Hlavní obsah

Hodili na bok ikonickou a drahou Tatru 87. Proč a jak?

Foto: Hagerty, Andrew Tarhan

Tohle není špatný vtip, tohle je realita, aneb Když zkusíte, co to staré auto (ne)umí

Prý zkoumají, jak jezdí legendární auta v reálném světě. A vybírají si taková, která už ve své době byla nechvalně známá svými zákeřnými jízdními vlastnostmi. Hned v prvním díle se jim povedlo hodit na bok Tatru 87. A to v rychlosti, které se ani nechce věřit – prý to bylo nějakých 30 až 35 km/h.

Článek

Ano, tohle se opravdu stalo. V americe. Media Hagerty si půjčila od Lane Motor Museum jejich Tatru 87 a vzali ji na polygon NCM Motorsports v Kentucky. Sam Smith, který auto řídil, pak celou záležitost zevrubně popsal, stejně jako auto samotné. A rovnou říká: „Ne, nechtěl jsem ji hodit na bok. To se prostě tak nějak stalo.“

Foto: Hagerty, Andrew Tarhan

Škody na autě jsou nakonec menší, než by se mohlo zdát

Abyste věděli, tak Tatra 87 je nejen nádherná, pohodlná a nadčasová, ale taky umí kousnout. Jay Leno, který ji má ve své sbírce a díky kterému ji zná celý svět, jí říká „zabiják nacistů“. Ve svém videu zmiňuje, že tohle auto si oblíbili nacističtí pohlaváři a že britský spisovatel Stephen Cole o celé té věci napsal: „Po začátku Druhé světové války a po obsazení Československa nacisty, se mezi důstojníky Wehrmachtu staly Tatry velmi oblíbenými auty. Jezdili v nich ale velmi rychle a často s nimi havarovali, když vyletěli ze silnice a nabourali do stromu. Spojenci o tatrovkách mluvili jako o tajné zbrani proti nacistům.” Leno ve videu dokonce říká, že za jeden týden měli nacističtí důstojníci hned sedm nehod.

Snad i proto se u Hagerty rozhodli vyzkoušet, jak to s tím řízením Tatry 87 vlastně je. A snad si u Hagerty našli informaci, že Tatra 87 je schopná jet až 160 km/h, ale že automobilka doporučovala jezdit do 135 km/h...

Redaktor Sam Smith si tedy auto vyzvedl v muzeu, dojel s ní domů a následující den s ní vyrazil v běžném provozu na testovací okruh asi hodinu od svého bydliště. Přitom nejspíš vzpomínal, jak Luigi Chinetti, závodník Ferrari a vítěz Le Mans, kdysi řekl historikovi Karlovi Ludvigsenovi, že T87 se řídí jako kříženec mezi autobusem Greyhound a letounem Mustang P-51 s křídlem plným děr.

Smith si totiž na začátku nemohl vynachválit, jak klidně a stabilně Tatra 87 působila. Doslova napsal, že byl v úžasu nad vším tím pohodlím a tichem, aby se pak vyděsil, jak ho smetl průvan, když předjížděl kamion. „Zadek auta se rozvlnil, a když jsem se to pokusil korigovat, ještě se to zhoršilo a vůz se několikrát přehoupl. Pak jsem nechal auto, ať si dělá, co chce, a ono se uklidnilo,“ píše Sam Smith. A dodává, že vůz měl tak lehké řízení, až si myslel, že má auto posilovač (což tedy rozhodně nemá). Dále taky popisuje, jak auto jemně klouže v zatáčkách.

A s těmito zážitky se pak hoši z Hagerty pustili do testování. Záhy si ale všimli, že Tatra 87 v těch zatáčkách plave víc, než se jim líbilo, a že se přitom téměř svlékly zadní pneumatiky. Tak usoudili, že by je měli přifouknout.

Foto: Hagerty, Andrew Tarhan

Boky zadních pneumatik se původně v zatáčkách přiliš defermovaly, a tak je přifoukly

Jenže… Tatra 87 jezdila původně na diagonálních pneumatikách, které rozhodně nepřekypovaly přilnavostí. A radiální pneumatiky, byť kopie francouzských pneumatik s více než padesát let starým designem, jí mají o poznání více. Podfouknuté připomínaly chováním ty staré pláště, ale po nafouknutí získaly na gripu a to se ukázalo být jako problém.

„Místo toho, aby se záď sklouzla, tak se zadní kolo v podstatě zlomilo pod auto a bylo zle,“ píše Sam Smith. „Tu samou zatáčku jsem předtím projel několikrát stejnou rychlostí, ale když jsem otočil volantem, auto se začalo převracet.“ Smith i ostatní to přičítají unikátnímu tatrováckému podvozku s kyvnými nápravami, kdy se kolo, které mělo najednou víc přilnavosti, než je zdrávo, nemohlo sklouznout. Zmiňuje taky úzký rozchod kol a relativně vysoké těžiště auta.

„Měl jsem zařazenou jedničku a nejel jsem nijak rychle, ale auto se začalo převracet. Čas se zastavil. Boční okno u řidiče bylo najednou plné asfaltu, jak auto padlo na bok a začalo se smýkat. A když se zastavilo, zpod kapoty začal vytékat čůrek benzinu,“ popisuje Smith osudové okamžiky.

„Takhle by se s tím autem jezdit nemělo, pro tohle nebylo navržené,“ přiznává Smith. A připojuje výčet škod. „Promáčklý přední blatník a zadní blatník, odřeniny a dokonce i odřená střecha. Vše by měla vyřešit pojistka.“

Foto: Hagerty, Andrew Tarhan

O rozsahu škod si udělejte obrázek sami

Kolega Martin Tolar měl to štěstí a Tatru 87 řídil. „Jízdou nepřipomíná jiná auta s koncepcí vše vzadu. Za koly jsou bubnové hydraulické brzdy ATE Lockheed, které fungují dobře, a Tatra poslušně zpomaluje. Ne jako jiná stará auta, kde šlápnu na prostřední pedál a rázem začnu zoufale hledat únikové zóny. Řízení je hřebenové, a ne tak citlivé, jak by se hodilo pro svižnější jízdu. Spojka jde hezky zlehka jako v novém autě,“ píše v článku a dodává, že i majitel vozu už ho jednou zvládl převrátit na střechu, a to rovnou v závodě Paříž–Peking.

Obrázky ve fotogalerii jistě nikomu radost neudělaly, ale to se prostě někdy stát může. Těšíme se na video a jsme zvědaví, jak v Hagerty obstojí další auta. Po Tatře 87 mají totiž v plánu vzít si do parády Porsche 911 Turbo generace 930 (říkalo mu Ovdovovač), nebo třeba britskou tříkolku Reliant, se kterou boural i Jeremy Clarkson v pořadu Top Gear. Opakovaně.

Na závěr se sluší zmínit, že revoluční aerodynamickou Tatru 87 navrhli Hans Ledwinka a Erich Überlacker a že ji v Kopřivnici vyráběli mezi roky 1937 až 1950 jako pětimístný luxusní sedan se splývavou zádí, v roce 1940 byly vyrobeny pro armádu i dva kabriolety. Vůz poháněl třílitrový vzduchem chlazený osmiválec do V s dvojitým spádovým karburátorem Jikov 32 SSOP a vůz měl přes čtyřstupňovou převodovku poháněná zadní kola. Celkem bylo vyrobeno jen 3 056 aut (podle jiného zdroje jen 3 023, většina navíc až po válce) dodávaných pouze státu a jeho organizacím, velmi populární byla Tatra 87 i v cizině.

Reklama

Související témata:
Načítám