Škoda mohla předběhnout Ladu Niva. Nadějný projekt byl lepší než gazík, v šedesátých letech ale šanci neměl

Dnešnímu automobilovému trhu vládnou SUV, která lákají na robustnost a zvýšenou stavbu, a to i přesto, že v praxi s nimi mimo silnice vyrazí jen málokterý zákazník. Byly však doby, kdy na československém trhu prakticky chybělo auto do terénu, poptávka byla přitom velká. A přesně v takové době se zrodila Škoda 988 Agromobil.

Zajímavý projekt byl výsledkem poptávky československého ministerstva zemědělství, které na přelomu padesátých a šedesátých let hledalo „kompaktní, lehké a obratné víceúčelové motorové vozidlo se zvýšenou průchodností terénem“. Lehký teréňák totiž měli přitom využívat nejen zemědělci, lesníci či pracovníci v povrchových dolech, ale v případě lehké úpravy také armáda. Právě ta by ve výsledku byla důležitým uživatelem – v době studené války přitom nebylo neobvyklé, když armádní požadavky byly navenek kryty civilním účelem.

Realizace terénního auta posléze nazvaného Škoda 988 Agromobil byla schválena v lednu 1961, první prototypy vznikly v březnu následujícího roku. Vozy pro snížení nákladů využívaly řadu komponentů ze sériových modelů Škoda, samotná mladoboleslavská automobilka, tehdy nazývaná AZNP (Automobilové závody, národní podnik), však nebyla jediným autorem. Na vývoji se totiž podílela také Česká zbrojovka Strakonice, známá spíše výrobou palných zbraní, jízdních kol a motocyklů značky ČZ. Právě její továrna měla automobil v budoucnu vyrábět, a to kvůli naplněným kapacitám mladoboleslavské automobilky.

Výsledný automobil připomínal Steyr-Puch Haflinger. Stejně jako tento v Rakousku vyráběný vůz využíval i Agromobil netradičně pojatou bezkapotou koncepcí, byl opravdu kompaktní, na délku měřil jen 3 470 mm. Přesto zvládnul pojmout až deset osob, řidiče a spolujezdce v dvoumístné kabině a dalších osm na dvou podélných lavicích na valníkové nástavbě.

Ochrana posádky byla přitom ryze spartánská, kryla ji jen plachta. Důvod byl nasnadě – v kombinaci se sklopným čelním sklem to umožnilo snížit výšku vozidla z 1 940 mm na pouhých 1 410 mm, což usnadňovalo nejen pohyb v lese, ale zároveň i případný letecký transport.

Pokud zrovna Agromobil nevozil deset vojáků, nabízel nákladový prostor až o objemu 3,9 m3. Ložná plocha valníku ve výšce 700 mm nad vozovkou měřila na délku 1 980 mm a na šířku 1 590 mm, k plachtové střeše pak její výška činila 1 240 mm.

Pohon zajišťoval dobře známý, řadový, kapalinou chlazený čtyřválec OHV z užitkového vozu Škoda 1202 (tzv. „Stejšn“). Motor o objemu 1 221 cm3 dosahoval výkonu 33 kW a točivého momentu 87 Nm, uložen byl podélně za přední nápravou, v prostoru mezi sedadly řidiče a spolujezdce. Spolupracoval se čtyřstupňovou manuální převodovkou, doplněnou o dvourychlostní redukci a poháněl všechna čtyři kola.

Rozvodovka zadní nápravy byla opatřena závěrkou diferenciálu, stejně tomu bylo u připojitelné přední nápravy. Nechyběla ani možnost pohonu přídavného zařízení pro práci na poli či v lese, díky vzad vyvedené hřídeli. Podvozek byl nezávisle zavěšen, přední lichoběžníková i zadní vlečená ramena doplňovaly zkrutné tyče odpružení.

Plusem byla velmi dobrá průchodnost terénem, které pomáhal krátký rozvor 1 900 mm, slušná světlá výška 290 mm (230 mm při plném zatížení) i krátké převisy karoserie, zlepšující nájezdové úhly (vpředu i vzadu shodných téměř 45°).

Během roku 1962 byly postaveny celkem tři prototypy, dva byly zkoušeny u uvažovaného výrobce ČZ Strakonice, třetí zůstal k ozkoušení v mladoboleslavské automobilce. Klíčovou zkouškou byl srovnávací test uskutečněný vojenskou zkušebnou. V něm Agromobil nadchnul, terénní vlastnosti byly vyhodnoceny jako dobré, dokonce měly předčit sovětský GAZ 69, tehdy standardní vybavení armád Varšavské smlouvy.

I přes tento úspěch však na sériovou výrobu nedošlo, i když v roce 1963 následovala stavba dalších deseti kusů. Oficiálně byl tehdy projekt zastaven kvůli nedostatku finančních prostředků na další vývoj. Zpětně se ale mluví i o tom, že za to mohla i československá armáda, která si vůz neprosadila. Přitom by Agromobil svým způsobem předběhl dobu – vždyť v bratrském SSSR „terénní auto pro zemědělce“ začali stavět až v roce 1977 v podobě Lady Niva.

Širší veřejnost mimochodem Agromobil poznala až v polovině šedesátých let. Tehdy si v muzikálu „Kdyby tisíc klarinetů“ s paradoxně protiválečnou tématikou zahrály hned dva kusy tohoto teréňáku. Konkrétně účinkovaly ve scéně, kdy vojenské komando stíhá pacifistického zběha, ztvárněného tehdy teprve 26letým Jiřím Menzelem.

Vůz si každopádně můžete prohlédnout i dnes. Škoda 988 Agromobil je součástí sbírky mladoboleslavského Škoda Muzea. Další kus pak najdete v expozici Vojenského technického muzea Lešany.