě letos vyráběná varianta se od původní verze z konce devadesátých let nijak drasticky neliší

Tady je ovšem ona zajímavost. Nelze říci, že by byl výkon Hayabusy nepřekonatelný. Koneckonců Kawasaki si na svého rivala brousila zuby už pro nadcházející rok 2000, jenže na smělý plán nikdy nedošlo, neboť sami výrobci si začali uvědomovat, že jsou jejich motorky až příliš rychlé. V obavách, aby se rychlost motorek nezačala omezovat vládními aparáty, vznikla na začátku milénia „gentlemanská domluva“ mezi japonskými a evropskými výrobci, omezující maximální rychlost všech produkčních motocyklů na 299 km/h.

A tak se stalo, že Hayabusy úplně prvního ročníku 1999 zůstaly na hodně dlouhou dobu oficiálně nejrychlejšími motorkami světa. Spousta motorek od té doby měla výrazně vyšší výkon i výrazně nižší hmotnost (se všemi náplněmi váží Hayabusa 250 kilogramů), ale žádný nový supersport prostě nesměl jet rychleji než oněch magických 299. Dokonce ani „faceliftovaná“ Hayabusa, vyráběná od roku 2008, nezastínila s výkonem navýšeným na 200 koní svého předchůdce, protože byla svázaná úmluvou mezi výrobci.

Foto: Suzuki

Budík rychloměru je sice „jenom“ do 300 km/h, ale ručička této mety skutečně dosáhne

Zcela nepřekonána ale Hayabusa není, neboť se v relativně nedávné minulosti objevilo taky pár „delikventů“ porušujících dohodu. V roce 2013 to byla Ducati se svojí Panigale R a velmi kulišáckým řešením. Italský supersport prostě v rychlosti nad 299 vypnul tachometr a ukázal na displeji tři čárky. Maximální rychlost přitom oficiálně činí 325 km/h. Podobný příběh potom panuje u kompresorem dopované Kawasaki Ninja H2 z roku 2015. Její maximálka vyšplhala až na 337 km/h a Kawasaki se v tomto případě ani neobtěžovala se zahalováním budíku.

Takže ano, Hayabusa je dnes již překonána, ovšem právě její vpád na scénu v roce 1999 – těsně před gentlemanskou dohodou – jí zařídil status legendy už navždy. Nicméně právě teď přijde ta smutná část příběhu. Od konce letošního roku už není Hayabusa žijící legendou. Již v roce 2016 oběhla svět zpráva o chystané normě Euro 4, nastavující nová emisní a technická pravidla pro motorky. Suzuki už tehdy oznámilo, že legendární třináctistovka těmto novým regulím nedostojí a že nápravu už sjednávat nebude. A tak si Hayabusa ke dvacátému výročí svého vzniknu nadělila rovnou svůj zánik.

Právě 31. prosince bude poslední den, kdy si můžete v EU koupit motorku splňující jen předešlou normu Euro 3. Už o den později novou Hayabusu (a několik dalších motorek) prostě nekoupíte. Těch několik kusů, co zůstane neprodaných u dealerů po Evropě, potom Suzuki převeze do USA, kde jsou emisní normy benevolentnější a koncepčně postarší hypersport se tu ještě může prodávat. Výroba pouze pro americký trh by ale nedávala smysl, takže tady cesta legendy definitivně končí.

Lze se chytat stébla naděje, jelikož si Suzuki prodloužila licenci na pojmenování Hayabusa, jenže kvůli tomu se rozhodně nedá bezpečně tvrdit, že se chystá nástupce. Pokud se ještě někdy nějaké Hayabusy dočkáme, bude to pěkných pár let trvat.

autowebAUTOWEBaUtOwEb