Článek
Závodil ještě v Africe, kritizoval, když se nejslavnější dálková rally světa přesunula do Jižní Ameriky. A v Saúdské Arábii původně ani startovat nechtěl, ale nakonec tady jede už počtvrté. „A nebudu lhát, jsem za to rád,“ říká s upřímností sobě vlastní. „Měl jsem jet jako mentor dvojčat Kolocových, Aliyyah a Yasmeen, ale protože u Yasmeen se nepodařilo doléčit zraněné zápěstí z okruhových závodů, tak jsem zase za volantem. Jedu ostrý závod a budu při tom asistovat jen jedné pilotce, takže budu moci odvést tu nejlepší práci a budu se moct na mentorství soustředit.“
„Než ztratit sedm minut výměnou kola, tak ztratím raději pět minut opatrnou jízdou.“ Strategie, která se mu vyplatila už vloni a předloni
Macháček se před třemi lety pustil u Buggyry do vývoje buginy Can-AM DV21 a je jednou z klíčových postav akademie. „Chceme vychovat nejen nové jezdce, ale taky navigátory a mechaniky. Už na letošním Dakaru jsou čtyři lidé, kteří mají ambice v příštím ročníku být platnými členy týmu. Ale napřed si musí všechno osahat, vyzkoušet a pochopit. Kolik bugin ale budeme mít za rok na startu, to říct nedokážu, peníze jsou totiž až na prvním místě,“ vysvětluje.
A když už zmínil ty peníze, je samozřejmě otázkou, jestli musí do Buggyry peníze přinést, nebo jestli je za svoje zkušenosti a výsledky inkasuje. „To záleží na tom, jestli závodím na sebe, nebo jedu pro ně. Řeknu to raději jinak. Na takové úrovni, jak technické, tak třeba mediální, bych už jako soukromník nebyl schopen a ani ochoten závodit.“
A bude závodit i v příštím roce? „Tak to fakt netuším, jsem starej a pořád říkám, že toho nechám, ale dobře vidím, fyzicky to taky dávám, zkušenosti jsou mojí výhodou, ale fakt nevím. Vím, že bych chtěl letos dotáhnout další věci ve vývoji auta, v Roudnici jsou komponenty, které ještě nemáme natolik vyzkoušené, abychom je mohli nasadit. Jsou to třeba lehčí zadní ramena, nějaké věci na elektronice i motoru… Cílem je dostat nějaká ta kila dolů, pořád jsme třicet kilo nad limitem a to je dost.“
Každopádně spolupráce s Buggyrou prodloužila Macháčkovi závodní kariéru na té nejvyšší úrovni, letošní start je důkazem. „Těším se hlavně na druhou polovinu soutěže, na písek a na vysoké duny. Už v první etapě mě těch pár písků náramně bavilo, poušť Pustá končina je jednou z největších na světě a slibuje obrovské duny, to mě baví nejvíc. A strategii mám jasnou. Jsem už dost starý na to, abych věděl, že nemá cenu se hnát někam dopředu, nejdu do zbytečného rizika. Než bych třeba v kamení riskoval a ztratil sedm minut výměnou gumy, tak raději ztratím pět minut opatrnou jízdou. Vloni i předloni jsem v prvních etapách taky nedojížděl nijak vpředu a pak to vždy dobře dopadlo. Mým cílem je, abychom já i Aliyyah jeli a byli v cíli závodu někde vepředu.“
Macháček je v Buggyře nejen kvůli závodění, ale taky aby předával svoje zkušenosti
Což samozřejmě člověka nutí k tomu, aby se zeptal, jak Macháček vidí její šance. A jen pro představu – Aliyyah Koloc závodí v kamionu v Mistrovství Evropy na okruzích, jezdí s Mercedesem GT3 závody cestovních aut a na Dakaru už jednou byla – v roce 2020 se sem vypravila, aby zjistila, jak to tady chodí. „Teď je připravená na debut,“ říká Macháček. „Vyhrála pohár FIA Středního východu v cross-country nejen ve své třídě, ale i v absolutním pořadí. Na Dakaru to samozřejmě bude jiné, bude sbírat zkušenosti, ale s dobrým navigátorem, kterého vedle sebe má, má jistě šanci na úspěch.“
Samozřejmě, že se nabízí i otázka, jestli mají Macháček s Aliyyah nějakou strategii. „Máme, ale interní. Nicméně po první etapě je mezi námi rozdíl víc než čtyřicet minut a byla by škoda i pro tým, abych někde čekal. Když se ale k sobě dostaneme třeba na pět minut, pak se to změní. A to může přijít kdykoli, jsme přece na Dakaru.“
Macháček za těch dvacet absolvovaných Dakarů moc dobře ví, co je důležité, a umí si rozvrhnout síly. A taky ví, že nejde jen o něj. Tak uvidíme, jestli bude po Dakaru zase říkat, že to bylo už naposledy, aby si za rok znovu balil i závodní kombinézu, protože co kdyby náhodou…