Hlavní obsah

Lada 4×4 (VAZ-2131): Off-road ze světa, kde se zastavil čas

Foto: Petr Jeřábek

Lada Niva se vyrábí nepřetržitě už od roku 1977, kdy se poprvé představila na domácím ruském trhu. Dnes se Nivy staví dokonce i v Africe a Jižní Americe

Kdo by v naší zemi neznal Ladu Nivu? Proslavila se v seriálu Návštěvníci a jako dítě jsem zrovna jako všichni mí vrstevníci obdivoval úžasný třídveřový off-road zeměměřičů z budoucnosti. Dokázal měnit barvy, měl světelnou rampu a krásná litá kola, původ v Rusku byste mu nehádali. Třídveřovou Nivu jsem dokonce už v minulosti řídil, dnes mi však přistály do rukou tenké obyčejně vypadající klíčky od prodloužené verze 2131. Jak se s Nivou žije dnes?

Článek

Kdybych si v technickém průkaze nepřečetl rok výroby, rozhodně bych netušil, že konkrétní Ladě Niva táhne teprve na pátý rok. Mohla by být klidně čtyřicet let stará a nepřipadalo by to nikomu divné. Pětidveřové provedení na prodlouženém rozvoru samonosné karoserie se sice představilo teprve před dvaceti šesti lety, ale krátká verze klasické Nivy už je s námi od roku 1977, respektive 1978, kdy se poprvé objevila v exportní verzi na pařížském autosalonu.

Foto: Petr Jeřábek

Označení VAZ-2131 tedy prodloužená pětidveřová karoserie se objevila během roku 1995

Co funguje, neměň!

Když jsem si bílou Nivu, která se tedy oficiálně jmenuje už jen Lada 4×4, protože označení Niva dostal modernější crossover, přebíral v areálu pražských AAA Auto, zase mě udivilo, jak moc retro tohle auto je. Ve skutečnosti jde o regulérního veterána, auto, jehož konstrukční kořeny najdeme v šedesátých letech. Modernizací byste na palubě našli vážně jen málo.

Auto má vtipně (a evidentně jen kvůli platné legislativě) samonavíjecí bezpečnostní pásy s akustickým upozorněním na nepřipoutání se a dokonce vzadu i úchyty typu Isofix na dětskou sedačku. Přitom k autu přijdete se klíčky, které jasně připomínají ty ve starém žigulíku (anebo taky ve fiatce), kde každý obsluhuje jinou funkci. Centrální zámek auto nemá, klíček k zapalování je jiný, ke dveřím zase jiný. To jsou zkrátka typická šedesátá anebo nanejvýš sedmdesátá léta…

Foto: Petr Jeřábek

Konkrétní vůz, který jsme si zapůjčili v Ačkách, nemá ani pět let na hrbu, zato klíčky vypadají jako od veterána

Okénka jsou ovšem stahována na elektriku. Ovladače najdeme poblíž ruční brzdy a ta moderní plastová tlačítka tu působí, jakoby je někdo dodělal na koleně doma. Testovaná Niva už má i modernější (vzhledově osmdesátkový) design přístrojového štítu a po silnici Ladu kormidlujete velkým plastovým volantem, který rozhodně ještě o „době airbagové“ ani neslyšel.

Mně je to nakonec sympatické. Tahle Lada je postavena zkrátka tak, aby ji šlo opravit i na samém konci světa, a byla tím pádem konstrukčně co nejjednodušší. Původní koncept Nivy z druhé poloviny sedmdesátých let totiž nebyl vůbec špatný. I možná proto se tohle auto stalo prakticky nejdéle kontinuálně vyráběným off-roadem na světě. Land Rover Defender již dostal výrazně přepracovaného nástupce a legendární Suzuki Samurai se postupně převtělil do Jimny, které se už vyrábí zase v úplně jiné, zbrusu nové generaci. Niva ale zůstává…

Foto: Petr Jeřábek

Lada 4×4 2131 si na univerzálních terénních pneumatikách poradí díky uzávěrce a redukci i s hodně rozbláceným povrchem

V terénu posměváčky překvapí

Ladu Niva tvůrci původně vymýšleli tak, aby dokázala jezdit příjemně a rychle i po silnici. Chtěli vytvořit auto, jakým byl tehdy extrémně oblíbený Fiat 127, ale se skutečnými terénními schopnostmi. Určité designové paralely se 127čkou by vážně vystopovat šlo, minimálně vzhled přední kapoty, způsob jejího odklápění směrem dopředu a umístění předních blinkrů.

To byl docela šalamounský úkol, protože pojem SUV anebo vůbec myšlenka silničního terénního vozu byla v té době dost neznámý pojem. Od roku 1970 sice už existoval Range Rover, vůz se skvělými terénními schopnostmi, přitom pohodlný uvnitř a schopný cestovat po dálnici až 160 km/h. Tak velké ambice si ale Lada nedávala. Současně však inženýři věděli, že nevyvíjí další vojenský terénní vůz, ale svébytný univerzální automobil určený pro civilní obyvatelstvo, v podstatě jediný svého druhu mezi auty východního bloku.

Foto: Petr Jeřábek

Lada 4×4 2131 má základ motoru v šestnáctistovce OHC, která se poprvé prodávala v Ladě 2103, nejdražším žigulíku druhé poloviny sedmdesátých let

Niva má samonosnou karoserii a odpružení řešené vinutými pružinami s teleskopickými tlumiči. Podvozek Nivy funguje úplně skvěle na nezpevněném relativně rovném povrchu, kde může auto pelášit stejně rychle jako na asfaltu a dokonce zde zůstat komfortnější. A to byl i původní účel konstruktéra. V dnešních reáliích, navíc pro Středoevropana, je Lada 4×4 v podstatě nepoužitelná tam, kde z devadesáti devíti procent řídíte běžná osobní auta.

Na asfaltu je auto v řízení trochu nepřesné, v rychlostech nad 100 km/h extrémně hlučné. Jakmile zařadíte na krátké pětistupňové převodovce v nějakých 70 km/h pětku, začne hrát orchestr kvílení, který od nějakých 110 km/h dál přehluší svist větru proudícího kolem hranaté karoserie. Pravda je ale taková, že si nakonec i zvyknete.

Smyslem Nivy bylo pohybování se rychle a mrštně po nezpevněných komunikacích a jízda po nekonečných pláních kupříkladu kazašského venkova. Ač nám to mnohým nepřipadá, asfaltové silnice nevedou zdaleka všude. Tohle auto je přesně určeno do těchto podmínek, úplně jiných, než které panují v našich zeměpisných šířkách. I design stálého pohonu všech kol se třemi diferenciály napovídá, že cílem bylo zejména komfortní a rychlé svezení po nezpevněných cestách. Trakce auta je úplně úžasná, byl jsem překvapen, kam všude v rozbláceném terénu dovedu vyjet.

Foto: Petr Jeřábek

V interiéru se toho od sedmdesátých let změnilo opravdu málo; sedadla vypadají, že mají dobré boční vedení, ale na dlouhé cesty jsou příliš měkké a na dlouhou expedici by si člověk do Lady raději dal nějaké jiné, opravdu anatomické

Nivu si koupíte, protože nechcete nic jiného

Auto ve své podstatě nemá vůbec žádnou konkurenci. Podobné auto za nějaké tři stovky tisíc korun, kolik zánovní Nivy dnes stojí, zkrátka ani neexistuje. Koupí si ji někdo, kdo je vysloveně fanoušek, anebo ví, že bude Nivu používat jen v terénu a na jiný zánovní off-road nemá peníze. Jako konkurence by se nabízelo Suzuki Jimny jenže zejména v případě pětidvéřové Nivy dostanete hodně prostoru navíc, můžete ji používat jako čtyř nebo pětimístnou a ještě zbývá vzadu celkem slušný kufr.

Když bych srovnal jízdní vlastnosti Nivy s Jimnym, tak v terénu každé auto funguje úplně jinak. Suzuki je tvrdé a poskakuje. Podvozek i celkem málo tuhá karoserie Nivy se chová jako pavouk tančící ve své síti. Auto se vážně prohoupe v klidu, bez ran do podvozku či vyražených zubů posádky přes klidně až půlmetrové traktorem vyryté rigoly a na terénním typu pneumatik vyjede doslova nesmysl. Když dojde do tuhého, lze redukovat už tak krátké převody a k tomu si uzamknout středový diferenciál. Od toho tu vidíte mezi jezdcem a spolujezdcem dvě přídavné páky. Středový diferenciál lze za použití spojky uzamknout i za jízdy, pro redukci si musíte zastavit. Ve skutečnosti jsem si raději zastavil i pro volbu zámku diferenciálu. Na redukovanou dvojku pak Niva zvládá drtivou většinu terénních nástrah.

Levné díly vynahradí horší kvalitu

Když bych vlastní dojmy z Lady Nivy shrnul do jedné věty, potkala by se v ní slova „zastaralý“, ale i „radost z jízdy“. Ten týden s atypickým autem, které má kořeny hluboko v minulosti, mě vážně bavil a každá cesta mi udělala radost. Asi už tím, jak je jiná, mechanická a musel jsem se ji naučit řídit. Přitom řazení je hezky přesné, jen v kontextu aut šedesátých a sedmdesátých let. Co mě zklamalo, je kvalita zpracování a výroby vůbec.

Pětileté auto už v exponovaných spojích jednotlivých kovových dílů karoserie rezivělo a ochrana proti korozi bude u Nivy a jejího budoucího trvanlivého provozu téma číslo jedna. Škoda, že tohle auto Rusové nedokáží vyrobit tak, aby ho po několika letech tvrdé práce v zimních i letních měsících nesžírala koroze. Interiér už ani nemůže být jednodušší.

Bohužel ale současný výrobce použil na některých místech příliš chatrné plasty, třeba ty, které chrání z vnitřku přední podběhy, tam, kam si typicky odložíte levou nohu. Rády pak praskají, což bylo vidět i na konkrétním exempláři, který neměl najeto ještě ani padesát tisíc kilometrů. Jinak však asi výhrady mít nelze. Je to auto jednoduché a postavené z dílů, které sice měnit budete, ale budou vás stát pár stovek. Spoustu toho navíc na Nivě opravíte svépomocí, bez specializovaného nářadí a to je její zásadní přednost.

Nebál bych se s Nivou vydat na expedici napříč Evropou a Asií, protože zejména v zemích na východ od nás by nebyl problém sehnat díly i pomoc zkušených mechaniků. A že není jízda na dlouhých cestách pohodlná jako v současných autech? Inu to je zkrátka charakter vozidel, která v romantizujícím duchu dokážou vyšplhat na každou horu i přebrodit kamenité bystřiny. Zkrátka a dobře, Ladu 4×4 (tedy Nivu) chcete jen proto, jaká přesně je, a nesrovnáváte ji s ničím jiným. Na objektivitu zkrátka musíte zapomenout.

Lada 4×4 (VAZ-2131) 5 dv. verze (2017)
Motorřadový čtyřválec OHC, typ VAZ 21214 MPI
Objem válců1 690 cm3
Výkon61 kW (83 koní) při 5 000 otáčkách
Točivý moment129 Nm při 4 000 otáčkách
Převodovka a pohon kolpětistupňová, výroba VAZ, stálý pohon všech kol s mezinápravovým diferenciálem a redukcí
Brzdový systémHydraulické, kotoučové brzdy vpředu, bubny vzadu
Rozvor náprav2 700 mm
Rozměry4 240 mm x 1 680 mm x 1 640 mm
Pohotovostní hmotnost1 350 kg
Kola a pneumatiky185/75 R16
Zrychlení 0–100 km/h19 sekund
Maximální rychlost137 km/h
Spotřeba paliva10,3 litru/100 km (kombinovaná)

Reklama

Sdílejte článek
Související témata: