Hlavní obsah
záhlaví
Hlavní obsah

Volkswagen Passat Variant 1.6 CL B2 – Jízda jako v novém

Foto: Mikka
2. 2. 2021

Když někomu chcete dnes ukázat takové přiměřeně velké, silné a vybavené auto, nejspíš mu ukážete Volkswagen Passat. Ono to ale platilo vždycky, což se vám pokusit ukázat na jednom krásně zachovalém kombíku druhé generace.

Článek

Volkswagen Passat je dnes ve střední třídě etalonem, ke kterému mám ale já osobně chladný vztah. To auto ve mně nevyvolává zkrátka žádné emoce. Jede tak, jak čekáte, spínače a ovladače má tam, kde čekáte, výkonu má tak akorát, místa je v něm tak akorát a vypadá tak nějak normálně. To vše ale k Passatu cítím až od doby, kdy byl pro české řidiče vysněnou modlou, tedy od generace B5. Že mám jeho starší sourozence rád, se pokusím dokázat na testu kombíku generace B2.

Druhá generace navázala v roce 1981 na předchozí B1, kterou Volkswagen uvedl v roce 1972 jako nástupce modelů 1500 a 1600 Type 3, 411, 412 a K70. Proti nim se Passat pyšnil moderní koncepcí a používal platformu B od Audi 80. Audi přitom dokázalo svou 80 na nové platformě B2 uvést už v roce 1978. Passat byl ale delší a nabízel kromě sedanu (známý je i pod jménem Santana) i verze hatchback a kombík Variant, se kterým se dnes svezu i já.

Foto: Mikka

Tenhle tmavě zelený Passat se do podhůří tak nějak hodí

Modernizace v roce 1985 přinesla větší nárazníky, jinou masku a upravený interiér. Klasické vystouplé kliky ale zůstaly. Testovaný kousek má pěkná kola (přezdívá se jim kvůli tvaru sněhové vločky), krásnou tmavě zelenou barvu, lišty na bocích a střešní nosiče. Auto je stále v původním stavu s lehkou oděrkou na jednom předním blatníku, která je na autě celou dobu od devadesátých let. Alespoň je krásně vidět, že jsou všechny plechy na karoserii stále původní.

A toho místa všude

Vnitřek auta je neuvěřitelně prostorný a klaustrofobií tady trpět nebudete. Obrovský kufr navíc můžete ještě zvětšit sklopením zadních opěradel a pak se v autě krásně vyspíte. Sedadla jsou měkká a pohodlná, a i v zadní řadě je dostatek místa pro dospělé pasažéry. Velký volant usnadňuje řízení velkého kombíku, které trochu připomíná kormidlování parníku. Řízení není vůbec komunikativní, ale obešlo se bez posilovače.

Foto: Mikka

Dvouramenný volant a černé plasty, to jsou staré německé interiéry

Jelikož nejedu s verzí Syncro, tak motor vpředu pohání jen přední kola. Nejde bohužel o vrcholný pětiválec Audi, ale o benzinový řadový čtyřválec o objemu 1,6 litru z opačného konce nabídky. Ten je hodně malý, a tak je pod kapotou spousta místa, navíc jej Volkswagen původně pároval jen se čtyřstupňovou převodovkou. Zde je také, ale je doplněná rychlostním stupněm E (řadí se stejně jako pětka) pro ekonomický provoz.

Foto: Mikka

Šestnáctistovka Passatu tak akorát stačí

Výkon 85 koní opravdu neudělá z Passatu trhače asfaltu, ale lenoch to také není a kopcovité silnice na Šumavě zvládá hravě. Ostatně právě tak si pamatuji i své minulé svezení v okolí Tanvaldu, kde starší Passat se stejným motorem tak nějak pořád jel a nedával znát, že by mu časté stoupání nějak zvlášť vadilo. Možná ve mně svezení s nenápadným starým kombíkem nezanechalo tolik emocí, ale ten pocit neuvěřitelně příjemné, pohodlné, a hlavně pohodové jízdy bez jakéhokoliv stresu si pamatuji dodnes. A tento kousek mě v tom utvrdil, když se řídil úplně stejně příjemně. Rozhodně mám raději benzinový motor než vznětový. Ostatně ani benzin v této verzi nemá nijak vysokou spotřebu – kolem 7 až 8 litrů na sto.

Pohodlí a komfort, to jsou jeho trumfy

Komfortně naladěný podvozek zvládá s přehledem výmoly a hrboly. Passat je v tomto trochu jako americké sedany a má i na Evropu až nezvykle houpavý a pohodlný charakter. Vůbec mi nepřipomíná Audi 80, se kterým jsem také před časem jezdil. Prý je o něco tužší čtyřkolka Syncro, ale tu si možná vyzkouším někdy jindy. Právě Syncro se vyrábělo nejdéle, zatímco obyčejné varianty se vytratily na konci března 1988 a uvolnily místo na linkách nové generaci B3. V Číně se ovšem sedan Santana vyráběl až do roku 2003.

Volkswagen výrazně zapracoval na antikorozní ochraně a výrobní kvalitě, takže je u generace B2 větší výběr než v případě předchůdce. I tak jich ale dost z původních 4,5 milionu vyrobených aut skončilo jako pracující auta pro každodenní provoz. Ostatně donedávna takto fungoval i tento zelený kousek, který naštěstí nestřídal majitele (v současnosti je teprve u třetího, když druhým byl jeho dědeček), a tak vypadá dodnes hezky. Jízda s ním je příjemná a pohodlná, ale jen málo lidí o něm přemýšlí jako o veteránu. Jeho jednoduchost a absence většího množství elektroniky pak může být výhodou. Co se ceny týče, tam opravdu hodně záleží na celkovém stavu. Seženete stroje za 25 tisíc, u kterých vás ale čeká ještě dost práce. Občas se ale na trhu objeví i zachovalé veterány, do kterých stačí jen naskočit a vyrazit. Pak si ale připravte asi 200 tisíc Kč.

Reklama

Sdílejte článek