Je Rolls-Royce Ghost Black Badge Series II skutečně tak dobrý, aby stál 10 milionů? Ne, je ještě lepší

Když jedete třeba aktuální sedmičkou, která je objektivně úžasná, subjektivně podivně tvarovaná, ale jízdně prakticky dokonalá, těžko si představit, že by to mělo jít ještě lépe. A jde. Ve všem. V kultivovanosti, komfortu od podvozku, možná pro někoho překvapivě i řidičského zážitku a pochopitelně luxusu na palubě. Tohle všechno si rozebereme, ale nejdřív vám napíšu, co jsem na modernizovaném Ghostu oceňoval úplně nejvíc.

Napsat o rollsu, že je to normální auto? Vydržte. Normální v šoférském slova smyslu. I když vnímáme i menší limuzínu Ghost (pořád je to ale auto dlouhé 5,4 metru, větší Phantom je už tank) jako auto, které bude majitele vozit často taky vzadu, ve skutečnosti se řídí zcela výjimečně. Vztaženo na dnešní dobu. Žádné otravnosti, vypnete hlídání v jízdním pruhu a tím končíte. Displej s velikostí dnešního telefonu zobrazuje nejčastěji naprosto dostatečně výstup z Aplle CarPlay, všechno podstatné obsloužíte tlačítky, ovládání ventilace nemůže být jednodušší. Pro každou stranu interiéru po dvou kolečkách, jedním ovlivňujete teplotu v horní části interiéru, druhým si foukáte na nohy. Zvolíte intenzitu, a to je vše. Dokonalost.

Tady nepotřebujete žádnou příručku, nemusíte se školit na ovládání palubního systému, hledat ovládání těch nejzákladnějších funkcí, vypínat tisíc asistentů… sednete, nastartujete a jedete. Sedačku si taky nastavíte jednoduše v několika krocích, žádné nesmysly s na pětkrát zalomeným opěradlem.

A pak řídíte. Skutečně řídíte. Rozjezd je neuvěřitelně hladký, všechno je nastavené tak, aby byla jízda co nejplynulejší, když tedy řidič dělá všechno správně. Ghost mu však nehází klacky pod nohy, ať už dokonalou spoluprací převodovky a pohonné jednotky nebo chodem brzdového pedálu. Jak já nesnáším ty zbytečně ostré brzdy moderních aut, kdy – ať se snažím sebevíc, pokaždé stejně zastavuju s cukáním. A spolujezdec na mě kouká jak učitel z autoškoly. V Ghostu si můžete brzdný účinek krásně dávkovat, abyste vždy zpomalovali perfektně plynule. I když potřebujete sešlápnout brzdu víc, na pedálu máte vždy tolik tlaku, kolik potřebujete.

Řízení je pravda prakticky zcela bez zpětné vazby, velkým volantem otáčíte, aniž byste jen tušili, co se děje s předními koly. Ale i to ve finále přispává k té úžasně „kulaté“ jízdě prosté jakýchkoliv nenadálých pohybů – Ghost zkrátka nepřinutíte, aby sebou znenadání škubnul.

Ale svezete se i svižněji, pokud budete chtít. Zvlášť s testovanou specifikací Black Badge, která není jen o temnějším designu, ale právě třeba i na podvozku, řízení a převodovce Rolls-Royce zapracoval tak, aby byl Ghost Black Badge přiměřeně dynamičtější. Přiměřeně. I takový Ghost je pořád hlavně Rolls-Royce, který silnicí majestátně valí svých dvě a půl tuny hmotnosti a vy toho uvnitř v nejlepším slova smyslu moc nevnímáte.

Na to jsem si na začátku zvykal, i přes dynamičtější pojetí modelu Black Badge se i tento roll-royce snaží řidiče odstřihnout od vnějších vlivů, co to jde. A vy se musíte mu naučit věřit. Že danou zatáčku/oblouk, zvládne, vám ani nenaznačí. Vy jenom vnímáte tu hmotu, vidíte před sebou dlouhatánskou kapotu a někde tam na konci i tu slavnou sošku, kroutíte velkým volantem s tenkým věncem a jedete vlastně o hodně rychleji, než byste chtěli. Určitě i díky natáčecí zadní nápravě, její přínos však oceníte hlavně při manévrování v nízkých rychlostech.

Toto jsem řešil kdysi s šéfem šoférů Rolls-Royce, s Andrew McCannem, který po celém světě učí, jak tyto limuzíny řídit. „S Ghostem jsme jezdili i na okruhu, abychom zákazníkům ukázali, jak rychlý umí být. Doteď vzpomínám na ty udivené výrazy,“ smál se skotský sympaťák.

I dvanáctiválec s výkonem 450 kW je silný tak nějak mimochodem (Black Badge posílil o 30 kW). Možná bych na plný plyn čekal o něco důraznější projev, zvlášť v tomto temnějším provedení, ale to spíš souvisí s tím odstřižením od čehokoliv rušivého. I Ghost Black Badge sprintuje tak, abyste si nerozlili šampaňské. To si mimochodem můžete vychladit buď na šest, nebo jedenáct stupňů. Podle rady someliéra…

Budeme mluvit o spotřebě? Sluší se to? Možná ne, ale tohle pro mě byl taky velmi silný příběh. Vyrazil jsem na výlet, prostě jenom tak jezdit, řídit, ani žádnou záminku jsem si nevymyslel. Pohyboval jsem se po dálnici lehce nad českým limitem, podobně po jedničkách, okreskách a zapsal jsem 12,7 litru. S dvanáctiválcem, s 2,5tunovým autem vybaveným pohonem všech kol… Ve městě je to pochopitelně jiná, po Praze jsem se dostával k patnácti, ale výletní průměr mě velmi příjemně překvapil.

Možná jste si v titulku všimli označení Series II, Ghost se tedy dočkal modernizace. Rolls-Royce mluví o decentní evoluci, což naprosto sedí. Zlehka se tak sáhlo na přední světlomety i zadní svítilny, typická maska je uhlazenější a podsvícená. Na rozdíl od nejrůznějších kolotočů od BMW je však i tento prvek stále více než vkusný a elegantní.

A co říkáte na tu přece jenom divočejší barvu? Rolls-Royce konfiguruje novinářské kousky vždy trochu excentričtěji, aby vynikly možnosti individualizace. U testovaného kousku se do toho PR oddělení opřelo ještě víc v interiéru – je to ještě fialová, nebo už spíš růžová? Asi bych byl při výběru barvy koženého čalounění o něco konzervativnější, ale samozřejmě proč ne. Alespoň vynikne zajímavý kontrast mezi klasicistní přístrojovkou a nepřehlédnutelným odstínem.

A omlazovalo se i uvnitř, přepracovaný je na začátku zmíněný displej uprostřed, pod analogové hodiny se nastěhovala soška Spirit of Ecstasy. Moc hezký detail.

Za volantem Rolls-Roycu se pochopitelně musíte smířit s neustálou pozorností okolí. Zpětná vazba je však v drtivé většině případů příjemná, Rolls-Royce zdaleka nedráždí tak jak placatý supersport nebo AMG géčko. Ghost si jednou fotily i dvě velmi mladé slečny. Nedělám si iluze, že by je jiné auto byť jen trochu zajímalo, rolls-royce však fotily ze všech stran, speciální péči věnovaly fialovému (růžovému?) vnitřku.

A ano, takto luxusní značka určitě funguje jako status, demonstrace úspěchu, ale to auto je tak fantastické, tak strašně rád jsem ho řídil, že bych se víc než ochotně smířil s tím, jak nepřehlédnutelný vůz řídím.

Ještě jednu věc bych speciálně vypíchl – totální komfort od podvozku. U Rollsu jednoznačná věc? No, Ghost před modernizací se uměl na opravdu ostrých nerovnostech projevit až negentlemansky, mrzí mě to, že to musím napsat. Series II je však díky systému Planar, který monitoruje stav vozovky před vozidlem, absolutní gentleman. Nemáte šanci poznat, po čem jedete. Pardon za hrozné klišé, Ghost si však skutečně vždy a za všech okolností jenom tak pluje.

Cena? Jak to tak u rollsů bývá, konečná specifikace se pohybuje kolem deseti milionů (viz titulek). To je prý takový vážený průměr, kolik nakonec zákazníci za svůj rolls utratí (u Phantomu to bude o něco víc). Ghost Black Badge Series II se tak sice prodává zhruba od osmi milionů bez DPH, takový ale těžko kdy vznikl.

A nepřestává mě překvapovat, jak mladou klientelu Rolls-Royce má. Průměrný věk zákazníků se totiž pohybuje jen lehce nad čtyřiceti lety! Vidíte, byl bych vlastně typický zákazník…