Líbí, nebo nelíbí: Německý úpravce přiostřil překrásné Ferrari

Ferrari – závodní geny a urozený rodokmen. Pro rozumně smýšlejícího člověka patří vozy se vzpínajícím se hřebcem ve znaku k těm posledním, ke kterým by se hodilo slovo „tuning“. V případě supersportovního SF90 to však platí dvojnásob – technika pod jeho kapotáží totiž není příliš vzdálena té, kterou používají tovární jezdci stáje Ferrari, Charles Leclerc a Carlos Sainz.

Věrným čtenářům nemusíme tuningovou firmu Mansory představovat. Pokud nás však čtete poprvé, pak věřte, že firma Mansory v minulosti patřila k tvůrcům jedněch z nejvýstřednějších automobilových kreací, které spatřily světlo svět – i když je pravda, že v posledních letech se trochu polepšili, možná až na pár výjimek.

V případě Ferrari SF90 je tu celá řada karbonových doplňků a kontrastních pruhů. S onou černou barvou karoserie sice karbonové doplňky splývají, ale jsou téměř všude – splitter předního nárazníku, difuzor v přední „kapotě“, výdechy nad předními podběhy, zpětná zrcátka, zvýrazněné boční prahy, sací otvory v zadních blatnících, střešní náporové sání, které postupně přechází v kryt motoru, nebo nově navržený zadní difuzor.

Bystrý čtenář si jistě všiml, že struktura tohoto „karbonového vlákna“ je trochu jiná, než jsme zvyklí – a je to opravdu tak, nejde totiž o karbonové vlákno jako takové, nýbrž o takzvaný „kovaný“ nebo možná lépe řečeno lisovaný karbon. Oproti klasickým vláknům je tento karbon tvořen stovkami malých kusů karbonu (mnohdy recyklovaných), které jsou potom uvedeny do požadovaného tvaru ohromným tlakem za pomoci speciálního lisu. Vlastnosti jsou ale prakticky stejné.

Zajímavé je, že i když některé tyto „vizuální“ úpravy působí okázale, tak faktem je, že jsou ve skutečnosti také funkční – věřte nebo ne, ale Mansory má dokonce svůj vlastní větrný tunel, kde funkčnost svých dílů pečlivě testuje.

Úpravce má možná tu a tam zvláštní vkus, ovšem zkušeností má rozhodně na rozdávání – a to se týká i motorů. Jinak by si totiž nemohli troufnout „sáhnout“ do vybroušeného 4,0l dvakrát přeplňovaného osmiválce o výkonu 780 koní a 800 Nm točivého momentu. To však není vše, neboť osmiválci pomáhají ještě tři elektromotory, díky kterým umí jednak ujet 25 km čistě na elektřinu, zajímavější informací je však fakt, že díky nim kombinovaný výkon činí magických 1 000 koní.

V Mansory si však řekli, že by to šlo ještě o chlup lépe – vylepšili tedy sací a výfukové potrubí a trochu si pohráli s řídicí jednotkou motoru, díky čemuž získali dalších 100 koní výkonu. Elektromotory Ferrari SF90 zůstaly v tomto případě netknuté, takže jejich výkon se nezměnil. I přesto se zrychlení z klidu na stovku zkrátilo z 2,6 na 2,4 sekundy a maximální rychlost stoupla z 340 na 355 km/h.

Ruku na srdce, úpravy jsou to jistě zajímavé. Ovšem na druhou stranu jen málokdo by si u vozu za 16 milionů korun, které disponuje výkonem 1 000 koní, řekl, že by potřebovalo upravit. Nebo snad ano? Co si o tom myslíte vy?