Hlavní obsah
záhlaví
Hlavní obsah

Velký motor, výkon 75 koní a kus škodovácké historie

Foto: Škoda Auto

Vůz se dochoval v původním stavu. Má patinu, nese historii a pořád budí respekt

14. 4. 2021

Přemýšleli jste někdy nad tím, jak moc se za posledních sto let změnila závodní auta? Přečtěte si příběh vozu , který je nejen symbolem jedné téměř zapomenuté historické kapitoly mladoboleslavské automobilky, ale taky zajímavým strojem a dnes vzácným muzejním exponátem.

Článek

O hraběti Kolowratovi jsem psal na Garáž.cz už dvakrát. Poprvé když jsem řídil vůz Laurin & Klement BSC z roku 1908, tedy auto, se kterým vyhrál úplně první ročník mezinárodního závodu do vrchu Zbraslav–Jíloviště v kategorii automobilů do dvou litrů. Podruhé pak vcelku nedávno, když jsme si zavzpomínali na slavnou historii škodovky na Rally Monte Carlo. Hrabě Kolowrat totiž v roce 1912 startoval v jejím druhém ročníku, opět s vozem Laurin & Klement. Údajně jeho nejoblíbenější Laurinkou je ale vůz s plným jménem Laurin & Klement RK/M z roku 1921. A o něm bude dnes řeč.

Aktuálně je to jeden z nejvzácnějších exponátů Národního technického muzea. A podle mladoboleslavské automobilky jde o i vzácný kus historie automobilky Škoda, protože představuje převzetí liberecké značky RAF (Reichenberger Automobil Fabrik), která byla zaměřená na kusovou výrobu luxusních vozů, nám podstatně známější firmou Laurin & Klement. Už v tom začínáte mít zmatek? Tak postupně…

Všichni víme, že firma Laurin & Klement byla založena v Mladé Boleslavi v roce 1895 a nejprve se zabývala opravami jízdních kol, aby později začala s jejich výrobou a následně přišla i s prvním motocyklem. No a od něj už bylo jen kousek k prvnímu automobilu, což byla Voiturette A. Pod kapotou litrový dvouválec s výkonem 7 koní a maximální rychlostí 40 km/h. Panečku, to bylo něco!

Jenže další modely už byly silnější, rychlejší a modernější, firma vzkvétala a vydělávala. A tak si mohla v roce 1912 dovolit koupit jinou malou českou automobilku, libereckou firmu RAF (Reichenberger Automobil Fabrik), která vyráběla luxusní vozy na zakázku. Jejím zakladatel a majitelem byl baron Theodor von Liebieg, jeden z prvních majitelů automobilu ve střední Evropě vůbec.

Foto: Škoda Auto

Hrabě Kolowrat se s vozem nejen úspěšně zúčastnil Alpské jízdy v letech 1913 a 1914 (na snímku), ale používal jej i pro osobní přepravu

Tenhle chlapík byl ale taky členem správní rady konkurenční mladoboleslavské firmy Laurin & Klement, a tak se není čemu divit, že se právě na ni obrátil, když mu začalo téct do bot, protože výroba automobilů RAF začala být silně ztrátová. V roce 1912 se tedy vcelku snadno a rychle dohodl s rostoucí a efektivněji vyrábějící automobilkou Laurin & Klement na převzetí liberecké značky, které bylo záhy posvěceno mladoboleslavskou správní radou.

Pánům v Laurin & Klement se pro změnu líbilo, že se von Liebiegovi krátce předtím podařilo od firmy Daimler získat licenci na výrobu bezventilových šoupátkových motorů Knight, což byla ve své době naprostá špička, a v Mladé Boleslavi moc dobře věděli, že tohle by mohlo být eso v rukávu. A tak se do výrobního programu firmy Laurin & Klement dostal model RK (RAF – Knight), což byl prakticky nezměněný původní typ liberecké značky RAF 18/50 HP. Zákazníkům byl nabízen od roku 1913 jako luxusní landaulet. Nevíte, co to znamená? Jde o tehdy vlastně typickou konstrukci, kdy měl vůz polootevřenou karoserií – otvíratelná byla jen část střechy nad cestujícími poslední řadě. Do roku 1915 opustilo výrobní závod v Mladé Boleslavi 116 automobilů Laurin & Klement RK v různých provedeních.

Foto: Škoda Auto

Fotografie z roku 1922 pořízená přímo před sídlem firmy po dojetí Jízdy spolehlivosti

A teď už zase ten hrabě Kolowrat… Po návratu z Rally Monte Carlo si v Mladé Boleslavi objednal sportovní phaeton. Pod kapotou trůnil čtyřválec o úctyhodném objemu 4 712 cm3 s šoupátkovým rozvodem a výkonem 50 koní. Lamelová spojka, čtyřrychlostní převodovka, podélná půleliptická pera, dvě nožní brzdy na převody (jednu před převodovkou, druhou za převodovkou), zkrátka typický sportovní automobil své doby. Hrabě Saša Kolowrat se s vozem nejen úspěšně zúčastnil Alpské jízdy v letech 1913 a 1914, ale jezdil s ním v podstatě denně po všech svých záležitostech. Jako správný vlastenec (a protože měl aut víc) během první světové války zapůjčil vůz do armádních služeb, a ten tak měl v roce 1916 najetých tehdy velmi obdivuhodných sedmdesát tisíc kilometrů, to vše v podstatě bez větší poruchy.

Když se pak automobil bez větších poškození vrátil do jeho garáže, měl z toho Kolowrat upřímnou radost. Miloval jeho vzhled i jízdní vlastnosti a nechtěl se ho vzdát. A protože byl i po válce akcionářem a příznivcem mladoboleslavské značky, tak pro něj nebylo obtížné domluvit si zástavbu nového závodního motoru. Čtyři válce, rozvod OHV, objem 4 713 cm3 a magnetoelektrické zapalování znamenaly výkon 75 koní, ale taky zvýšení maximální rychlosti ze 100 km/h na rovných 125 km/h. Ve své době skutečný závodní automobil!

Usmíváte se? V první polovině dvacátých let to bylo opravdu rychlé auto. Vůz Laurin & Klement RK/M pravidelně závodil a kromě vítězství v mezinárodní soutěži spolehlivosti Československem 1921 a Mezinárodních automobilových závodech lázeňských měst 1922 zaznamenal úspěchy i v závodech do vrchu. Na Zbraslav – Jíloviště 1922 se Svoboda umístil třetí a v závodě Schöber zvítězil ve třídě do 5 300 cm3.

Buďme rádi, že se vůz dochoval a je pořád plně funkční. Má za sebou několik dalších více či méně povedených úprav, ale místo kompletní renovace nese zajímavou patinu a má v sobě vtisknutý silný příběh. Když ho v roce 2015 Národní technické muzeum zapůjčilo na výstavu Chateau Loučeň Concours d’Elegance, bylo z toho vítězství v jedné z hlavních kategorií. Už aby bylo muzeum zase otevřené a mohli jsme RK/M vidět na vlastní oči!

Reklama

Sdílejte článek