Hlavní obsah

Třetí generace Fordu Escort si nemohla myslet na závody. Své majitele ale svezla skvěle

Foto: MOnix Media
13. 8. 2022

Ford Escort byl pro automobilku velice důležitým modelem a během své kariéry mezi roky 1968 až 2002 přitáhl k modrému oválu spoustu fanoušků. U nás se výrazně prosadila až jeho třetí generace, na kterou budu vzpomínat dnes.

Článek

Ford Escort, nástupce modelu Anglia, byl vozem s dlouholetou tradicí, který měl mezi rodinnými automobily skvělou pověst a dosahoval i dobrých prodejních výsledků. Mimochodem slovo Escort označovalo původně kombi verzi modelu Anglia 100E, až poté vznikl samostatný model. Jeho první dvě generace z let 1967 až 1981 měly ještě klasickou koncepci, ale já se dnes podívám na třetí, která přinesla v září 1980 revoluci v podobě koncepce „vše vpředu“ a s motorem napříč (druhý Ford s touto koncepcí po Fiestě) a dostala do čela prodejních statistik v Británii. Tam se vůz i vyráběl, ale kromě toho vznikal i v Německu, Španělsku a Brazílii. Novinka se dočkala ocenění Evropské auto roku 1981.

Ford původně Escort vyvíjel pod jménem Erika, a právě s tímto názvem počítal i pro prodej. Ale britští zákazníci si už na jméno Escort zvykli a nechtěli o něj přijít. Ford za ponechání jména odměnili ještě větším zájmem, v roce 1982 se Escort poprvé dostal před Cortinu na pozici nejprodávanějšího tamního auta. Moderní hatchback skvěle zapadl do tehdejších trendů. Přitom design je vlastně velmi jednoduchý, dvě světla, velká černá plastová maska mezi nimi a jednoduché hranaté tvary. Ani byste neřekli, že bude nějak aerodynamický, ale s koeficientem Cx na hodnotě 0,38 byl nejlepší ve třídě.

Foto: MOnix Media

Konkrétní Escort se mi líbí, i když nemá originální barvu ani kola. Ale ta přídavná světla zachrání všechno

Escorty z téhle doby mají i své příbuzné sedany, které se prodávaly pod jménem Ford Orion. Design vytvořil Uwe Bahnsen a Patrick Le Quément. Standardní Escort je tedy tří- nebo pětidveřový liftback, ale v nabídce byl i dvoudveřový kabriolet vyráběný u firmy Karmann a třídveřová dodávka. Ve své době stál méně než Golf, přitom byl dle mnohých výrazně lepším autem s lépe promyšleným a prostornějším interiérem. Není divu, že tento Escort v Tuzexu někoho zlákal ke koupi. Jen tahle tyrkysová barva se původně na auto samozřejmě nedávala, namíchat si ji nechal předchozí majitel poté, co ho ve sněhové závěji přehlédl pluh a naboural jej. Výrazná barva ze vzorníku Kie Pride měla tohle nebezpečí odvrátit. Přídavná světla dodávající autu z roku 1982 správný rally vzhled jsou pak už jen ozdobnou třešničkou na dortu.

Jen to, co řidič skutečně potřebuje

Na výbavu zapomeňte, Escort nemá ani jeden airbag, centrální zamykání, elektrická okna a ani klimatizaci. Možná by ovladače těchto prvků působily v jednoduchém interiéru plném hranatých tvarů až moc nepatřičně. Sedadla sice nemají nijak výrazné tvarování, ale jsou pohodlná. Volant je větší a s docela tenkým věncem. Také výhled z auta je skvělý, prosklená plocha mi přijde obrovská a sloupky jsou tenké. Interiér je prý dokonce prostornější než u předchůdce, ale zatím se mi nepoštěstilo v druhé (a ani v první) generaci strávit nějaký čas.

Foto: MOnix Media

Uvnitř není moc výbavy, ale myslíte, že mi něco vůbec chybělo?

Escort tedy konečně v téhle generaci vsadil na koncepci vše vpředu. Řadové čtyřválce mohly mít objem od 1,1 do 1,6 litru, tady je zlatý střed nabídky, tedy třináctistovka CVH (název označuje, že ventily v hlavě válců jsou orientované pod specifickým úhlem a hlava sama je hemisférická) OHC se čtyřstupňovým manuálem. Ta nabízí 69 koní (51 kW) a 100 Nm. Moc prostoru pod kapotou ani nezabere. Jde o motor z rodiny Valencia, který vycházel ze starých motorů Kent a má ještě jednoduchý karburátor. Přesto je velmi kultivovaný a tichý, což se vzhledem k úrovni odhlučnění hodí. Rychle si zvyknete i na řazení, protože páka sice je dlouhá, ale sedí v poměrně přesné kulise. Převody jsou docela krátké, a tak poměrně rychle odřadíte a pak můžete jet skoro pořád na čtyřku. Na delších trasách by se ale hodil i ten pátý převodový stupeň.

Ford prostě musí mít slušné jízdní vlastnosti

Escort se pochlubil nezávislým zavěšením všech kol a také byl o 75 kilogramů lehčí než druhá generace. Celkově váží jen 960 kilogramů. Díky tomu si ponechal výborné jízdní vlastnosti a potěší i mne, zhýčkaného floutka navyklého na chování v zatáčkách u podstatně modernějších aut. Vlastně jezdí líp než nástupci z devadesátých let (i ti ale podědili část techniky z tohoto modelu). Escort je spíš měkčí a houpavější, přesto ale vzorně drží zvolenou stopu. Jen k tomu přidává ten jízdní komfort. Řízení působí trochu gumově jen kolem středové polohy, jinak mi dává poměrně jasnou představu, kam jsem nasměroval přední kola. Hodně zlehka jde spojkový pedál.

Foto: MOnix Media

Výrazná barva je ve vzorníku automobilky Kia, Escort byl původně bílý

Sportovní ambice tedy Escort nemá, ale když držíte ideální otáčky, správně řadíte a moc nezpomalujete, začne působit hezky svižně. Maximální rychlost je 157 km/h, na stovku Escort akceleruje 12,8 sekundy, takže to opravdu není žádný sprinter. Ten starý motor je prostě krásně živý, a přitom pořád s rozumnou spotřebou kolem sedmi litrů. Čím to je, že Ford to vždycky uměl a postavil i obyčejné auto tak, aby jezdilo příjemně? Navíc se dobře dávkují i brzdy, ačkoliv jsou vlastně úplně normální – kotouče vpředu a bubny vzadu s nepřehnaně působícím posilovačem.

Populární byl a pro mnohé je dodnes

Po konci výroby poslední verze Escortu nastoupil první Focus, který dodnes patří mezi populární zástupce nižší střední třídy. Escort po jeho boku dožíval v některých karosářských verzích, než i ty nahradil Focus. Druhá generace Focusu ve verzi sedan se v Číně dočkala jména Escort, což bylo vlastně naposledy, kdy jsme se tímto jménem v nabídce setkali. Tyto starší kousky už samozřejmě nejsou pro majitele bez starostí, zejména je umí potrápit koroze. O Fordech z té doby se tradovalo, že je stavěli z té nejlevnější oceli, kterou dokázali sehnat. Jedenáctistovky jsou zase více náchylné na výměny oleje.

Třetí generace ale samozřejmě zakončila svou životní pouť mnohem dřív, konkrétně v únoru 1986, kdy se nechala vystřídat čtvrtou. Nadšené řidiče lákal třetí Escort i svými sportovními verzemi XR3, XR3i, RS1600i a RS Turbo. Pro rally skupinu B měl vzniknout typ RS1700T, ale jeho zadní náhon by na konkurenci nestačil a místo něj se na erzetách objevil úchvatný RS200. Celkem praktický třetí Escort si třeba já pamatuju ze seriálu Život na zámku nebo z filmu Chobotnice z druhého patra, ale také vím, že jej kdysi vlastnila i Diana Spencer před tím, než se stala britskou princeznou (dostala jej od prince Charlese jako zásnubní dar). Slušné kousky najdete na prodej spíš v sousedním Německu za minimálně padesát, ale spíš až sto tisíc korun. Sportovní modely jsou pak pochopitelně ještě dražší. Na ceně se patrně podepsalo, jak málo Escortů třetí generace zbývá a jak rychle zmizely z našich silnic.

Reklama

Související témata: