Hlavní obsah

Volvo 360 GL – Seveřan z Nizozemska

Foto: Mikka
8. 8. 2021

Malé automobily Volvo se nezrodily ve Švédsku, ale mnohem blíž – v přímořském Nizozemsku. Vždy byly ale trochu na okraji zájmu, protože to nebyla ta pravá švédská Volva. Jak na mne jedno takové zapůsobí dnes?

Článek

Kdysi i nizozemský DAF vyráběl osobní auta, ale v roce 1973 tuto divizi převzalo švédské Volvo. Přesto, nebo spíš právě proto, se menší modely vyráběly kromě Gothenburgu i v nizozemském Bornu. To je případ i řady 300, která na trh dorazila v roce 1976 jako nástupce Volva 66. Auto vyvíjel ještě DAF pod interním označením P900 a mělo se jednat o větší model DAF 77. Vývoj ale byl náročný, a tak nizozemská automobilka oslovila i jiné značky (například BMW nebo Audi) a pokusila se najít partnera.

Volvo původně zájem nemělo, prý kvůli financím, ale Švédy později zaujala možnost přístupu k motorům Renault. Převzít DAF navíc znamenalo rozšířit si portfolio bez nutnosti vývoje nového modelu a také lepší průnik na evropský trh. Nakonec tedy v roce 1973 přebírá švédská automobilka třetinu DAFu a v roce 1975 už má tři čtvrtiny. Od té doby už neexistuje osobní DAF, ale Volvo Car BV. Nákladní divize si po prodeji osobáků mění jméno na DAF Trucks a s úspěchem funguje dodnes.

Malé Volvo navrhnul John de Vries a snad se na mne nebudou fanoušci ani jedné značky zlobit, když řeknu, že mi trochu připomíná starý Volkswagen Derby. Tedy alespoň v této sedanové verzi, hatchback byl díky tvaru zadní části docela unikátní. Existovaly čtyři návrhy, jeden od Bertoneho, jeden od Michelottiho a dva od interních designérů značky. Návrhy byly ukázány zaměstnancům automobilky bez označení autora a ti nakonec zvolili právě výtvor de Vriese (podobně pak vyhrál i jeho design modelu 480).

Po převzetí švédskou automobilkou se ale se vzhledem ještě pracovalo, aby se nové „Volvo“ hodilo mezi ostatní modely značky, nakonec ale stejně vypadá v nenápadné barvě jako cihla. Ale to nemyslím ve zlém, mně se vlastně tento exemplář dost líbí, i když je na Volvo vlastně hodně malé. A má černé B-sloupky, což mám na starých autech opravdu rád. Vypadají ty youngtimery pak nějak moderněji.

Foto: Mikka

Volvo 360 GL nepatřilo na našich cestách k nejčastěji zastoupeným modelům

Jako první na trh dorazil v roce 1976 hatchback 343 se čtrnáctistovkou a variátorem. Motor byl vlastně větší pohonnou jednotkou ze starších modelů DAF 66. Volvo ale upravilo i manuální převodovku z modelu 200, aby byly prodeje lepší. Později se objevil model 345. V roce 1981 proběhla modernizace a auto se začalo ještě více podobat větším severským modelům a další velká úprava byla v roce 1985. Rok 1982 znamenal uvedení modelu 360 s dvoulitrem a o rok později se objevila karosářská varianta sedan.

Malý sedan z Tuzexu

Právě ve verzi sedan je i tato 360 GL z roku 1986, která má i po letech původní plechová kola a čelní okno se stínícím pruhem. Prodala se přímo u nás v tuzexu, kde do něj asi namontovali i naše rádio Tesla. Vtipný chytrý detail je i světýlko u zapalování, abyste se s klíčkem i v noci trefili. A že noci mohou být ve Švédsku dlouhé. Volvo je i po těch letech stále v původním stavu, což svědčí o jeho odolnosti. Nakonec skončilo jako exponát Retroautomuzea Strnadice, kde si jej můžete prohlédnout i vy. Do sbírek jej daroval jistý pan Zkoumal.

Foto: Mikka

Z interiéru ta historie přímo dýchá

V interiéru vás asi nejprve zarazí velký středový tunel, který ukrajuje centimetry do šířky, které jsou běžné u konkurence. Jinak je ale velmi prostorný a pro řidiče velmi dobře ergonomicky zvládnutý. Sedadla jsou nádherně pohodlná, což se k houpavému měkkému charakteru pohodlného auta krásně hodí. Velurové čalounění působí velmi příjemně na dotek, jinak ale kvalitou materiálů Volvo za dobovou konkurencí spíš zaostávalo a dost mu to tehdejší recenzenti vytýkali. Výbavou se také zrovna neplýtvalo, standardem bylo dokonce mono rádio. Kufr nabízí dost místa a sklopná zadní opěradla v poměru 60:40 umožní přepravu i větších nákladů.

Klasická koncepce v malém balení

Volvo tehdy i u malých modelů sázelo na klasickou koncepci motoru vpředu, který roztáčí zadní kola. Převzalo to vlastně od původních modelů DAF. Základem u 340 byla třináctistovka, ale model 360 pohání dvoulitrový řadový čtyřválec SOHC s výkonem 116 koní z většího Volva 240, se kterým se spotřeba pohybuje kolem deseti litrů.

Foto: Mikka

Dvoulitr nemá s malým sedanem moc práce

Motor je spojen s pětistupňovým manuálem a dioda na palubce vám indikuje, že máte řadit. Jenže malé Volvo je transaxle, takže převodovka je u zadní nápravy De Dion. Auto je velmi dobře vyvážené, ale protože váží zhruba kolem tuny, byly slabší verze 340 označovány jako nedostatečně výkonné. Typ 360 to ale netrápí, a tak si řidič může užívat díky vyvážení (opravdu 50:50) i dostatek trakce a v zatáčkách se auto chová dost poslušně. Přitom je ale stále velmi komfortní. Posilovač řízení v pozdějších modelech pocházel z typu 480, brzdy byly vpředu kotoučové, vzadu bubnové.

Výroba malého modelu byla ukončena v roce 1991 (typ 360 o rok dříve) a místo něj se objevila řada 400. Kromě těch stížností na nedostatečný výkon slabších verzí se objevila i chvála na bezpečnost auta a velmi levný provoz a údržbu. Modely řady 300 se navíc dobře prodávaly (vyjma Švédska, protože tamní řidiči nikdy nepřijali malé zadokolky za své), a dokonce se několikrát dostaly i nad sto tisíc prodaných exemplářů ročně, celkově se vyrobilo přes milion kusů.

Podle tehdejších majitelů bylo malé Volvo ideálním prvním autem nových řidičů a také se snadno servisovalo. Tradiční dětské nemoci modelu automobilka brzy vychytala. Robustnost a mechanická spolehlivost pozdějších modelů je taková, jakou u švédské značky očekáváte, a tak se koupě nemusíte moc obávat. Horší je to ale s korozí a sháněním dílů, ty shodné s Renaulty ale koupíte docela dobře. Hůř se ale shání auto jako takové, moc ojetých na prodej není, pokud ano, stojí mezi od jednoho do dvou set tisíc.

Reklama

Sdílejte článek
Související témata: