Alpine A110 GTS je okouzlující sporťák, který zlepšuje náladu. Takové se už nedělají

Konec výroby A110 by měl totiž nastat už v únoru příštího roku. Pro úplnost připomenu, že současná Alpine A110, odhalená v roce 2017, představuje moderní verzi stejnojmenného sporťáku produkovaného v letech 1963 až 1977.

A že novodobá interpretace na něj navazuje nejen vzhledem a koncepcí s motorem v zadní polovině karoserie (současná A110 má motor uprostřed za sedadly, originál ho měl vzadu) a pohonem zadních kol, ale také svým charakterem lehkého a obratného vozu.

Do posledního roku života Alpine A110 vyrazila ve třech provedeních. Všechny sice pohání turbodmychadlem přeplňovaný čtyřválec o objemu 1,8 litru, spojený se sedmistupňovou automatickou dvouspojkovou převodovkou, ten ale v případě základní varianty (jmenuje se prostě A110) poskytuje maximální výkon 185 kW a nejvyšší točivý moment 320 Nm, zatímco u specifikací GTS a R 70 dává 221 kW a 340 Nm.

K nám se na necelý týden dostala verze GTS, která představuje jakési spojení starších provedení GT a S. Z pohodlnějšího GT pochází například kožené čalounění vyhřívaných sedadel nebo audiosystém Focal Premium, ze sportovněji laděného „eska“ pak ostřejší a tužší podvozek.

I tomuto „kříženci“ pochopitelně zůstaly všechny důležité vlastnosti, které dělají A110 tak výjimečným vozem. Jde zejména o hmotnost pod 1,2 tuny, jež je na současné a docela moderně vybavené auto vzácně nízká.

Motor uložený uprostřed se pak podílí na atraktivním rozložení hmotnosti v poměru 44:56. Zajímavé také je, že těžiště spočívá přímo na ose řidiče. Šofér na něm tedy v podstatě sedí. Tohle všechno má samozřejmě velký vliv na jízdní vlastnosti. Ale o nich až později, udělejme si ještě rychlou obhlídku interiéru.

Vnitřek A100 GTS je poměrně svérázný. Některé ovládací prvky nezapřou původ u Renaultu, jemuž značka Alpine patří, což ale z funkčního pohledu není na škodu. Zpracování je slušné, atmosféru oživují interesantní detaily typu francouzské trikolory, prvky čalouněné kůží nebo třeba použití Alcantary na palubní desce.

Sedadla působí minimalisticky, ale jsou docela pohodlná, mají vyhřívání a hlavně dělají přesně to, co ve sportovním autě dělat mají: díky výraznému bočnímu vedení dokonale podrží tělo v zatáčkách a při náhlých změnách směru. A nabízejí možnost najít si ideální řidičskou polohu.

Přestože je A110 malé dvoumístné auto, kabina nepůsobí stísněně. Dostatek místa ve všech směrech tu najdou i lidé robustnějších postav. Z pohledu řidiče potěší, že je tu všechno důležité hezky po ruce. Alpine navíc nabízí fyzické ovladače a minimálními nároky na trpělivost v oblasti bezpečnostních asistentů. Chybí tu upozorňovaní na překročení povolené rychlosti i otravné udržování v jízdním pruhu. Jediné, co jsem vypínal, byl systém stop-start. Tlačítkem, ne v menu infotainmentu. Jak osvěžující!

A když už takhle chválím, zmínit musím provedení pádel pro manuální řazení, která jsou sice upevněna ke sloupku řízení, ale protože jsou páčky velké, vždycky je snadno najdete - i tehdy, když máte plné ruce práce s volantem.

Ke slabším stránkám může patřit infotainment, který působí dost zastarale. Schválně píšu, že „může“, mně totiž zrovna tohle vůbec nevadí. Zásadní pro mě je, že podporuje Android Auto.

Víc mi vadí absence přihrádky před spolujezdcem a kapes ve dveřích. V A110 celkově není moc míst, kam si odložit různé drobnosti. Něco pobere přihrádka pod středovou konzolí, něco pak jakási „brašna“ za sedadly a něco se vejde také za sedačky, ale není to žádná sláva. Dokonce tu chybí i držáky nápojů.

Mnoho prostoru A110 nenabízí ani pro zavazadla. Kufry jsou sice díky uložení motoru uprostřed dva, ale nejsou příliš objemné: přední má objem 100 litrů, zadní 96 litrů.

Na obhajobu francouzského sporťáku musím dodat, že přední zavazadelník pobere v pohodě příruční (palubní) kufr a že zadní v klidu pojme dvě větší sportovní nebo „víkendové“ tašky. Ovšem tašku s hokejovou výstrojí už jsem musel skládat na sedadlo spolujezdce. Ale vešla se!

Alpine A110 GTS prostě není nejpraktičtější auto na světě. Ale to snad nikdo ani nečeká. U lehkého dvoumístného sporťáku s motorem uprostřed je mnohem důležitější, jak jezdí. A v tomto ohledu mám jen dobré zprávy.

Turbodmychadlem přeplňovaný čtyřválec o objemu 1,8 litru a výkonu 300 koní nemá s vozem nejmenší problémy, přestože objem ani výkon na první pohled autonadšence neohromí. Jenže Alpine A110 GTS je v reálném světě velice rychlé auto, které se akcelerací vyrovná i mnohem výkonnějším konkurentům – na své straně má totiž zmíněnou nízkou hmotnost.

Foukaný motor sice vždycky potřebuje chviličku na to, aby se nadechl, nereaguje na plyn vyloženě bezprostředně, ale jakmile se probere, táhne jako o život. Odezvě hodně pomáhají sportovní a okruhový jízdní režim, v nichž motor působí výrazně ostřeji než v tom standardním, zvlášť v kombinaci s manuálním řazením, díky němuž si motor můžete udržovat v otáčkách, v nichž se sbírá nejochotněji – což jsou střední a vysoké.

A povedl se také zvuk. Zatímco v komfortním módu se A110 GTS projevuje poměrně kultivovaně, ve sportovním a okruhovém setupu nabízí spoustu bručení, chrčení, šumění sání (všechno navíc vychází z prostoru přímo za vámi) a díky aktivní klapce výfuku také práskání a bublání.

K charakteru lehkého kupé krásně ladí podvozek s dvojitými lichoběžníky vpředu i vzadu. Nová verze GTS převzala naladění z provedení S, které je o něco tužší a sportovnější, než u „cestovněji“ zaměřeného GT. Přesto podvozek není tvrdý ani prkenný, je tak akorát, abyste s „alpinou“ mohli bez sebemenšího utrpení jezdit každý den, a současně tak akorát, abyste se v ní pobavili na zakroucené horské silnici.

Nerovnosti jsou samozřejmě cítit, ale nestalo se mi, že bych po trefení ani opravdu ošklivého výmolu zaznamenal třeba tupou ránu nebo odskakování kol. Na lehké sportovní auto prostě A110 GTS tlumí nerovnosti velice dobře.

Vyvážené naladění ale hlavně způsobuje, že se v podvozku neztrácí vjemy od silnice. Na to, že je A110 GTS v podstatě moderním vozem, působí úžasně bezprostředně a vy jako řidič cítíte, co se s autem zrovna děje. Kompaktní sporťáček ochotně poslouchá pokyny od řízení, na sebemenší pohyb volantem reaguje okamžitě, a když se naučíte pracovat se specifickým rozložením hmotnosti, způsobeným uložením motoru uprostřed, snadno se dostaví takový ten pocit, že jste s vozem snad srostlí.

Tahle koncepce navíc přeje hrátkám s přenosy hmotnosti, takže je do velké míry na vás, jak se auto složí do zatáčky: může to být přesně, může to být přetáčivě se sklouznutím, může to být ale i nedotáčivě. Příď je totiž dost lehká, takže když to s přeženete s rychlostí v nájezdu, narazíte i na tuto vlastnost. Naopak při výjezdu můžete autu pořádně naložit, A110 GTS díky těžší zádi, která tlačí kola k vozovce, krásně drží stopu a ze zatáčky se umí vyřítit hodně rychle, aniž by u toho ztrácela plynulost.

Líbí se mi také, jak fungují brzdy. Ty se hezky dávkují a nenastupují zbytečně ostře hned po lehkém sešlápnutí pedálu, naopak, často vyžadují spíš důrazné zašlápnutí.

A když nabydete dojmu, že blbnutí bylo dost, funguje Alpine A110 GTS v podstatě jako normální malé auto – jen s poněkud větším výkonem. Ve výchozím jízdním režimu je poměrně tiché, kultivované a dobře odhlučněné, jezdit s ním můžete v pohodě ve městě i na dálnici. Navíc pak potěší spotřebou.

Mně se například povedlo jet z Prahy do Mostu v pracovnědenním ranním provozu s průměrem 6,8 l/100 km! Dlouhodobý průměr, do něhož promlouvají hodně rychlé výlety do Krušných hor, činil stále hodně slušných 10,2 l/100 km.

Alpine A110 GTS mě prostě a jednoduše vyloženě nadchla a nechci to ani trošku skrývat. Upřímně říkám, že jsem dlouho netestoval auto, které by se mi tak moc vrylo pod kůži a které by mě nadchlo tak rozmanitou kombinací atraktivních vlastností.

A cena? Základní A110 s výkonem 185 kW startuje na částce 1 640 000 Kč, testované silnější provedení GTS stojí 1 990 000 Kč. Zdá se to hodně, ale A110 prakticky nemá konkurenci. A s ohledem na blížící se termín konce výroby připomínáme: Kupujte, nebudou!