Pamatujete, jak to Lancia v novém tisíciletí zkoušela s přeznačkovanými chryslery? Kontroverzní nápad naprosto propadl

Italská automobilka Lancia má za sebou bohatou historii. Založena byla v roce 1906, v následujících letech proslula jako průkopník moderní techniky. Její Theta už v roce 1913 dostala elektrický systém včetně osvětlení, Lambda zase v roce 1922 uvedla ocelovou samonosnou karoserii a nezávislé zavěšení předních kol. Později zase Lancia proslula úspěšnou érou ve světě rallye.

Jenže od devadesátých let jako by její majitel, firma Fiat, nevěděl, co se značkou dále. Lancia přišla o svůj průkopnický charakter, rychle se zapomínalo i na rallye úspěchy. Ze sportovní značky se stala spíše elegantní záležitost. Pověsti navíc nepomohly problémy s kvalitou, stejně jako krize mateřského Fiatu. Trend následně pokračoval i v novém tisíciletí, kdy se Lancia začala potácet nad propastí. Až se dokonce spekulovalo o možném konci.

Ke změně došlo až v roce 2011. V rámci spojení Fiatu s Chryslerem koncern vedený legendárním Sergiem Marchionnem zvolil poměrně netradiční strategii, kdy italská Lancia měla na evropských trzích nabídnout vybrané modely amerického Chrysleru. Třeba ve Velké Británii měla být situace opačná, Chrysler tu měl prodávat vybrané lancie, protože tu údajně měl lepší pověst. Podobně se vybrané lancie měly dostat i za oceán, kde se v USA měly prodávat se značky Chrysleru.

Kontroverzní krok byl vlastně logická záležitost, protože v té době měly Lancia a Chrysler podobné cílení. Jedna značka přitom byla silnější na starém kontinentu, druhá za oceánem.

Součástí této strategie byla rozsáhlá modernizace modelové řady. V roce 2011 se začala prodávat nová, třetí generace Lancie Ypsilon. Ta sice využila „italskou“ techniku v podobě platformy sdílené s tehdejším Fiatem 500, třeba příď ale svou maskou měla odkazovat právě na nového „sourozence“, Chrysler. Proti předchůdcům se odlišila i pětidveřovou karoserií.

Další postupně uvedené vozy však už měly čistě americký styl, šlo totiž o přeznačkované chryslery. Jediná Lancia Voyager to však přiznala i svým jménem. Jedno z nevětších MPV na evropském trhu té doby (s délkou přes pět metrů) nahradilo dosavadní Phedru, která sdílela techniku s tehdejším Fiatem Ulysse, Citroënem C8 a Peugeotem 807.

V době uvedení na trh byla Lancia Voyager nabídnuta s benzinovým šestiválcem 3.6 V6 Pentastar (208 kW) nebo s turbodieselem 2.8 CRD (120 kW).

To Lancia Thema se stala přeznačkovaným Chryslerem 300. Proti němu dostala zjemněný nárazník, trochu obrušující maskulinní tvary. Koncové vertikální svítilny pak byly odkazem na předcházející Thesis, byť trochu náhodným – stejný detail měla i výchozí třístovka.

Bohužel však italská sestra nepřevzala jeho plnotučný osmiválec Hemi, přes pět metrů dlouhý sedan vyšší střední třídy s italskými logy byl dostupný výhradně s šestiválci, konkrétně s 3.6 V6 Pentastar o výkonu 215 kW a třílitrovým dieselem VM Motori ve dvou výkonových verzích se 140 a 165 kW.

Themu podle původních plánů měla doplnit také menší Lancia Flavia alias sedan s technikou Chrysleru 200, která dokonce debutovala ve formě konceptu blízkého sériové verzi na ženevském autosalonu 2011. K tomu ale nakonec nedošlo, protože vedení firmy rozhodlo, že Flavia na trh dorazí jen jakožto kabriolet, rovněž na bázi (otevřeného) Chrysleru 200.

Z dosavadní palety italské značky tak v nabídce zůstaly jen nezvyklý crossover Delta a malé MPV Musa. První přitom dostal v roce 2011 upravenou masku odkazující právě na chryslery.

Zajímavá strategie se však rychle ukázala jako neúspěšná. Už v roce 2014 se začalo spekulovat o riziku zásadního omezení aktivit Lancie kvůli nízkému zájmu zákazníků, což se následně potvrdilo. Vedení tehdejšího koncernu Fiat Chrysler Automobiles oznámilo, že se Lancia postupně stáhne jen na italský trh. Spolu s reorganizací prodejní sítě mělo dojít k postupnému omezení nabídky, a to výhradně na malý model Ypsilon.

K tomuto kroku vedení automobilky dospělo na základě toho, že prodeje v domovské Itálii dominovaly celkovému odbytu značky. Třeba v roce 2013 Lancia prodala v Evropě 73 905 aut, z toho 57 020 z nich bylo v Itálii. Ypsilon přitom tvořil 46 522 registrací, v domovině značky byla malá lancia tehdy třetím nejprodávanějším autem.

FCA tehdy zkrátka raději vsadilo na Alfu Romeo nabízející auta v podobné cenové relaci, v níž vidělo větší potenciál, i díky její sportovní minulosti.

Budoucnost Lancie tehdy byla značně nejistá. Mluvilo se o tom, že po postupném omezení nabídky má Ypsilon zajištěnou budoucnost jen do roku 2018. Autu se ale nakonec navzdory pokročilému věku nadále dařilo, i díky tomu, že Fiat na italském trhu po konci Punta nenabízel podobně velký hatchback.

Kariéra Ypsilonu třetí generace se tak nakonec prodloužila až do roku 2024. To už bylo jasné, že Lancia přežije a že ji čeká opětovná expanze. Koncern Stellantis, jehož je Lancia po spojení FCA a PSA dnes součástí, plánuje opětovné rozšíření nabídky a postupný návrat na další evropské trhy. Nová generace aut má postupně čítat tři modely, po Ypsilonu dorazí v roce 2026 crossover Gamma a o dva roky později nová Delta.

Má to však jeden háček. Renesance Lancie zatím moc úspěšná není, na začátku roku značka hlásila vysoké meziroční propady prodejů na domácím italském trhu. To nicméně souviselo s tím, že z Ypsilonu pro masy se stalo v nové generaci luxusní zboží, dle nové strategie značky.

Nechme se tak překvapit, jak to s Lancií ještě bude. Nový šéf koncernu Stellantis Antonio Filosa musí řešit potíže celé skupiny a nemusí mít s neúspěšnými značkami takovou trpělivost jako jeho předchůdce Carlos Tavares. Budoucnost Lancie je tak po letech opět nejistá.