Slovníček veteránisty aneb Jak nenaletět při koupi klasiky přes inzerát

Lákavý inzerát, cena přijatelná a po telefonátu radši honem za prodávajícím, aby nás někdo nepředběhl. Když pak na nás majitel prodávaného vozidla udělá seriózní dojem, tak je obvyklé, že jsme přístupnější k uvěření jeho popisu stavu a historie vozidla. Doufejme že můžeme věřit často, snad až téměř vždy. Bohužel se ale také v této branži dá snadno naletět, jsou mezi námi i lidé, kterým není radno příliš věřit. Vždyť přece pokud by úspěšný podvodník nebudil seriózní dojem, nestal by se úspěšným podvodníkem.

Někdy není snadné posoudit stav ojetiny k běžnému používání, u historického vozidla je důležitá i původnost jednotlivých dílů. Pro historická vozidla, především pro motocykly, se jich už vyrábí obrovský sortiment. Celé nové rámy, komplikované odlitky pro motory, lisují se blatníky i nádrže a navrch seženete i nově vyrobené leptané výrobní štítky, jen na ně vyrazit falešná výrobní čísla. Některé hodně hledané modely motocyklů z období třicátých let je už z toho všeho možné dokonce zkompletovat téměř celé. Kopie pak nebývají vždy přiznány, v extrémních případech dokonce bývají některé nově zhotovené díly napřed pro autenticitu vystaveny silně koroznímu prostředí, a pak „restaurovány“.

Dnes jsou v hledáčku mnoha sběratelů mladé veterány, označované jako youngtimery. Mladší historická vozidla jsou oblíbená i pro účast na veteránských akcích. Proti výrazně starším vozidlům je jejich ovládání blízké tomu, na co jsme běžně zvyklí. Ceněna jsou nejvíc vozidla nerestaurovaná, dochovaná ještě s původním lakováním, při jejichž koupi i laik vybavený dokumentací dokáže zhodnotit původnost.

Rozhodně vám tedy přeji, abyste nakoupili dobře a nenaletěli na kopii vydávanou za původní stroj, nebo naopak na hromádku nadějně se tvářícího původního, ale bohužel už téměř bezcenného šrotu. Ať vám k rozvaze poslouží i tento článek, stylizovaný sice zlehka, přesto ale myšlený vážně. Úvahy zde se netýkají úrovně cen historických vozidel. Je samozřejmé, že prodávající hledá cenový strop a kupující opak. Totéž vozidlo také může mít pro jednoho výrazně jinou hodnotu než pro jiného.

Rozhodování co a v jakém stavu pořídit je motivováno účelem, který má vozidlo plnit. Pokud je pořizováno do muzea nebo do sbírky, pohybujeme se v oblasti technických památek. Velmi záleží na původnosti všech dílů a v lepším případě i povrchů, perfektní funkčnost proti tomu není vždy vyžadována. Velmi ale vadí neodborné, především nevratné zásahy. Pořizujeme-li vozidlo jako investici, pak hledáme mezi modely spíš méně obvyklými. Jejich cena výrazněji stoupá, a také zde je původnost významným parametrem.

Třetí kategorií jsou vozidla zamýšlená pro občasné používání, na trávení volného času. V tomto případě jsou hledána vozidla běžnější, snadněji servisovatelná. Důležitá je funkčnost a za významný bonus jsou považovány „papíry“, tedy je-li vozidlo vedeno v registru silničních vozidel. Méně už se hledí na některé chyby nebo vylepšení, které laik ani nerozpozná - například nahrazení některých dílů nepůvodními, což by naopak muzejní exponát znevážilo.

V našich krajích se dosud bohužel příliš nevžila zásada, že důležitý není jen momentální stav vozidla, ale i jeho historie. Zajímavá je historie z hlediska dřívějších vlastníků, důležitější je ale historie zásahů, které vozidlo prodělalo. Vozidlo kompletně restaurované by měla doprovázet restaurátorská zpráva (text s popisem zásahů a použitých technologií + fotografie stavu před, v průběhu a po restaurování). Samozřejmě že fakt, jestli k vozidlu je, anebo není restaurátorská zpráva, má zcela jinou váhu třeba u motorky ze šedesátých let a u vozidla z roku 1915.

Prodávající se většinou snaží kupujícího přilákat popisem stavu vozidla, který někdy bývá přikrášlený, jindy v popisu i na fotografiích chybí upozornění na případné vady.

Termíny že je historické vozidlo restaurované, po renovaci nebo po repasi nám mají sdělit, že součástí jeho ceny je odvedená práce. Proto pozor! Někdy může přijít dost draho se následků oné odvedené práce zbavit, abychom se pak za vynaložení dalších nákladů víc přiblížili k originalitě.

Pokud vás majitel prodávaného motocyklu ujišťuje, že motocykl do poslední chvíle perfektně jezdil, je to vesměs pravda a jsou to zbytečná slova. Kdyby totiž nejezdil, musel by se dochovat jako nový. Nese ale stopy používání a teď je zrovna ve stavu, že se už vyzkoušet nedá, protože třeba „to víte, sportovní motor, jezdilo se na ricinový olej, tak se přilepil píst. Bude se to muset rozpustit“. A teď si vyberte: motocykl jezdil, byl v pořádku odstaven a opravdu jen zatuhl, nebo je motor natvrdo proto, že v něm chruplo to, co se bude jen velmi obtížně a nákladně opravovat?

Za inzerátem vozidla nabízeného jako „výstavní kus“ může být pohádkově zachovalá motorka, stejně jako paskvil sestavený z nesourodých dílů, které se podařilo nablýskat. Může to být i totálně nepojízdný vrak, který na fotografii a ze vzdálenosti několika metrů vypadá úžasně. To ale jen proto, že prodejce na motorku vystříkal tři spreje – černý, stříbrný a silikonovou leštěnku. Pro muzeum katastrofa, ale stěží prodejci oponovat – na zběžný pohled je stroj opravdu „výstavní“. Na výstavu je přece fuk, že motor je dutý nebo po destrukci, nádrž uvnitř rezavá a kola si už dávno nepamatují jak vypadá kružnice.

Také můžete narazit na lákavou nabídku unikátu, zrovna se prodává „tohoto modelu jediný kus v Česku!“. Zatraceně zajímavé – když to koupím, tak nikdo jiný to samé mít nebude! Opět je ale třeba číst mezi řádky. To prohlášení sice může být pravdivé, spíš ale vede k úvaze že prodejce je buďto vševěd, který u nás opravdu navštívil úplně všechny sbírky (což není možné, mnohé nejsou přístupné), anebo že se mu nedá věřit vůbec nic. Na vozidla označovaná jako raritní nebo unikátní je třeba si dávat dobrý pozor, právě o těch je toho při koupi potřeba vědět co nejvíc.

Často bývá vozidlo nabízeno s doporučením, že je vhodné pro sběratele nebo pro znalce. V těchto případech počítejte s tím, že jeho majitel se takto nenápadně distancuje od jemu dobře známého stavu onoho kousku. Těžko mu pak ale něco vyčítat když on, který tedy není sběratel ani znalec, nemůže přece rozpoznat co je špatně a nafotit to v detailu nebo popsat v textu nabídky.

Moc povedené bývají i nabídky, ve kterých je v procentech vyjádřena původnost. To číslo samo totiž může být obhájitelné a jeho prostřednictvím i cena. Původnost 98% - tak to snad musí být špatně jen nějaká maličkost? Jenže co když se za těmi pouhými dvěma procenty skrývá třeba absolutně nesehnatelný karburátor? Pravda, je to maličkost, sice poněkud zásadní, ale prodejce je nadmíru seriózní, vždyť na váhu to ani dvě procenta motorky nejsou.

Objevují se i motocykly závodní (ale to víte, tovární stroj to není, to by byla jinačí cenovka!), které vznikly různými přestavbami, i z nedostatku dílů. Vrak šel na podzim do dílny, rozchodil se motor, kola a rám do laku, blatník byl jen zadní, ale ten po přeříznutí právě stačil na výrobu obou krátkých sportovních (vidíte ten profil, to je přece originál, žádná kopie, a tady je ještě vidět jak byl orezlý!). Světlo vzadu nebylo, jen přední, ale nepůvodní a roztřískané – žádný problém, pryč s ním, světla přece na závoďák nepatří.

Šoupátkem v původním totálně zkorodovaném karburátoru se už dávno pohnout nedalo, zinková slitina změnila strukturu i objem, a tak dobře poslouží náhražka (s touhle motorkou se přece závodilo ještě po válce, proto je tam ten karbec z péráka, je to tak originál jak se to dochovalo, je otryskovaný ještě ze závodů!). Pak už jen nové pneumatiky a nově potažené sedlo, vše pečlivě nastříkané blyštivým silikonovým sprejem, že se na sedle neudržíte a odmýt se ta klouzačka skoro ničím nedá, ale to je přece jedno. Hlavně že je na jaře na prodej krásný závoďák, vzhled prodává, oko kupuje!

Nakonec už jen zbývá vám popřát, abyste měli při výběru šťastnou ruku a koupili si príma motorku, která vám bude dělat radost.