Trabant se jako nový prodával ještě v roce 1996: Last Edition za cenu Golfu měl českou stopu, byl to však propadák

Trabant přesně dokazuje nedostatky centrálně řízeného hospodářství a neschopnost inovovat někdejších socialistických republik. Na trh vstupoval jako revoluční automobil, aby však v prodeji zůstal mnohem déle, než bylo zdrávo, a tak výrobu smutně opouštěl jako zastaralá relikvie. O poslední kusy už vůbec nebyl zájem.

Trabant se však se světem loučil tzv. Last Edition, tedy poslední edicí, která je zvlášť v dnešní době (primárně u výjimečných aut) notně populární záležitost. Jenže zatímco u moderních sporťáků takové last edition bývají vyprodané velmi rychle a na mnohé zájemce se kvůli limitované výrobě ani nedostane. U Trabantu byla situace jiná. Last Edition se totiž vyprodávala ještě dávno poté, co byla sériová výroba vozu ukončena. On už samotný vznik Trabantu 1.1 Last Edition byl dosti prazvláštní.

Příběh Last Edition se totiž začal psát v roce 1991, tedy v roce konce výroby tohoto modelu. Polští překupníci tehdy prodali asi 500 kusů kombi Trabant 1.1 Universal jistému tureckému obchodníkovi. Jenže prodejce mezitím zkrachoval, celníci vozy dál nepustili, a tak trabanty nuceně zůstaly stát v tureckém přístavu Mersin.

A tam byly další tři roky, než je koupila nástupnická společnost dřívějšího výrobce Trabantů, společnost Sachsenring Automobiltechnik GmbH, která je odvezla zpátky do domovského Německa. Dovoz přitom zprostředkovala Češka Hana Juřenová, která se následně stala ředitelkou organizační složky společnosti Sachsenring Automobiltechnik pro východní Evropu. Jako odměnu přitom dostala jeden z kusů Last Edition.

Jelikož se na autech tři roky stání podepsaly, prošla kompletní repasí. Mimo jiné dostaly nové zasklení, stejně jako lak karoserie. Ve výbavě nechybělo rádio nebo katalyzátor. Auta navíc ozdobily zlaté emblémy nebo nápis „Einer von 444“. Repasovat se totiž povedlo 444 kusů (všechny v bílé barvě), které byly následně prodávány jako rozlučková edice. Noví majitelé k autu navíc měli dostat i speciální klíček nebo koženou peněženku.

Zajímavá myšlenka se však stala doslova propadákem. Trabant 1.1 Universal Last Edition se totiž prodával s „nostalgickou“ cenovkou 19 444 marek, což bylo na tehdejší dobu hodně. Vždyť kolem 20 000 marek tehdy stály Volkswagen Golf (III) nebo Ford Escort, tedy moderní vozy kompaktní třídy.

Vlna nostalgie tehdy ještě nefrčela, natožpak s Trabantem. Není tak vlastně divu, že v domovském Německu vůz koupilo jen pár desítek nadšenců. V roce 1995 se tak inzeráty na Last Edition objevily třeba i v českém motoristickém tisku. V roce 1996 se pak automobil doprodával s výrazně sníženou cenovkou 9 999 marek, k dispozici byl v rámci nabídky sítě supermarketů Allkauf. Poslední kus údajně získal německý zpěvák Udo Lindenberg.

Neúspěch Last Edition je tak jedním z důkazů, že na začátku devadesátých let už Trabant neměl ve výrobě co dělat. Vždyť Trabant 601 se držel již od 1964, technicky navazoval na předchozí modely 500/600, z nichž první se vyráběl již od roku 1962.

Na přelomu osmdesátých a devadesátých let přitom místo nové generace dorazila ještě jedna modernizace, dokazující neschopnost tehdejšího autoprůmyslu NDR. Místo nového moderního automobilu se Trabant dočkal čtyřtaktního motoru, který měl dostat už dávno. Jenže nebyl ani vlastní konstrukce, šlo o licenční výrobu Volkswagenu. O spolupráci s kapitalistickým západem se přitom jednalo od začátku osmdesátých let.

Trabant 1.1 dostal benzinový čtyřválec o objemu 1043 cm3 známý z druhé generace Volkswagenu Polo. Poskytoval výkon 30 kW, v Trabantu byl spárován se čtyřstupňovým manuálem.

Kvůli novému motoru musel Trabant dostat zesílenou přední stěnu i sloupky. Podvozek nově dostal přední vzpěry McPherson a vinuté pružiny, o brzdění se staraly kotoučové brzdy. Uvnitř se objevila přepracovaná palubní deska, řadicí páka se pak přesunula na podlahu.

I v NDR už to ale bylo trochu moc, i vzhledem k vyšší ceně. A když pak padla Berlínská zeď a východní Německo se spojilo se západním, bylo jasné, že Trabant 1.1 na trh přichází s křížkem po funuse. Auta ze západu se v NDR najednou stala dostupná a o zastaralý Trabant, který ve srovnání s novou konkurencí neměl co nabídnout, nebyl zájem.

Trabant 1.1 to nakonec vydržel do roku 1991. Přesně byla výroba ukončena v dubnu, posledním exemplářem se stalo růžové kombi Universal. Limuzína skončila už o rok dříve, kdy byla definitivně ukončena i produkce dvoutaktů. Nakonec bylo vyrobeno 39 474 kusů 1.1, v celkové produkci Trabantu tak šlo vlastně o marginální záležitost – celkem vzniklo 3 096 099 Trabantů všech generací. Nejvíce jich bylo vyrobeno v roce 1988, Trabant se dostal se až na 146 550 kousků.