Ferrari Roma: I ze základního Ferrari se tají dech

Je březnové dopoledne, a přestože nastávající jarní počasí ve včerejší předpovědi slibovalo slunečno už od rozbřesku, v kopcích okolo Karlštejna je mlha, chvílemi prořezávaná slunečními paprsky, odrážejícími se od nádherných linií třpytivě stříbrného Ferrari. Obcházím jej dokola, prohlížím si jej, a protože se naživo setkáváme poprvé, jen těžko se mi věří, že tohle je vstupní osmiválcový model do světa Ferrari.

Slavná továrna na sny z italského Maranella na podzim 2019 vsadila na slogan „La Nuova Dolce Vita“ (česky „Nový sladký život“) a odhalila zbrusu nové kupé, přivážející významné prvenství v historii Ferrari. O chystaném uvedení kupé sourozence základního kabrioletu Portofino M se tehdy jen spekulovalo a málokdo z veřejnosti očekával, že Ferrari na stejném technickém základu vyvine zcela nový grand tourer Roma.

Ferrari Roma se inspiruje římskou mytologií, vzdává hold italskému hlavnímu městu, kde se slavnostně představilo, a historie Ferrari si jej už navždy bude pamatovat jako vůbec první GT s osmiválcem vpředu. Roma je oslavou minulosti, protože se svobodnou myšlenkou „La Nuova Dolce Vita“ žil Řím v padesátých a šedesátých letech minulého století, kdy mimochodem Ferrari vyrábělo jedny z nejkrásnějších sportovních a závodních aut všech dob.

Jak u nadčasové Romy, vzpomínající na minulost a znovuzrozenou osvobozenou Itálii, sleduji každou čistou linii, všechno mi to dává smysl. Tohle kupé se vzpínajícím se hřebcem ve znaku vypadá jinak než všechna ostatní moderní Ferrari. V Maranellu se rozhodli vzpomenout na slavnou éru věhlasných karosáren, přičemž se inspirovali legendárními Ferrari 250 GT Lusso a 365 GTB/4 Daytona a spojili je s rysy novějších modelů jako 612 Scaglietti, SF90 Stradale či 812 Superfast.

Unikátní styling vycházející z nejnovějších designových rysů Ferrari okouzluje tradicí, přičemž elegantní silueta s charakteristickou dlouhou přídí překvapivě nejvíce zaujme v netypických „nečervených“ barvách, jako je stříbrná Argento Nürburgring. Od začátku nového tisíciletí si současně v Maranellu dávají záležet na dokonalém proudění obtékajícího vzduchu a aerodynamický přítlak ovlivňují chytrými řešeními v podvozku.

Zvenku však uvidíte jen karbonový přední splitter, nástavce prahů a zadní difuzor se čtyřmi vytrčenými výfukovými koncovkami. Pravdou je, že si inženýři ve větrném tunelu pomohli i karbonovým výsuvným spoilerem pod zadním sklem, a tak Roma při rychlosti 250 kilometrů v hodině vytváří přítlak až 95 kilogramů. Je zkrátka tím sportovním GT, kolem něhož můžete chodit hodiny a které vás nepřestává bavit, a jakmile otevřete dveře do interiéru, je to jako nový svět.

Nejprve zdvořile nahlédnete, pak pravou nohou překročíte práh s ozdobnou karbonovou lištou a pomalu se spustíte na sedadlo řidiče. Už je to dlouho, co jsem naposledy seděl v moderním Ferrari, ale pořád to vyzařuje stejné kouzlo. Rozhlížíte se, nasáváte atmosféru žlutého znaku s hřebcem, karbonových dekorů i koženého čalounění v odstínu „Cuoio“ a probouzí se ve vás radost z okamžiku. „Čtyřmístný“ interiér navíc zaujme podélným rozdělením s vysokým středovým panelem.

Ferrari s novou Romou přivítalo digitální věk a vsadilo na obrovský 16” přístrojový štít za volantem, doplněný centrálním vertikálně orientovaným 8,4” displejem infotainmentu a volitelným malým displejem na palubní desce před spolujezdcem. Ten nejen ukazuje aktuální jízdní data, včetně teploty pneumatik, ale umožňuje také ovládání multimédií nebo nastavování navigace. Klasické startovací tlačítko už je minulostí, protože jej nahrazuje dotykové tlačítko na volantu, na němž nechybí ani ovladač jízdních režimů Manettino.

To nejdůležitější pro Ferrari je však pochopitelně pod kapotou. Šlápnete na brzdu, stisknete startovací tlačítko a skrze čtveřici výfuků na vás vyštěkne vysokootáčkový osmiválec s plochou klikovou hřídelí a mazáním se suchou klikovou skříní, přičemž se následně usadí v kultivovaném volnoběhu a jemně chraplá do výfuků. Srdcem Romy je jednotka F154, oceněná čtrnácti cenami v anketě International Engine of the Year, která je prvním přeplňovaným osmiválcem automobilky od dob ikonického Ferrari F40.

O čem je řeč? O 3,85litrovém vidlicovém osmiválci s dvojicí vodou chlazených turbodmychadel, dvěma mezichladiči plnícího vzduchu, maximálním výkonem 620 koní (456 kW) mezi 5 750 a 7 500 otáčkami za minutu a točivým momentem 761 newtonmetrů od 3 000 otáček za minutu. Ferrari svou osmiválcovou chloubu pak spojilo s novou osmistupňovou dvouspojkovou převodovkou F1, vyvinutou pro plug-in hybridní Ferrari SF90 Stradale, uloženou v exotické koncepci transaxle nad zadní nápravou pro docílení rozložení hmotnosti 50:50.

Už tady je Ferrari jiné než normální sportovní auta s automatem. Zatímco ta standardně startujete v automatickém režimu řazení a přepínáte do „manuálu“, ve Ferrari to funguje přesně naopak. Startujete je v „manuálu“ a volitelně přepínáte do automatu. Jak se to ovládá? Nastartujete v parkovacím režimu P, s nohou na brzdě zatáhnete za obě velká karbonová pádla pod volantem, tím zařadíte neutrál a následně zatažením za pravé pádlo zařadíte jedničku a rozjíždíte se v režimu manuálního řazení. Samočinné řazení, zpátečku a další režimy převodovky pak v Romě nastavujete malými voliči, připomínajícími slavnou otevřenou kulisu řazení.

Ferrari je charakterní hračkou pro radost, která se ve vás probouzí okamžitě, jakmile sledujete klikatící se silnici před dlouhou kapotou a s právě projetými zatáčkami se loučíte ve zpětných zrcátkách při pohledu přes svalnatou širokou záď. S ideálním rozložením hmotnosti mezi nápravami proplouvá Roma zatáčkami s absolutní jistotou, je dokonale čitelná a ochotně se přizpůsobí vašemu jízdnímu stylu. Chcete jet rychle, nebo se jen kochat v dynamičtějším tempu? Umí obojí. A když na to pořádně šlápnete, se vzrůstajícími otáčkami se z nenuceného brumlání vygraduje pronikavý řev, vrcholící ječením osmiválce v necelých osmi tisících. V tu chvíli vám už blikající diody na volantu nekompromisně sdělují, ať přeřadíte.

Řadíte o stupeň nahoru a italský osmiválcový orchestr listuje na další stránku svých not, aby pokračoval v upozorňování okolí, že projíždíte. I když je Roma jedním z nejslabších Ferrari současnosti (s jejím výkonem to zní až zvláštně), i ona je drtivě rychlá. Se schopností zrychlovat na stovku za 3,4 sekundy, na dvoustovku za 9,3 sekundy a maximální rychlostí přesahující 320 kilometrů v hodině jezdí doslova jako splašená. Ferrari však reguluje přenos síly na asfalt, protože nejvyššího točivého momentu Roma dosahuje pouze na sedmý a osmý rychlostní stupeň. S každým nižším kvaltem je síla elektronicky omezována pro zajištění co nejlepší trakce.

Čas je nekompromisní, a jelikož naneštěstí nejsme majiteli ohromující Romy, zase ji musíme vrátit. Už je po poledni, vracíme se k pražskému dealerství Ferrari a já si na sedadle spolujezdce uvědomuji, jaké my normální smrtelníci máme štěstí. Miluji, když je svezení ve Ferrari nezapomenutelným zážitkem. A ačkoli přemýšlím, jak svým šéfům v redakci vysvětlím náhlé zdražení mých služeb, částečně jsem rád, že tohle není každodenním stereotypem. Současně si však říkám, že bych se tomu stereotypu asi zvládl přizpůsobit.

Ferrari Roma se prodává se základní cenou bezmála pět milionů korun a s volitelnými příplatky umí prodejní cena vyšplhat až k sedmi milionům korun. Za příležitost svezení ve Ferrari děkujeme automobilové slavnosti Legendy a společnosti Scuderia Praha, oficiálnímu zastoupení značky Ferrari pro Českou republiku.