Toyota Corolla Cross a zimní provoz: Jezdí pořád za pět litrů? Podstoupila zatěžkávací zkoušku!

Dlouhodobý test Toyoty Corolly Cross s dvoulitrovým hybridním ústrojím se přehoupl do své náročnější, zimní části. V rámci prvního zastavení jsem crossover chválil za vzorně nízkou spotřebu, psal jsem, že se dlouhodobý průměr pohybuje nejčastěji lehce nad pěti litry, vlastně celkem přesně ve výrobcem udávaném rozmezí 5,1 až 5,4 litru.

Jde to i níž, to když jsem si spotřebu vynuloval a vydal se toulat ucpanou Prahou. V tomto případě najde rozsáhlejší využití elektromotor (v našem případě jsou dva, druhý je na zadní nápravě a poskytuje 29 kW, v testované verzi je tedy Corolla Cross čtyřkolkou), podíl čistě elektrické jízdy se tak ve městě dostává i nad sedmdesát procent. A protože jezdíte po většinu času bezemisně, benzinu z nádrže o objemu 43 litrů (víc než 37 litrů jsem nikdy nenatankoval, ani když palubní počítač hlásil už dlouhé kilometry nulu) ubývá velmi, velmi pozvolna. Po městě pak běžně jezdívám pod čtyřmi litry.

Jde to ale i výš. Dejte si dálnici, tempomat na 140 km/h a přiblížíte se sedmi litrům. Hratelné je rozmezí šest a půl až těch zmíněných sedm, nad tuto hranici se podíváte až v německých rychlostech. Nebo na profilově náročnějších úsecích.

Co ale delší trasa? V typickém českém zimním nečasí, nejdřív trochu města, pak dálnice, potom silnice prvních tříd a nakonec zase kousek dálnice. S Toyotou Corollou Cross jsem se vydal na zátěžový test spotřeby z Prahy do Olomouce!

O moc horší podmínky jsem si už nemohl přát. Teplota sice kousek nad nulou, ovšem silný vítr (velmi, velmi silný) a vytrvalý a vydatný déšť. Vše po celou dobu jízdy z Prahy do Olomouce. Popravdě si nevybavuju, kdy jsem na svém putování na Moravu zažil takto konstantní podmínky. Hlavně u špatného počasí.

To bychom měli teplotu, vlhkost a rosný bod. Chytáte se? V poslední době – se stále mladšími kolegy - jsem se svými pokusy o citáty z Cimrmanů zoufale neúspěšný… Nechám toho.

Pojďme raději na test spotřeby. Příšerné počasí mě zastihlo už v Praze, zase jsem ale měl štěstí na mírnější provoz. Tunelový komplex Blanka i Jižní spojka se jednou za uherský rok (maximálně) evidentně dají projet jakžtakž plynule, před nájezdem na hradeckou dálnici D11 jsem tedy zapisoval velmi hezký průměr 4,1 litru. Osobák to není, v letních měsících jsem se za podobně přívětivých provozních podmínek podíval i pod čtyři litry, ale jak jsem už napsal – počasí mělo tentokrát k ideálu daleko, své k vyššímu průměru řekly jistě také zimní pneumatiky.

A ještě jedno číslo – trasu přes Holešovice, Smíchov a Jižní spojku až k dálnici D11 (zajel jsem si záměrně) jsem absolvoval s více než šedesátiprocentním zastoupením elektřiny.

Tohle není žádné překvapení, na dálnici je pochopitelně hybrid nejužranější. Ostatně jako drtivá většina aut, jenom u hybridů a hlavně čistých elektromobilů musíte počítat s větším rozptylem. I já jsem se tak z krásné městské spotřeby jen desetinku nad čtyřmi litry rázem dostal nad sedm.

Po zhruba sto dvaceti dálničních kilometrech přesně na 7,1 litru, s dvaadvacetiprocentním podílem čistě elektrické jízdy. Drtivou většinu trasy jsem absolvoval s tempomatem na 140 km/h, rychleji jsem nejel, pomaleji pouze nárazově, když mě na chvilku někdo lehce zdržel.

Proti městu je to výrazný nárůst, ale znovu připomínám silný vítr a déšť. Pár týdnů nazpět bych se bezpochyby na stejné trase udržel pod sedmi litry, na dálnici jsem však na druhou stranu zaznamenal už i průměry lehce pod osm litrů. Ne že bych výrazněji překračoval rychlostní limit, ale D1 je zkrátka na provoz i převýšení náročnější než D11. A zvlášť teď v zimě, s nevyzpytatelnou Vysočinou…

Na dálnici si také zhusta užijete hlučnějšího motoru v zápřahu – typicky při nájezdu nebo akceleraci z „kamionových“ rychlostí zpátky na 140 km/h. Rozhodně nezanedbatelná hlučnost spalovací jednotky při zátěži je objektivně nejslabší stránkou Toyoty Corolly Cross.

A protože do Olomouce stále přes Hradec nevede kompletní dálnice, musel jsem tradičně zavítat do Vysokého Mýta, Litomyšle a Moravské Třebové. Ne že bych byl vysloveně nerad, hlavně Litomyšl je krásná, ale za dokončení D11 bych se docela přimlouval, v tuhle chvíli bývá tohle dálniční intermezzo velmi často dopravní peklo.

A nejde jen o zdržení, pokud tuhle trasu znáte, tak rovný úsek mezi Litomyšlí a kruhovým objezdem na Svitavy je v obou směrech doslova obsypaný křížky. Jak jsem napsal - dlouhé rovinky, hustá doprava se šňůrami kamionů a netrpěliví řidiči, to je krůček k předjížděcímu průšvihu.

Za Moravskou Třebovou mě čeká nejprve „výšlap“ ke Studené Loučce, abych následně padal proslulým „mohelničákem“ k… ano, uhodli jste, k Mohelnici, kde se opět napojuji na něco, co připomíná dálnici. Vzhledem k pravidelným opravám a stále zdaleka ne stoprocentní kondici to však ani náhodou není taková pohodička jako na nejnovějších úsecích D11.

Vás ale už jistě zajímá průměr na mezidálniční vložce, která je dlouhá přibližně osmdesát kilometrů (rychlost mimo obec jsem udržoval kolem 100 km/h, častěji spíš o něco méně). Pro jistotu, na počasí se nic moc nezměnilo, pořád psota. Tak tedy, palubní počítač nahlásil přesně 5,7 litru, výhradně na elektřinu jsem jel necelou polovinu času. Znovu tedy pěkný výsledek.

Svou moravskou anabázi, kterou bych za ty roky zvládl snad i poslepu, jsem tedy s připočtením předolomouckého „dálničního“ úseku zvládl za celkových 5,9 litru. Jasně, teď je skvělá příležitost k tomu omlátit mi o hlavu můj titulek „Toyota Corolla Cross na začátku dlouhodobého testu: Jak jezdit za pět prakticky kdykoliv“. Ale doufám, že se shodneme, že tentokrát stála Toyota před daleko obtížnější jednorázovou výzvou s převahou dálnice, za hrozivého počasí a na zimních pneumatikách. Já za výsledek 5,9 litru rozhodně chválím!

Se spotřebou jsem byl tedy spokojený, při testování v zimních podmínkách jsem však narazil na dvě slabiny, kterých jsem si v létě dost dobře nemohl všimnout.

Za prvé – nepodsvícená tlačítka ve výplni řidičových dveří. Respektive, s čestnou výjimkou v podobě tlačítka pro elektrické ovládání řidičova okna a zrcátek. Když ale chci v podvečer vpustit manželku do vozu, pravidelně stahuji další okénka, auto zbytečně znovu zamykám, abych po několika dalších marných pokusech konečně Corollu Cross zpřístupnil. Velmi nešťastné šetření. Ono sice inkriminované místo osvětluje jakási stropní bludička, ta je však účinná pouze v absolutní tmě, pokud do hry vstupují klasické pražské podvečerní atributy s pouličním osvětlením, nemám v tom pološeru sebemenší šanci bludička nebludička.

Nebo jiná příhoda (vím, sliboval jsem, že s Cimrmany přestanu otravovat). To jsem takhle jednou natrefil na poctivou zimní vánici, která u moderních automobilů ochromí nejrůznější jízdní asistenty – jejich radary a kamery totiž kvůli sněhu ztrácejí výhled. To by mi samo o sobě vůbec nevadilo, asistenci pro jízdu v jízdním pruhu vypínám a jezdím výhradně na neadaptivní tempomat.

Toyota se však rozhodla, že mě bude informovat o nefunkčnosti asistenta parkovacího. Dobře, děkuji za info, danou chybovou hlášku odkliknu, jak mi ostatně ikonkou se šipkou vyskakovací hláška sama radí. Jenže ona se po pár sekundách znovu objevila! Ještě párkrát jsem se pokusil informaci odkliknout, ale nakonec jsem to vzdal.

Kdyby alespoň výhrůžně neblikala, ale to ne – sice jedete sněhovou vánicí ani nemrkáte, periferně vám však neustále problikává varování před nefunkčním parkovacím asistentem, protože to je přece přesně to, co při poloslepé jízdě s obřími vločkami potřebujete nutně vědět, neustále vědět! Že vám Toyota pak někdy (pokud dojedete) sama nezaparkuje.

Ale tak, to jsou takové ty vtípky a specifika používání moderních aut. Toyota Corolla Cross však naštěstí patří k těm dříve homologovaným, takže svého řidiče (až na popsanou zkušenost) obtěžuje minimálně. A za neadaptivní funkci tempomatu do Toyoty ještě jednou děkuji.

Stejně tak za dosavadní bezproblémovou službu, Corolla Cross zatím ani náznakem nezaváhala. Jasně, v životě auta je půlroční zastavení v redakci celkem zanedbatelná položka, ale Corolla Cross absolutně v ničem nenaznačuje, že by se jí proslulá toyoťácká spolehlivost neměla týkat. U testů nejnovějších aut se nám stále častěji stává, že hlavně softwarové „díly“ alespoň občas zazlobí, s Toyotou Corollou Cross jsem však neřešil ani sebemenší maličkost. Nemám důvod nevěřit, že by to do konce jejího působení v Garáži mělo být jinak. A o výrazné slevě na tohle rodinné SUV jste už slyšeli?