Řídili jsme legendární Corollu AE86. Už víme, proč ji všichni tolik milují!

Dnes je okolo AE86 doslova celosvětový kult, který tento vůz vynáší do nebes. Přitom než se objevil v sérii anime a mangy Initial D, znali jej vedle Japonců více méně jen někteří automobiloví nadšenci, fanoušci motorsportu a mladí řidiči.

Pořád se totiž bavíme o obyčejné Corolle páté generace, vyráběné v letech 1983 až 1987, prezentované ve sportovních verzích Levin (obdélníkové lampy) a Trueno (mrkačky). Vůz se nabízel v karosářské variantě liftback a notchback (kupé s odstupňovanou zadní částí).

Kdekdo si také myslí, že se Corolla AE86 prodávala jen doma, ale to není pravda. V Evropě vůz hledejte pod označením Corolla GT a GTi.

Oceňovaný sporťák s hmotností pod jednu tunu nemá vpředu pod kapotou kdovíjakou strojovnu. Srdcem auta je příjemně točivý řadový čtyřválec o objemu 1,6 litru s dvojitou vačkovou hřídelí v hlavě, elektronickým vstřikováním paliva a výkonem 130 koní.

Točivý moment nevysokých 149 Nm putuje na zadní kola, přičemž zrychlení z místa na stovku trvá asi 8,3 sekundy.

Dynamický charakter umocňují odvětrávané kotoučové brzdy s podtlakovým posilovačem, chraplavý zvuk výfuku nebo volitelný samosvorný diferenciál.

Autu se svého času dařilo v motorsportu i soutěžích v driftu, čímž, jak jsme zmínili v úvodu, nadchlo domácí publikum a zahraniční nadšence.

Tedy do té doby, dokud se vozidlo AE86 nestalo hlavním motorizovaným hrdinou série Initial D, které přes den vozilo tofu a v noci závodilo v jízdě bokem.

V Initial D jde o Sprinter Trueno, protože v Japonsku používala Toyota pro AE86 dvojí označení, primárně lišící se podle předních světel.

Brutální sláva měla vedlejší efekt, hodnota kdysi cenově dostupného vozu raketově vzrostla. A to platí dodnes, protože zachovalé kousky stojí od půl milionu korun a výše, ty nenapadené tuningem (vzácnost) jsou ještě dražší.

A co vlastně znamená AE86? Jde o kódové označení Toyoty, kdy „A“ označuje řadu motorů, zatímco E86 je verze v rámci páté generace řady Corolla. V Japonsku se tomuto vozu začalo jednoduše říkat „Hači-roku“ (japonsky 86). Není tak s podivem, že se moderní sportovní vozy Toyoty jmenují GT86 a GR86.

Protože má model kultovní status, Toyota na něj stále vyrábí náhradní díly, včetně hnací hřídele, diferenciálu nebo bloku motoru. V roce 2023 vznikla dvě koncepční kupé v původním designu, ale s vodíkovým a elektrickým pohonem.

Naskytla se nám jedinečná příležitost tuhle ikonu řídit, proto jsme neváhali a s kolegou Michalem Borskim ze serveru Info.cz usedli do řidičsky orientovaného interiéru. Na auto z 80. let je kokpit překvapivě ergonomický, důležité ovládací prvky i řadicí páka jsou pěkně po ruce.

A ty sedačky! Jemné plyšové čalounění vás vrátí do dob, kdy jste před spaním objímali oblíbeného medvídka. Mezi příjemné vychytávky patří kontrolky Econ a Power, které vám svým rozsvícením říkají, jestli jedete úsporně, nebo na to příliš šlapete.

Nám většinu času svítil Power, protože zastasvěná šestnáctistovka je návykově točivá (a jak ladně zní!), řadicí páka poskytuje mechanický pocit z řazení, volant dává zpětnou vazbu od kol.

Auto je krásně vyvážené a nemusíte nutně drtit rychlostní meze, abyste si jízdu opravdu užili. A to všechno navzdory tomu, že jde o běžnou pětkovou Corollu s trochou sportovního koření.

Kolega Borski během testování zmínil, že pro sportovní účely si majitelé vozy AE86 častokrát vylepšovali, zejména zvyšovali výkon motoru a měnili kola. Najít proto pěknou sériovou „osmdesátšestku“ bude problém, obzvláště v obtížně sehnatelném Trueno provedení.

Mechanický zážitek z řízení nám dal pochopit, proč je tohle auto tak oceňované a srovnávané s evropskými ikonami, jako jsou třeba Volkswagen Golf GTI nebo Peugeot 205 GTi.

A taky jsme si vzpomněli na nedávný článek kolegy Martina Machaly, který po jízdách ve starých sportovních audi uznal, že ta tráva asi byla kdysi opravdu zelenější…

A to podepisujeme. Totiž takový zážitek, jaký poskytne „Hači-roku“, už dnešní moderní vozy obvykle nenabídnou. Jsou pochopitelně jiné, výkonnější, bezpečnější (v AE86 fakt nechceš bourat), takže jsme rádi, že s nimi můžeme denně jezdit.

Zároveň ale trochu fňukáme, protože opravdu kvalitní mechanické svezení ukočírovatelné běžným řidičem začíná být pozvolna nedostupnou záležitostí.