Hlavní obsah

Jak by mělo vypadat auto, které bych chtěl na cestu do práce

Foto: Volvo

Při cestě do práce se ještě trochu dospat? A cestou z práce se podívat na nějaký seriál? Jo, to by šlo!

Mám spoustu automobilových snů a miluji řízení, ale taky to mám bezmála padesát kilometrů do práce a v autě trávím spoustu času jen proto, abych dojel z bodu A do bodu B. Takže na ježdění do práce chci auto, které bych nemusel řídit. I když to znamená, že se automobilový svět jednou provždy změní...

Článek

Volvo představilo koncept jménem 360c a já říkám - vyrobte ho a zaparkujte mi ho před dům. Kdyby to jen trochu šlo, jezdil bych do práce vlakem, ale zkusil jsem to jen jednou. Dva přestupy, zpoždění a chytil jsem žloutenku, Takže místo toho jezdím dál do práce autem po krátké nudné okresce, pak po přeplněné rychlostní silnici, kde nemá smysl předjíždět, abych pak najel na neméně přeplněnou dálnici a skončil v ucpané Praze, kde bych bez chytré navigace nedal ani ránu. Ve skutečnosti je to ještě nudnější, než když to čtete, a věřte mi, že je úplně jedno, jestli cestou do práce řídím Porsche Cayenne, nebo Suzuki S-Cross. Mám vyzkoušeno, že oběma auty tam budou stejně pomalu.

A tak se vážně těším, až mě jednou do práce doveze auto, které nebudu muset řídit. Respektive takové, které budu řídit, když se mně bude chtít. A to určitě nebude na dálnici ve štrúdlu aut, ani v koloně někde ve městě. To auto by mělo být pohodlné a tiché a mělo by se v něm dát spát, číst, koukat na filmy a psát na počítači. Bylo by fajn, kdyby mělo lednici, horkovzdušnou troubu a kávovar, ale bez toho bych se možná obešel. Na čem bych ale rozhodně trval, tak aby umělo jezdit úplně samo. Abych prostě jen řekl „Domů“, „Práce“, vyřkl cílovou adresu a pak už se nemusel starat vůbec o nic. A určitě bych chtěl mít jistotu, že mě doveze tou nejrychlejší cestou a nikde nehavaruje.

Stejně tak bych ale trval na tom, abych ho mohl řídit i sám. A když píšu sám, tak tím myslím opravdu sám. Bez toho, aby mě tahalo za volant aktivní řízení, panicky brzdilo při každém pokusu o předjetí nebo mě upozorňovalo, že bych měl ubrat plyn. Prostě ON a OFF.

Ta nejmodernější auta, o kterých na stránkách Garáže často píšeme, jsou aktuálně přesně někde mezi. Teoreticky se umí řídit sama, v koloně zvládnou zastavit a rozjet se, když na to přijde, tak je můžete ovládat hlasem, ale plně autonomní nejsou. A ještě dlouho ani nebudou, protože na to nejsou silnice ani zákony. Takže mě vlastně štve, jak moc mi zasahují do řízení. Neustále pípají, blikají a tahají za volant i za pásy, jen aby upozornila, že jedete o dva kilometry za hodinu rychleji, že jste ještě nezařadili vyšší rychlostní stupeň nebo že jste náhodou přejeli bílou čáru. A nedej bože, když náhodou jedete po rovné dálnici a pár vteřin nehýbnete volantem, protože v ten moment si myslí, že jste usnuli, případně rovnou ztratili vědomí. Jistě, většina těch systémů se dá alespoň částečně vypnout, ale když to máte dělat po každém nastartování a tlačítka vypnutí musíte najít někde hluboko v systému, který se ovládá přes věčně upatlanou dotykovou obrazovku, tak je to trochu otrava.

Jednou se možná dočkám toho, že mě auto doveze do práce a zpět a já si přitom přečtu pár kapitol v knížce, klidně budu třeba i chvíli spát. Z řízení se stane koníček, pouhá kratochvíle a radost, Jen doufám, že se pak ještě najdou AUTA, která budou opět zábavná a řízení bude dovednost, nikoliv povinnost.

P.S.: Řízení mám opravdu rád. Auta taky. Ale cesta z bodu A do bodu B nemá s ŘÍZENÍM nic společného.

Reklama

Související témata:
Načítám