Hlavní obsah

Testy: Volkswagen Touareg – v zajetí displejů

Foto: Jakub Deml

Volkswagen Touareg

pátek 06:00

Německá automobilka má novou vlajkovou loď. Velké SUV Touareg pojmenované po kmeni ze severní Afriky přichází ve třetí generaci a na víc než na cokoliv jiného se soustředí na technologie ve všech myslitelných směrech. Vyvstává však otázka, zda se nenachází tak trochu ve stínu svých prémiových sourozenců – Audi Q7 a Porsche Cayenne.

Článek

Na otázku z úvodu si odpovíme ihned. V žádném stínu se Touareg v zásadě nenachází, neboť cílí na úplně jinak smýšlející zákazníky než sourozenecká SUV z koncernu. Touareg totiž není plechovým symbolem prosperity na litých jednadvacítkách. Jak jej prezentuje reklamní kampaň mateřské automobilky, je Touareg vozem zejména pro rodinu. Směřuje na klienty, kteří nepotřebují opulentní vůz coby prezentaci svého bohatství, ale chtějí velký, komfortní a dobře vybavený křižník pro dopravu sebe a svých nejbližších. Zda se sázka na tuto filozofii vyplatí a záměr se zdaří, to posoudit pochopitelně nedovedu. Můžu ovšem posoudit, zda se zdařilo samotné auto.

Jak takový Touareg vypadá?

To, že se nejnovější generace velkého SUV zaměřuje trochu jiným směrem než konkurence, ještě neznamená, že všechna opulence a pozlátko zmizely jako mávnutím kouzelného proutku. S opticky širokou maskou chladiče a úctyhodnými rozměry je Touareg pořád významným kusem auta, ale oproti konkurenčním modelům si opravdu zachovává jisté dekorum a jakousi „nepřehnanost“. S hranatými konturami navíc nepůsobí přehnaně zavalitě.

Foto: Jakub Deml

Cílí na rodinu, ale pořád je dost opulentní

Jaký je tedy uvnitř?

První usednutí do Touaregu jsem si odbyl již dříve v rámci novinářské prezentace, i přesto mě ale uvelebení do kapitánského křesla řidiče opět zvládlo svým způsobem fascinovat. Úplně jsem totiž zapomněl, jak ohromnými displeji Touareg svojí posádku obklopuje. Zprvu mám dojem, jako bych se přišel posadit do kina. Ve dvou rozložitých plochách na palubní desce se ukrývá digitální náhrada klasických budíků a navazující obrovský displej infotainmentu s navigací a prakticky vším, co je potřeba v autě ovládat. Standardních ovládacích prvků zbylo jen naprosté minimum a vedle otočného voliče jízdních režimů spárovaného ještě s nastavením výšky vzduchového podvozku už toho moc není. Na podobný systém ovládání přešlo u posledních modelů i koncernové Audi, ovšem ani zdejší dva displeje pod sebou nevypadají tak megalomansky jako jeden ohromný centrální v Touaregu.

Foto: Jakub Deml

Na řidičově straně je palubní deska vlastně jen jeden velký displej

Nemůžu se ovšem zbavit dojmu, že je všech těch dotykových a multimediálních funkcí snad dokonce příliš. Nastavitelná domovská obrazovka, stovky různých konfigurací od klimatizace přes nepřímé osvětlení interiéru až po plejádu jízdních asistentů, nejrůznější kombinovatelná zobrazení budíků, on-line připojení, propojení s mobilním telefonem ať už skrze Bluetooth, nebo aplikační rozhraní. Nejen, že se tahle spousta prvků nedá vstřebat za jediný testovací týden, ale jen těžko věřím tomu, že někdo využije informačně-navigačně-zábavní potenciál auta naplno.

Jen pro zajímavost – kolega Honza posadil do Touaregu svého souseda staršího ročníku a řekl mu, aby si změnil stanici rádia. S přepínáním předvolených stanic na volantu nebyl problém, ale nalezení té oblíbené přes dotykovou obrazovku už přestala být sranda.

Foto: Jakub Deml

Tradičních ovládacích prvků zbylo minimální množství

Rozhodně se nedá říci, že by cokoliv v Touaregu fungovalo špatně. Odezva displeje je výborná, všechno běhá svižně a do značné míry je ovládání i intuitivní, jenže vyvstává otázka, zda tohle všechno v autě potřebujeme. Existují i výrazně jednodušší systémy, u nichž ovšem rozhodně nic nechybí.

Nesou se ruku v ruce s ohromnou technickou výbavou i jízdní asistenty?

Jedním slovem – ano. Jak už padlo v předchozích odstavcích, asistentů je celá plejáda, ať už se jedná o ty čistě bezpečnostní čekající na pozadí na svůj zásah, nebo o ty aktivní, teré skutečně ubírají práci při řízení a obstarávají nejen plyn a brzdu, ale i kroucení volantem.

Když nad tím tak přemýšlím, nechybí mnoho – vlastně je to spíše legislativní záležitost – aby Touareg definitivně převzal své vlastní otěže a mě ponechal v roli pasažéra. Když zapnu všechny asistenty, adaptivní tempomat a nastavím navigaci do cílového místa, nemusím mimo město šlápnout na plyn nebo brzdu po celé stovky kilometrů. Podle přečtených značek a údajů z navigace navolí adaptivní tempomat sám maximální povolenou rychlost, a když vidí, že se blíží sjezd z dálnice, kruhový objezd nebo zatáčka na okresní silnici, prostě sám zpomalí na přirozenou rychlost pro průjezd. Stačí se jen rozhlížet, dávat blinkry a točit volantem. Ačkoliv na dálnici by ani to už nebylo potřeba. Udržování v jízdním pruhu fungovalo za celé testování bez jediného výpadku a dokonce už někoho napadlo autu vtisknout, že žluté čáry jsou při rozkopaných silnicích nadřazeny bílým, tudíž se má řídit podle nich.

Foto: Jakub Deml

Stačí pozapínat všechny asistenty a už se nemusíte o moc věcí starat

Touareg by mohl po dálnici docela směle jezdit sám, jenže nejezdí, protože jakmile sundáte ruce z volantu, případně ho držíte jen trochu ledabyle, auto vás „sprdne“, že máte řídit. A ono sprdnutí nepřichází jen od adaptivního vedení v pruzích, ale taky od zbytečně hysterického asistenta varujícího před čelní kolizí. Stačí se normální rychlostí blížit ke stojícímu autu v provozu a pomocník i přes nohu na brzdě začne kvílivě hulákat, že dojde ke srážce.

Teď zase k přízemnějším věcem – jak je na tom Touareg s praktičností?

Ne snad, že by se vzhledem k velikosti auta připouštělo něco jiného, ovšem Touareg je v ohledu vnitřního prostoru příkladný. V přední části působí interiér sympaticky rozložitým dojmem, vzadu má dost místa i dospělá posádka a kufr s elektricky ovládaným víkem je zcela patřičný. Jeho 810 litrů v základním postavení sedadel lze ještě významně rozšířit sklopením zadních opěradel a vzduchový podvozek je doplněn možností spuštění zadního zavěšení pro snížení nákladové hrany.

Foto: Jakub Deml

Místa je dost pro všechny

Zbývá už jen poslední otázka. Jak Touareg vlastně jezdí?

Můžeme se hodiny a hodiny bavit jen o elektronických vychytávkách, jízdních asistentech a nepřeberném množství výbavových prvků, ale podstatná je jedna věc. Jakmile pod rozložitou kapotou naskočí dieselový třílitrový šestiválec o výkonu 286 koní, automatická převodovka zařadí první rychlost a vůz se dá na vzduchovém podvozku do pohybu, promění se Touareg v oázu ticha a komfortu. Točivý moment je k mání v celém spektru otáček, převodovka řadí vždy inteligentně a výkon je i přes hmotnost atakující dvě tuny víc než dostačující.

Zavěšení má tři módy, z nichž největší smysl dává pochopitelně ten komfortní – vždyť v Touaregu se není za čím honit. S výjimkou výrazných příčných nerovností filtruje podvozek nedokonalosti silnice kultivovaně a v klidu, dokonce má i onen mírně houpavý charakter velkých limuzín. Na sportovní režim umí pak celý vůz ztuhnout, kopírovat silnice a rychle projížděné zatáčky kroužit s jistotou, ale ačkoliv zvládne být rychlý, rozhodně nezačne být jakkoliv zábavný nebo sdílný k řidiči. To by ale ani nikdo nechtěl.

Jaký je tedy závěr?

Touareg je bezesporu výkladní skříní své značky. Vůz zaměřený technologie (a na rodinu) disponuje nejposlednější podobou informačních a zábavních systémů, jízdních asistentů a zkrátka všeho, co bylo zrovna na skladě. Některé věci ocení pouze naprostí techničtí fanatici a hračičkové, ale ačkoliv jen málokdo využije jeho potenciál naplno, jako prezentace schopností moderních aut funguje Touareg dokonale. Krom toho má s dieselovým šestiválcem dostatek výkonu, vzduchový podvozek je ohromně pohodlný a spotřeba se zpravidla vejde hluboko pod hranici devíti litrů na sto.

Ačkoliv Volkswagen sám o sobě není prémiovou značkou, Touareg se bezesporu řadí k luxusním modelům, čemuž odpovídá i cenovka. Základní suma za model s třílitrovým naftovým šestiválcem je nastavena na 1 823 900 korun, jenže tady to teprve začíná. Sada displejů Innovision Cockpit vychází třeba na 82 500 korun, paket Comfort se vzduchovým podvozkem je za 145 400 korun, asistenční pakety stojí dohromady 79 500 korun a noční vidění 48 200 korun. Spolu se spoustou dalších prvků to ve výsledku dělá 2 458 200 korun.

Motorvznětový vidlicový šestiválec, 4 ventily na válec, uložený vpředu podélně
Plněnípřeplňování turbodmychadlem
Zdvihový objem2967 cm3
Výkon286 koní (210 kW), otáčky výrobce neuvádí
Točivý moment600 N.m (otáčky výrobce neuvádí)
Převodovkaosmistupňová automatická
Pohonstálý pohon všech kol
Pohotovostní hmotnost1995 kilogramů
Akcelerace 0-100 km/h6,1 sekundy
Maximální rychlost238 km/h
Spotřeba (město/mimo město/kombinovaná)10,8/8,1/8,9 litru/100 km
Kola a pneumatiky285/40 R21
Objem palivové nádrže75 litrů
Rozvor2894 mm
Rozměry (délka/šířka/výška)4878/1984/1702 mm
autowebAUTOWEBaUtOwEb

Reklama