Článek
Citroën dobře ví, že jeho avantgardní malý crossover ve skutečnosti kupují relativně konzervativní zákazníci - na mnoha trzích v Evropě je totiž typickým modelem pro zákazníka na prahu důchodu, který už nemusí vozit svoje děti a záleží mu na pohodlí.
A právě na ně cílí také crossover C3 Aircross - je prostorný, pohodlný, variabilní. Tedy snaží se být, ale má to několik drobných háčků. Variabilita interiéru je například skvělá díky posuvné zadní lavici, kterou ovšem dostanete pouze ve dvou nejvyšších stupních výbavy, zatímco v ostatních se za ni nedá ani připlatit. Stejné je to s polohovatelnou podlahou kufru, bez níž po sklopení zadních sedaček nevytvoříte rovnou podlahu. Naopak velkou pochvalu si zaslouží po faceliftu nové přední sedačky s výplní z paměťové pěny, které sice na pohled moc pohodlně nevypadají, ale v praxi fungují báječně.
Jízdní komfort je v zásadě dobrý, především ale na hladkém asfaltu. Podvozek v klidu zvládá terénní vlny a podobné plynulejší nerovnosti, jenže ostré výmoly, kanály a dilatační spáry ho dokážou nepříjemně pozlobit. Ostré otřesy pronikají do sedačky i sloupku řízení a jsou o to nepříjemnější, že jinak C3 Aircross skutečně působí velmi pohodlně.
Dokonce ani po faceliftu nezmizel z nabídky naftový čtyřválec 1.5 BlueHDi, přestože většina soupeřů už v téhle kategorii nafťáky vůbec nenabízí. Já měl ale pod kapotou tříválcovou benzinovou dvanáctistovku o výkonu 130 koní, která nepatří k nejsilnějším, ale má celkem slušně plochou křivku točivého momentu, takže v městském provozu působí dostatečně pružně. Spojení s planetovou automatickou převodovkou ale není úplně ideální, raději bych ušetřil a sáhl po slabší 110koňové variantě s manuální převodovkou.
Přestože je C3 Aircross pro cílovou skupinu celkem ideální, na našem trhu mu to trochu kazí cena - nebo spíš fakt, že čeští důchodci zůstávají u svých Fabií a na crossovery moc nekoukají. Ale to už uvidíte ve videu, kde jsem pro vás shrnul další klady a zápory Citroënu C3 Aircross.