Článek
Tonale rozhodně přesvědčí designem. I na vyšším a relativně bachratém crossoveru funguje tvarová řeč Alfy Romeo velmi slušně, výrazná příď nikoho nenechá na pochybách, ke které značce auto patří. Design samozřejmě musí posuzovat každý podle svého vkusu, ale osobně mi ve srovnání s crossoverovou konkurencí přijde Tonale velmi pěkné. To samé platí o interiéru, který je v alfách tradičně velmi tmavý, což na mě působí útulným dojmem a vyhovuje mi to.
Automobilku je třeba pochválit za to, že vylepšuje materiály v interiéru, ale nutno také říct, že v této oblasti ještě má rezervy - sem tam uvnitř narazíte na nedostatek v dílenské kvalitě nebo na viditelně lacinější plast. Možná bych se o tom nezmiňoval, kdyby Alfa sebevědomě nenasadila cenu proti prémiovým soupeřům od Audi, BMW nebo Volva. Pokud se ale srovnávat chce, měla by kvalitativně ještě trochu přitlačit.
Na druhou stranu velmi dobře funguje hybridní pohon. Alfa ve srovnání se sesterským Jeepem Compass použila silnější elektromotor a větší akumulátor, takže Tonale ujede čistě na elektřinu přes 50 km a zároveň při běžné jízdě působí hbitým a pružným dojmem. Možná se vám nebude zdát, že máte pod kapotou 280 koní, to byste museli přepnout na sportovní jízdní režim a plyn zašlápnout skutečně do podlahy, v běžném provozu je však Tonale mrštné zcela dostatečně.
V zatáčkách ucítíte, že hybridní pohonný systém zvýšil pohotovostní hmotnost na více než 1 800 kg, takže nečekejte lehkonohou Alfu z minulých dekád, ale v porovnání se soupeři ze stejné kategorie jezdí Tonale velmi slušně. V zatáčkách má dobrou mechanickou přilnavost a bez mučení přiznávám, že jsem se na některých okreskách bavil skutečně dobře. Co dalšího se mi na hybridním Tonale líbilo a nelíbilo, uvidíte ve videu.