Hlavní obsah

Dakarský deník: Po pěti etapách je to jasné. Tohle už není maratonský závod

Foto: A.S.O./F.Gooden/DPPI
5. 1. 2023

Kdysi dávno, když se Dakar ještě jezdil v Africe, dělily závodníky v cíli minuty, často i hodiny. Až když se do toho přimíchaly tovární týmy, stal se z toho motorsport, ale ještě pořád to byl maratonský závod. Teď je to Formule 1 nebo WRC na písku.

Článek

Abyste rychlost na Dakaru pochopili naplno, musíte se vypravit do pouště a postavit se k trati. Teprve když se okolo vás proženou motorkáři, když pak přiletí prvních deset až patnáct aut, a když vyděšení uskakujete před obrovskými kamiony, pak si uvědomíte tu rychlost. V autech mají ti nejrychlejší mnohdy průměr i přes 110 km/h. A přestože je letošní Dakar extrémně těžký, etapy jsou dlouhé a hodně divoké, tak závodníky dělí v cíli mnohdy jen vteřiny. Ostatně posuďte sami…

Pátá etapa, mezi prvními dvěma motorkáři je rozdíl třinácti vteřin. Čtvrtou etapu vyhrává Sébastien Loeb s náskokem čtrnácti sekund. A pro změna pátou etapu vyhrál Aleš Loprais, když za sebou nechal o 22 vteřin Nizozemce Martina van den Brinkana. To vše na vzdálenostech okolo čtyř set kilometrů. „Mám pocit, jak kdyby si nikdo ze závodníků neuvědomoval, že Dakar je maratonské závodění,“ říká Tomáš Tomeček, který za volantem kamionu vyhrál závod Africa Eco Race, ale na Dakar do Saúdské Arábie jezdí vydělávat peníze, když jede jako ostrá asistence.

Jenže Dakar už dávno maratonským závodem není. Je to Formule 1 na písku. „Myslím si, že Dakar se rozhodne v druhé polovině závodu, kde mají přijít ty nejtěžší etapy. Ale člověk si v žádném případě nemůže dovolit ztratit kontakt se špičkou, protože jinak má smůlu,“ říká Loprais, aktuální leader mezi kamiony. A je to vidět třeba na Martinovi Macíkovi, který dokáže vyhrát etapu a pořádně zatlačit, ale svoje manko stahuje jen po minutách.

Foto: Instaforex Loprais Praga

Aleš Loprais zatím mezi kamiony vládne, rozestupy ostatních soupeřů jsou však malé a všichni jedou palbu

„Cílem je vyhrát každou etapu, pak teprve člověk vyhraje celý Dakar,“ říká jednoznačně Nasser Al-Attiyah. A podobně to vidí i Loeb, který sice v páté etapě havaroval a ztratil dvacet minut: „Když chcete uspět, musíte do toho dát všechno. Nesmíte to vzdát. Musíte zatlačit. Dnes se nám to nepovedlo, ztratili jsme při drobné nehodě dvacet minut, ale to znamená jediné – zítra musíme zatlačit ještě víc!“

Ještě víc vyostřené je to mezi motorkáři. Padají jako hrušky. V soutěži už není loňský vítěz Sam Sunderland, skončilo i spousta dalších favoritů, spadnul a následně odstoupil i Podmol.

V televizi sice Dakar vypadá krásně, ale jak už jsem napsal, abyste opravdu pochopili tu rychlost, musíte být blízko u trati. A abyste se k ní vůbec dostali, potřebujete vědět, kde se pojede. Přesnější informace, takzvané photo pointy, mají jen fotografové. My novináři pak dostaneme takzvaný watching point, což je většinou prostor startu nebo cíle. Do mobilu nám přijde roadbook, takže si chvíli můžete připadat jako závodníci, jen s tím rozdílem, že jedete pořád po silnici. Pak přijedete na místo, což spolehlivě poznáte podle vlajek, pořadatelských aut a extrémního množství policejních vozů. Domnívat se ale, že ti jsou tady kvůli bezpečnosti je poněkud naivní, rychle totiž zjistíte, že policisté se hlavně přijeli podívat na závod. A podle toho, kde pak stojí v poušti, nebo kam jedou, zjistíte, odkud máte čekat první závodníky.

Do pouště pak už musíte pěšky, jet autem by mohlo být chápané jako nedovolená asistence. Vzhledem k tomu, že jsem tady s týmem Martina Prokopa, mohl by pak dostat penalizaci. Takže jsme se včera prošli krásných sedm kilometrů.

No, a na závěr, kdyby vás to třeba ještě zajímalo… Ne, ještě pořád nemám kufr. Zůstal v Praze na letišti, pak ho poslali do Rijádu, a potom měl přiletět za mnou. Napřed do AlUla, pak do Hailu, ale na obou letištích to bylo pořád stejné – setkáváte se jen s krčením ramen a nechají vás vybrat z jiných ztracených zavazadel, aby se ten kolotoč zase po pár desítkách minut zopakoval. Tak nic, jdeme raději závodit!

Reklama

Související témata: