Ojetá Kia Sportage je klasické moderní SUV. Bude to dobrá ojetina, ale i tak vás bude štvát

Popularita kategorie SUV je obrovská a dnes už tato auta nebereme jako teréňáky, nýbrž jako náhrady dříve klasických rodinných kombíků segmentů C a D. Kia Sportage se na trhu usadila dobře a spolu s technicky příbuzným SUV Hyundai Tucson ukusují podstatný kus prodejního koláče.

Pátá generace Sportage je na trhu teprve pár let a je to po všech směrech moderní SUV. Navazuje na velmi úspěšné předchozí generace. Zejména ta třetí patřila ve své třídě k tomu nejlepšímu, i pokud šlo o spolehlivost. Čtvrtá generace se nyní stává lákavou volbou zájemců s omezeným rozpočtem.

Současná Sportage už má za sebou facelift, ale ještě na trhu pár let vydrží, než přijde její nástupce. I přes nástup hybridních pohonů máte stále možnost koupit poměrně tradiční spalovací verze. Tak se na jednu pojďme podívat.

Na test jsme si v Auto ESA půjčili Kiu Sportage páté generace ve verzi 1.6 T-GDI o výkonu 110 kW s automatickou převodovkou a pohonem předních kol. Vůz českého původu z roku 2023 měl v době testu najeto už 99 000 km a prodejce za něj chtěl 530 000 Kč.

Pátá generace modelu Sportage je ve výrobě od konce roku 2021 a v prodeji od ledna 2022, ovšem v inzerci je aut už docela dost. Nejdostupnější jsou od zhruba 400 000 Kč, ale mají už dost najeto, klidně přes 150 000 km. V inzerci výrazně převažují benzinové verze, dieselů je jen pár desítek.

Když vyhodíme zcela nová auta, je v inzerci přes 200 vozů. Asi dvě třetiny jich mají automatickou převodovku, třetina aut má pohon všech kol. Vozy s nájezdem kolem 100 000 km českého původu, s hezkou výbavou a platnou zárukou se pořád prodávají za zhruba půl milionu.

A jak si Sportage stojí v bazarech? Odpovídá Filip Kučera z Auto ESA. „Kia Sportage páté generace patří na českém sekundárním trhu k nejžádanějším moderním SUV. Mild-hybridní motorizace 1.6 T-GDi v bohaté výbavě představuje ideální střední cestu pro rodiny i podnikatele – láká na atraktivní design, bohatou technologickou výbavu a rozumnou spotřebu, navíc s výhodou možnosti odpočtu DPH.

Jako přímou alternativu ve stejné cenové kategorii zákazníci nejčastěji volí sesterský Hyundai Tucson, případně Škodu Karoq či Nissan Qashqai. Velkým plusem Sportage je bezproblémová dostupnost servisu a náhradních dílů s cenami. U zánovních vozů tohoto typu se kupující mohou spolehnout na naši důkladnou předprodejní prověrku více než stovky technických i právních parametrů s certifikací TÜV, financování dokážeme nastavit flexibilně na míru každému rozpočtu.

Pod kapotou je to na papíře u páté Sportage poměrně jednoduché. Benzinové verze zastupuje šestnáctistovka T-GDI ve verzích o výkonu 110, 118 nebo 132 kW (ty dvě silnější alternativně i s pohonem 4×4), diesely šestnáctistovka o výkonu 85 nebo 100 kW. Výkonnější diesel může mít i čtyřkolku (jen v kombinaci s automatem).

Jenže těch benzinových verzí jsou mraky a ještě se do toho míchají hybridy a plug-in hybridy s výkonem elektromotoru od 44 do 79 kW a systémovým výkonem od 158 do 212 kW. Ty poznáte podle jiné převodovky s možností volby šesti „virtuálních“ stupňů. Klasické spalovací verze (maximálně doplněné o 48V mild-hybrid) mají buď manuál, nebo tradiční dvouspojkový automat se sedmi rychlostmi.“

My tu teď máme v testu mild-hybrid. Ten umí například plachtit, ale jinak je jeho přínos v reálném provozu dost sporný. Jeho potenciál lze maximalizovat jen na prázdné silnici mimo dálnice. Při hodně velké snaze se dá s tímhle autem jet za 6 l/100 km, ovšem v reálném provozu počítejte se spotřebou 7 až 8 l/100 km, když jezdíte normálně. Dálniční střelci v tom budou za devět. I snaha o maximální plynulost na dálnici při tachometrových 130 km/h znamená reálně osmilitrovou spotřebu, jízdní odpory velkého SUV nikam neschováte.

Plynulosti (a klidu řidiče) také moc nepomáhá zcela tragická kalibrace adaptivního tempomatu a dalších „asistentů“. Auto zcela nepochopitelně neumí v kopci držet rychlost a klidně bude neustále řadit mezi pětkou a sedmičkou. Vůz se také zcela sám rozhodne v mírném oblouku brzdit, ačkoli by ta dálniční zatáčka šla s rezervou projet ve 180 km/h. Starší generace Sportage řidiče tak nefrustrovaly.

Dejte sem jedno tlačítko, kterým to všechno půjde hned vypnout. Jinak totiž jede Sportage moc pěkně a jízda s ním není nepohodlná. Bylo by to fajn auto, nebýt těch „asistentů“.

Uvnitř je totiž spousta místa, interiér vypadá celkem hodnotně a jak už jsem naznačil, základní ergonomie je vlastně v pořádku. Je tu i několik chytrých detailů, třeba nabíječky v opěradlech předních sedadel. Komfortní prvky, jako třeba chlazení sedadel, jsou pak příjemný bonus. Ne všechny verze Sportage je mají, toto je opravdu hezky vybavené auto. Ale už pojďme na techniku.

Nejméně riziková je standardní verze 1.6 T-GDI 110 kW bez hybridizace, klidně i s klasickým manuálem a v předokolce. Ovšem ani automatu se nebojte, zde je celkem jednoduchá dvouspojka. Je se suchými spojkami, ovšem i snadným servisem (opravitelná, jednotlivé aktuátory vyměnitelné). Hlavně je ale spolehlivá, stačí v převodovce zhruba po 90 000 km vyměnit necelé dva litry oleje (používá se olej SAE 70W normy Hyundai/Kia WET DCTF).

Motor 1.6 T-GDI se ukázal jako velmi spolehlivý a kromě pravidelného servisu a trochu pestřejšího jízdního režimu nic nepotřebuje. Má odolný rozvodový řetěz a již hydraulicky vymezované ventilové vůle. Jen při výhradně městském režimu a natahování olejových intervalů dovede karbonovat, při soustavných krátkých trasách také bude ředit olej benzínem. Kdo ale jezdí třeba 30 km do práce, bere to po dálnici a nebojí se na ohřátý motor trochu šlápnout, aby z něj vyhnal pavouky, problémy mít nebude.

Ze systémových potíží jsou známé jen úniky oleje kolem aktuátoru vačkových hřídelí a závady okruhu EGR. Teď se to ještě řeší v záruce, ale hlídejte to. V minulosti se řešil i vadný napínák pomocného řemene a také vadný spojkový válec u verzí s manuálem, ale to už u téhle generace bude určitě opravené. Pak se tu vyskytují spíše jen softwarové problémy, jako rozličné chyby v řídící jednotce nebo vada přední kamery asistenčních systémů. Stále ale všechno kryje záruka (pokud je tedy platná).

Kdekdo by mohl tvrdit, že jsou tu přece rizika spojená s hybridními verzemi, ale zatím to nevypadá nijak tragicky. Už se řešilo pár vadných palubních nabíječek plug-in hybridních verzí. Většinou jde jen o softwarové chyby vyžadující aktualizaci. Je však dobré vědět, že i mild-hybrid má vzadu pod podlahou kufru pomocnou baterii v kompletu za 33 340 Kč až 65 809 Kč dle verze. Pozor tak na dlouho odstavené bazarové uloženky, s nimiž se půl roku nehnulo.

U relativně mladého auta se stále ještě rozumným nájezdem budete řešit jen běžný servis a základní údržbu. Prohlídka vozidla se sice dělá po dvou letech nebo 30 000 km, ale olejový servis nastavila značka přísně na jeden rok nebo 15 000 km. A to je jedině dobře! V motoru je 4,8 l oleje specifikace SAE 0W-20, který plní normu API SP nebo vyšší. Kia dovoluje i „starší“ typ normy API SN+.

Během dvouletých prohlídek se mění kabinový filtr a brzdová kapalina, filtr sání přijde na řadu po čtyřech letech. Zapalovací svíčky mají interval výměny 75 000 km, to klidně zkraťte na 60 000 km nebo čtyři roky. Ve dvouspojkové i mechanické převodovce je doporučené vyměnit olej nejpozději po 90 000 km. Kdo má čtyřkolku, měl by myslet i na olej v rozvodovce a zadním diferenciálu. V obou je zhruba půl litru oleje SAE 75W-85. Chladící kapalina se poprvé mění po deseti letech, pak každé dva roky.

U prověřeného auta s historií budete teď řešit spíše jen spotřební věci. Od prvovýrobce seženete přední kotouč od 3 400 Kč, originální sada předních destiček stojí 4 676 Kč. Zadní originální kotouč stojí 4 425 Kč, sada zadních destiček 4 342 Kč.

Životnost sady spojek v automatu DCT je kolem 150 000 km. Originální sada stojí 37 709 Kč a servis si nechá zaplatit skoro sedm hodin práce. Také budete platit pomocný materiál a spoustu dalších drobností, takže ve výsledku může být výměna spojkové sady automatu akce za 50 až 60 tisíc. A to není zrovna málo.

Korejské automobilky si zkrátka umí nechat originální díly zaplatit. V druhovýrobě však něco seženete, navíc za zlomkové ceny. Třeba přední kapota stojí na Sportage 39 548 Kč, v druhovýrobě ale zhruba šest tisíc. Přední blatník přijde na 15 123 Kč, v druhovýrobě ovšem jen na 1 300 Kč. Co však v druhovýrobě neseženete, je třeba přední LED světlo. To stojí šílených 90 995 Kč. Slušné pojištění asi bude u tohoto auta nezbytnost.

Pátá generace SUV Sportage je typické moderní SUV se vším, co k tomu patří. Bohužel i s příliš vlezlými asistenčními systémy, bez nich by tohle auto jezdilo moc příjemně. S benzínovými motory by problémy být neměly a jelikož je to ještě mladé a často málo ojeté auto, nebudou se tu vyskytovat klasické problémy starších zanedbaných kusů. Jen je potřeba smířit se s tím, že nic není zadarmo a Kia si nechá díly a práci zaplatit. Dlouhodobou spolehlivost a kvalitu ukáže až čas, ale pokud Kia udrží standardy z posledních let, mělo by to být dobré auto.