Vzpomínka na americkou antilopu, ikonický Chevrolet Impala slaví 65 let!

Samozřejmě, se ve vozech Full Size od General Motors uplatnily především vidlicové osmiválce Small Block (na americké poměry nebyly největší). Nejrozšířenější zážehový motor světa byl uveden v roce 1955 jako 265 CID (tedy o objemu 4342 kubických centimetrů, když originální značení znamená kubické palce), jehož základní koncepce s rozevřením válců v úhlu 90 stupňů, roztečí válců 4,4 palce (111,76 mm) a dvouventilovým rozvodem OHV přežila přes půl století a vlastně pokračuje dodnes. Celkem vzniklo přes 100 milionů motorů pěti generací a různých objemů. Jejich konstruktérem byl jistý Ed Cole (1909–1977), který přišel k Chevroletu od Cadillacu, kde nasbíral bohaté zkušenosti s velkoobjemovými osmiválci. V roce 1957 převrtal Chevrolet svůj osmiválec na 283 kubických palců (tedy 4638 kubických centimetrů) a právě tento motor se stal základem nového modelu Chevrolet Impala.

První Impaly byly sportovní verze kupé a kabriolet, které v modelovém roce 1958, zahájeném v říjnu 1957, rozšířily nabídku série velkých vozů Bel Air (sedany, kupé a kombi Nomad). Nebylo tedy divu, že Chevrolet zvolil jméno Impala, patřící africké antilopě, která dokáže běžet rychlostí kolem 80 km/h! Během let se ovšem Impala stala natolik populární, že zastínila svoje sourozence v kategorii Full Size, než ji vystřídal spřízněný Chevrolet Caprice, poslední model klasické koncepce (motor vpředu a pohon zadních kol), vyráběný až do roku 1996 i jako sedmá generace Impaly (konkrétně model Impala SS vyráběný v letech 1994–1996).

Historie Impaly je ovšem ještě delší, jméno bylo naposledy obnoveno pro sedany s pohonem předních kol v roce 2000, následované dalšími generacemi už jen se šestiválcovými motory (v deváté se krátce objevil osmiválec), které vyběhly z výroby až v roce 2020. Historie Impaly se uzavřela vyjetím posledního vozu 27. ledna 2020 z továrny GM Detroit-Hamtramck (v polské čtvrti města automobilů), která byla následně uzavřena a přestavěna na výhradní výrobu elektromobilů.

General Motors sáhl po jménu Impala vůbec poprvé u koncepčního vozu snů, jež předváděl na putovních výstavách automobilů budoucnosti. Ty pod názvem GM Motorama pořádal v krásných letech 1950 až 1961, kdy byl kapitalistický svět ještě v pořádku. První Motorama začala v hotelu Waldorf-Astoria v New Yorku a pak se přesouvala do Los Angeles, Miami, San Francisca, Bostonu a dalších měst.

Velký Chevrolet Bel Air se stal v roce 1955 padesátimiliontým automobilem od General Motors, a tak na jeho oslavu vznikla nejen zlatá Gold Edition, ale také koncepty 1955 Chevrolet Biscayne Dream Car (čtyřdveřový sedan bez středního B sloupku s dveřmi otevíranými proti sobě) a 1956 Chevrolet Impala Dream Car (kupé interního označení XP-101), první vůz své značky se jménem rychlonohé antilopy. Přestože byl koncipován jako pětimístná Corvette, přinesl mnohé designové prvky, jež se o rok později uplatnily u první sériové Impaly.

První generace se vyráběla jediný modelový rok 1958, který přinesl Chevroletu zdvojené hlavní světlomety, a byla vlastně sportovní verzí Bel Airu. Vozy měly ještě koncepci s rámovým podvozkem, byť pro 1958 nové koncepce s výztuhou ve tvaru X. Osmiválce začínaly na objemu 4,6 litru, objevily se i verze Ram-Jet se vstřikováním benzinu Rochester, v nabídce byl také Big Block 348 V8 (5,7 litru). Vzniklo 181 469 vozů, z toho 55 989 kabrioletů a Impala tak znamenala pro Chevrolet návrat v prodejích na první místo před Forda.

O rok později se Impala stala ve druhé generaci svébytnou modelovou řadou, znovu v novém designu s nižší siluetou a proslulými křídly na zádi! Třetí generace znamenala střízlivější design pontonové karoserie, ale nástup k milionovým sériím, jež nastolila vzhledově upravená pátá generace od roku 1965 (historický rekord více než jeden milion vozů stejné řady ročně). Pátou a šestou generací uhlazených tvarů se Impala do roku 1985 rozloučila, když výrazně klesla prodejní čísla, ale spřízněné vozy pokračovaly jako Chevrolet Caprice.

Velké sedany Chevrolet Caprice přišly v roce 1991 v nové generaci zaoblených tvarů, tyto vozy prosluly jako populární taxíky nejen v New Yorku, ale rovněž u policejních sborů. V posledních letech výroby v texaském Arlingtonu dostaly sportovní verzi Impala SS s osmiválcem 5,7 litru a samočinnou převodovkou Hydra-Matic, když se vůz obnoveného jména s předstihem představil na autosalonu v Detroitu 1992. Poslední (sedmá) generace vznikla v 69 768 exemplářích v letech 1994–1996 a tím se historie originální Impaly uzavřela.

Po patnáctileté přestávce vyjela Impala 2000 (W-body) osmé generace, nyní jako sedan americké střední třídy, ovšem se šestiválci 3,4 nebo 3,8 litru, uloženými vpředu napříč pro pohon předních kol. Devátá generace (od 2006) se příliš nelišila, přestože sportovní verze Impala SS se krátce vrátila k osmiválci (325 V8 s vypínáním válců), poprvé u Chevroletu uloženým napříč. Dával výkon 307 koní (226 kW).

Poslední desátá generace z let 2014–2020 se stala vozem evropského stylu na globální platformě GM Epsilon II, jakou známe třeba z vozů Opel Insignia, a spolu s ní se objevily čtyřválce Ecotec 2,5 litru včetně verze 2,4 litru Mild-Hybrid (e-Assist) a poslední šestiválce 3,6 litru.

Navzdory slušným prodejům však Američané svoje sedany vůbec nepropagovali, protože vsadili vše na crossovery a SUV. Výroba Chevroletu Impala, Fordu Taurus a Chrysleru 200 nakonec skončila, takže v tomto segmentu převzaly na americkém trhu vládu Toyota Camry a Honda Accord.