Autor Škody Favorit zemřel. Francouzský mistr navrhl i Citroën XM nebo Lambo pro rodiny

Svět automobilového designu tento měsíc přišel o jedno význačné jméno. Ve svých 82 letech v pondělí 5. října zemřel Marc Deschamps, francouzský designér, který za svou kariéru navrhl hned několik zajímavých automobilů, hlavně během svého období u italského studia Bertone.

Marc Deschamps nepatřil zrovna mezi nejslavnější jména automobilového designu, vždyť jeho zápis dokonce aktuálně nenajdeme ani na Wikipedii, kde mají přitom svou vizitku i méně úspěšné osobnosti. My to však rádi napravíme.

Deschamps totiž úspěšný nepochybně byl. V českém prostředí je klíčová jeho pracovní epizoda u Bertoneho. Působil tam i v době, kdy Bertone navrhoval pro Škodovku model Favorit. Právě Deschamps byl jeden ze zhruba 15 stylistů, kteří se pod vedením ředitele (a vedoucího projektu) Filiberta Gianniniho podíleli. Konkrétně se přitom podepsal pod exteriérem – interiér naopak vytvářel Eugenio Pagliano.

Právě Deschamps údajně podle šéfkonstruktéra Favoritu Petra Hrdličky kroutil hlavou nad tím, že se design auta musí přizpůsobit dodavatelům autodílů, konkrétně světlometům od firmy Autopal. „Tvrdil, že přece nebude navrhovat celé auto podle světel,“ vzpomínal později Hrdlička. Podobně se Deschamps měl divit i tomu, že odvozené kombi (nakonec pojmenované Forman) musí dostat stejné páté dveře jako výchozí pětidveřový hatchback.

Deschamps u Bertoneho pracoval od roku 1979, přičemž to byla pro něj jeho druhá epizoda v této firmě. Tehdy přitom nahradil slavného Marcella Gandiniho, autora takových legend jako Lamborghini Miura nebo Countach. Poprvé v Turíně pracoval již na začátku sedmdesátých let. Poté zde vydržel až do začátku devadesátých let.

Práce na Škodě Favorit je sice pro našince klíčová, rozhodně to ale není to nejzajímavější, na čem Deschamps tehdy pracoval. Jako první dílo pro Bertoneho v roce 1972 navrhl studii Citroën GS Camargue, postavenou na základě technické platformy modelu GS, který Deschamps vlastnil.

Zlatá éra přišla v osmdesátých letech. Lamborghini Athon byl futuristický otevřený sporťák, Chevrolet Ramarro zase radikálně přepracovaná Corvette. Citroën Zabrus představoval odvážnou studii vycházející z techniky BX 4TC.

Lamborghini Genesis pak byl extravagantní velkoprostorový koncept s dvanáctiválcovým motorem! Sám Deschamps později vzpomínal, že přestože Nuccio Bertone svým designérům notně důvěřoval a nechával jim tvůrčí svobodu, u Genesisu byl údajně nervózní. Není divu, představa MPV od Lamborghini byla opravdu tak šílená, jak to zní.

Deschamps však nepracoval jen na extravagantních konceptech. Podílel se také na podobě sériových automobilů, přičemž vedle Škody Favorit patří k jeho nejvýznamnějším dílům Citroën XM, představený v roce 1989. První návrh jeho charakteristických hranatých tvarů přitom podle automobilky vznikl už v říjnu 1984, kdy Deschamps během letu mezi Paříží a Turínem načrtl základní podobu vozu na papírový ubrousek. Ten je dodnes uchováván v archivu Citroënu. Výsledný automobil následně získal titul evropského Auta roku 1990.

Deschamps k Bertonemu přicházel v době, kdy měl za sebou už několik (velice různorodých) zkušeností. Profesní kariéru začínal u Peugeotu, po půlroce se přesunul k Simce. K automobilovému designu se přitom podle svých slov dostal díky učiteli výtvarné výchovy, bývalému inženýrovi francouzských železnic, který jej nasměroval k průmyslovému designu.

U Simcy však musel skončit kvůli reorganizaci a přesunu designérského oddělení do Anglie. Proto se Deschamps na začátku sedmdesátých let přesunul do Itálie. Žádost o práci u Bertoneho napoprvé nevyšla, Deschamps tak začal pracovat u studia Ghia. Vztahy s vedením ale byly komplikované, a tak se Francouz opět pokusil oslovit Bertoneho, což tentokrát vyšlo. Výsledkem byla právě zmíněná epizoda, jejíž součástí byl vznik Citroënu GS Camargue.

Epizoda to však byla krátká, protože Deschamps vyslyšel volání domoviny, když přijal nabídku francouzské karosárny Chapron. V polovině sedmdesátých let se přesunul k Ligieru, pro nějž navrhl třeba karoserii prvního monopostu Formule 1 Ligier JS5. Poté zamířil k Renaultu, pro něhož vytvořil třeba originální 5 Turbo.

Pod vedením významných designérů Gastona Jucheta a Roberta Oprona však pracoval i na dalších modelech značky. Konkrétně u Renaultu 9 přitom vzpomínal na to, že dostal konzervativní design jen kvůli tomu, aby více konkuroval Peugeotu 305.

„Právě tady jsem si uvědomil, že designér u automobilky nepracuje proto, aby si budoval osobní kariéru, ale aby řešil problém, který nastolil výrobce, a aby uspokojil zákazníka,“ okomentoval své tehdejší angažmá sám Deschamps.

Deschampsova kariéra každopádně neskončila ani po odchodu od Bertoneho. V devadesátých letech působil také u karosáren Coggiola a Heuliez, kde se podílel na dalších pozoruhodných projektech. Za zmínku stojí například extravagantní supersport Lamborghini Pregunta z roku 1998 nebo pozdější B Engineering Edonis (evoluce Bugatti EB110). Věnoval se rovněž designu nákladních automobilů pro Scanii a ani v pokročilém věku nepřestal pracovat. Ještě v posledních letech aktivní kariéry spolupracoval jako konzultant s čínskými automobilkami.

Bohatá, byť méně známá kariéra je možná i důsledkem Deschampsovy osobnosti. Mnozí na něj vzpomínají jako na skromného a upřímného muže.

„Pracoval pro menší nezávislé firmy, často na zakázkách pro větší automobilky, a patřil tak k té malé, ale vlivné skupině designérů působících v 60., 70. a 80. letech, kteří měli možnost formovat vzhled tolika různých značek zvenčí, ještě předtím, než se v 90. letech a po přelomu tisíciletí začala objevovat velká interní designérská oddělení,“ vzpomněl na Deschampse ve svém portrétu magazín Car Design News.

Právě Car Design News přitom Deschampsovi v roce 2025 udělil ocenění za celoživotní přínos automobilovému designu. Sám přitom na osobní slávě příliš nelpěl. Když se ho novináři jednou ptali, jak by si přál být připomínán, s typickou skromností naznačil, že možná bude nejlepší, když si na něj nikdo nevzpomene.

Marc Deschamps se poslední roky potýkal s následky těžkého pádu, který utrpěl v roce 2023. Poslední roky života proto strávil v pečovatelském domě poblíž Turína. Na začátku října se jeho stav náhle zhoršil, byl převezen do nemocnice, kde na následky dýchacích komplikací zemřel.

Pohřben byl na hřbitově v Caprie, který se nachází západně od Turína v údolí Val Susa, kde kdysi stávalo studio Bertone. „Předpokládám, že by se mu to líbilo,“ řekl o místě posledního odpočinku Deschampsův přítel a bývalý kolega Eduardo Robledo Botero.

A přestože si sám Deschamps na vlastní slávě příliš nezakládal, jeho práce bude žít dál. Ať už v podobě Škody Favorit, nezaměnitelného Citroënu XM, nebo odvážných konceptů, které i po desítkách let dokážou překvapit.