Rodinná škodovka současnosti a budoucnosti: Natře to dieselový Kodiaq elektrickému Enyaqu iV?

To ticho je návykové. Plout krajinou nebo poskakovat v zácpě za volantem Enyaqu, aniž by vás rušilo jakékoliv rachtání, vrčení nebo brumlání zpod kapoty, je zážitek, na který si rychle zvyknete. A jakkoliv jsou moderní auta se spalováky dobře odhlučněná, tichu elektromobilu se prostě nedokážou vyrovnat. Což platí i pro Kodiaq s oblíbeným dvoulitrovým dieselem pod kapotou, jenž sice umí být kultivovaný a při jízdě s lehkou nohou o něm skoro ani nevíte, ale kdykoliv přišlápnete plyn, ozve se svým typickým chrochtáním. Ticho v Enyaqu mi bylo milejší…

Stejně tak si rychle zvyknete na hladkou elektrickou jízdu bez náhlých návalů točivého momentu a přerušování řazením běžných spalovacích motorů. Když v Enyaqu přišlápnete plyn, auto se prostě rozjede a táhne a táhne. Že nemusíte čekat na podřazení a správné otáčky, oceníte obzvlášť při vyjíždění z frekventovaných křižovatek, při předjíždění nebo připojování do rychlejších pruhů. Elektrický zátah můžete navíc velice precizně dávkovat, takže se snáz vmáčknete i do menších mezer v provozu. Tohle prostě žádný spalovací motor nedokáže.

A nedokáže ani tak efektivně zpomalovat. V Enyaqu si totiž můžete nastavit úroveň rekuperace, tedy regenerativní brzdění elektromotory zpětně nabíjejícími baterii, podle svého řidičského stylu (od volného plachtění po řízení jedním pedálem), ale nejlepší je nechat to na automatice. Ta podle dopravy před vámi, blížícího se rychlostního omezení, začátku obce nebo kruhového objezdu (využívá tedy nejen radar, ale také kamery sledující dopravní značení a GPS podklady) sama zvolí, zda je efektivnější volně plachtit nebo přibrzdit. Pokud nejezdíte jako hasič stylem brzda-plyn, ale volíte spíš defenzivní styl pro maximální plynulost, dokáže za vás systém automatické rekuperace vyřešit velkou spoustou běžných situací, což vám významně zjednoduší a zpříjemní chvíle za volantem.

Enyaq také těží z nízkého těžiště daného bateriovým balíkem v podlaze a pohonu zadních kol (v nabídce je však i čtyřkolka), takže při jízdě působí sebejistěji a obratněji, spolu s rychleji reagujícím a výkonnějším pohonem je prostě větší radost ho řídit. Oproti tomu vyšší Kodiaq se pohupuje a kymácí a do zatáček ho musíte tak trochu nutit, což nadšenému řidiči úsměv na tváři nevykouzlí. Zatím to tedy vypadá, že dinosaurus si zaslouží ránu z milosti. Jenže Kodiaq umí zabodovat v jiných věcech…

Třeba už jen obyčejným nastupováním – zatímco v Enyaqu lehce padáte dolů do sedačky, do Kodiaqu spíše vstupujete, což mnoho zákazníků skutečně ocení. Z vyššího kapitánského můstku Kodiaqu máte také o něco lepší výhled a přehled na silnici, kvůli masivnější palubní desce se cítíte více obestavěni autem, a proto možná i bezpečněji (oba vozy však mají z nárazových testů to nejvyšší hodnocení, takže jde skutečně jen o subjektivní pocit).

Oproti všem předpokladům boduje Kodiaq také lepším využitím vnitřního prostoru. Má sice výhodu větší délky (o necelých pět centimetrů), jenže to je spíš designová záležitost, těch dvou centimetrů rozvoru navíc si také jen těžko všimnete, přesto v něm objektivně naleznete víc místa – především díky vertikální orientaci interiéru (výhoda 7 centimetrů na výšku skutečně hraje roli). Za volantem sice sedíte „na kratší nohy“ a více vzpřímeně, ale za vámi tak vzniká výrazně víc prostoru pro nohy cestujících, také kufr je se svými 835 litry skutečně obrovský (natolik, že do něj na přání můžete vmáčknout třetí řadu sedadel pro děti).

V Enyaqu si řidič sice může lépe natáhnout nohy, za ním už ale tolik místa nezůstane (dospělák si však pohodlí udělá, nebojte) a kufr nabídne „jen“ 585 litrů prostoru – především proto, že podlaha kufru Kodiaqu může být až hluboko pod úrovní roviny nakládací hrany, to Enyaq neumí…

Hlavní výhodou Kodiaqu je ale samozřejmě jeho snadné používání. Enyaq iV 80 nabízí solidní papírový dojezd až 530 kilometrů (reálně budete bez problémů najíždět 400-450 km na jedno nabití), nabíjení nemusí trvat zase tak dlouho a hledání nabíječek není taková otrava, jak se obáváte. Jenže na jednu nádrž Kodiaqu ujedete pohodlně přes 900 kilometrů, čerpací stanice je na každém rohu a tankování je otázkou pár minut. Takhle jednoduché užívání nenabídne žádný elektromobil (ačkoliv možnost nabíjení doma jeho provoz značně ulehčuje a zlevňuje). K přesunu k elektrickému pohonu vás tak nic nenutí ani nijak zvlášť nemotivuje…

Snad jen pokud rádi objevujete nové technologie a chcete si vyzkoušet, o kolik komfortnější je jízda s elektřinou poháněným autem – pak vám garantuji, že vás Enyaq bude bavit! A při používání vás nebude nijak zvlášť limitovat, protože jde vlastně o docela normální auto, jen s chytřejším a efektivnějším pohonem.

Jestli jste ale tradicionalisté, pak s Kodiaqem určitě neuděláte chybu, je to velmi chytře navržené auto přátelské k rodině. Jen zvažte, jestli si pro něj poběžíte hned – Škoda totiž současný model bude vyrábět zhruba do konce roku, už na podzim se však ukáže zcela nová druhá generace přinášející celou řadu zlepšení. Možná by se tedy vyplatilo ještě chvilku počkat…

Jelikož je Kodiaq už výběhovým modelem, Škoda výrazně zjednodušila nabídku: k dispozici jsou výbavy Style a Sportline Exclusive s motory 1,5 TSI, 2,0 TSI 4 × 4 a 2,0 TDI 4 × 4 (pro Sportline jsou k dispozici jen dvoulitry) kombinované vždy s automatickou převodovkou DSG. Na vrcholu nabídky je pak ještě benzinové RS. Ceník začíná na částce 1 069 900 Kč, případně lze vybírat z široké nabídky skladových kusů širší specifikace.

Enyaq ve slabší specifikaci (baterie 62 kWh a výkon 132 kW) začíná na částce 1 239 900 Kč, testovaná verze (baterie 82 kWh, výkon 150 kW) pak začíná na částce 1 364 900 Kč, za čtyřkolku připlatíte 100 tisíc (případně dalších 60 tisíc dáte za karosářskou verzi kupé) – Enyaq je tedy o cca dvě stě tisíc dražší než srovnatelný diesel. Inu, moderní technologie na začátku nikdy nebyly levné…