Hlavní obsah

Test ojetiny: Mercedes-Benz třídy A (W176) nejezdí moc dobře

Foto: Dalibor Žák
23. 5. 2019

Žalostný jízdní projev, mizerná praktičnost a prostornost, motor z Renaultu a nijaký jízdní komfort. Lze vůbec o tomhle nepříliš příjemném autě hovořit jako o opravdovém Mercedesu? Přesto by mohlo zájemce o prémiovou ojetinu oslovit. Zatím je totiž docela spolehlivý a běžný servis není předražený.

Článek

Lákadlo prémiové značky má pro plno lidí velké kouzlo. Na trhu nových vozů jsou karty rozdány celkem jasně podle ceny, ale jak se na trhu ojetin rozdíly smazávají, dostávají se vozy prémiových značek na dosah běžných smrtelníků. Přesto byl Mercedes-Benz třídy A od začátku koncipován jako cenově dostupný produkt, i když u nás si vozidla v kategorii „cena již od“ představujeme trochu jinak.

Každopádně je tenhle malý Mercedes poměrně zajímavou cestou k prémiové značce za rozumné peníze, tedy pokud se aspoň podíváme na podobně staré Mercedesy vyšších tříd. Pětiletou třídu S za tři sta tisíc nekoupíte, maximálně tak třídu C ve „fleetové“ specifikaci s namotaným čtvrtmilionem.

Jako příklad ojetého Mercedesu třídy A nám poslouží stříbrný hatchback ve verzi A180, který jsme si půjčili na test v Auto ESA. Vůz z roku 2013 ujel zatím jen 36 000 km a prodejce za něj chtěl v době testu 370 000 Kč.

Foto: Dalibor Žák

Mercedes-Benz třídy A (W176) není král praktičnosti, ale při dodržování servisních zásad by měl vydržet. Bohužel jeho jízdní projev Mercedes zrovna moc nepřipomíná

Nabídka ojetin se pomalu rozrůstá

Nedá se říci, že by bazary a inzeráty přetákaly nabídkou. Inzerentní server sauto.cz ukazuje necelou stovku Mercedesů třídy A (W176) na prodej. Ceny aktuálně začínají u 270 000 korun za vozy z prvních let výroby a opravdu vysokým nájezdem okolo 200 000 km. Nafťák se slušnou výbavou bude stát pořád 350 tisíc, i když už jeho nájezd atakuje 150 000 km.

Auto s nájezdem do 50 000 km sice pod 400 tisíc korun seženete, ale bude mít velmi skromnou výbavu a některý se základních motorů. Nicméně to úplně vadit nemusí, jak si brzy vysvětlíme. Zhruba dvě třetiny aut na trhu mají automat (vždy sedmistupňová dvouspojka), čtyřkolka je poměrně velká vzácnost a ani není důvod po ní toužit. Mírnou převahu v nabídce mají diesely.

Když přišlo tohle auto v červenci 2012 na trh, možná si pamatujete na ty oslavné recenze, jak úžasné, kvalitní a sportovní tohle auto je. Jenže od českého automobilového novináře, který si většinou neumí ani nastavit sedačku, nemůžete čekat, že by zkritizoval Mercedes, protože by mu pak automobilka žádné jiné auto nepůjčila.

Já si tohle odbyl před lety při testu naftového Mercedesu SLK (napsal jsem o něm, že prostě není sportovní) a třídy S s naftovým čtyřválcem (prohlásil jsem, že to pro ni není důstojný pohon). Mercedes mi pak pro jistotu přestal auta půjčovat, ale co jsem se tak v rámci možností s třídou A generace W176 projel, nikdy jsem nedokázal najít, kde jsou ty úžasné jízdní vlastnosti a sportovnost.

Foto: Dalibor Žák

Na průměrné české silnici malé áčko mlátí a poskakuje. Chtějte standardní podvozek a 16" kola bez runflatů, jinak bude jízda nesnesitelná. Řízení je jalové a nikdy nevíte, co zrovna auto v zatáčce udělá

Jestli si někdo pod pojmem „sportovní jízdní vlastnosti“ představuje to, že mlátí na každé menší nerovnosti, odskakuje v zatáčkách a dvacetkrát změní v projížděné zatáčce svůj charakter, potom tedy asi ano. A vidíte. Mercedes A se prodával jako teplé housky na krámě. Proč? Protože zákazníkům je úplně jedno, jak auto jezdí. Na co tedy utrácet miliardy za precizní ladění podvozku. Hlavní je, že má auto ten prémiový znáček. Mercedesu se tak povedl skvělý kousek. Dokázal prodat lidem špatně odladěné auto.

Špatné tedy aspoň po stránce jízdních vlastností a komfortu. To, že se dozadu v tomhle zdrcnutém hatchbacku nikdo neposadí a do kufru nic nedáte, je pak věc jiná. Zlatý Golf, který ve srovnání s tímhle Mercedesem jezdí... No, jezdí asi tak, jak by měl vlastně jezdit Mercedes. Ne moc zábavně, ale především ukázněně, důstojně a komfortně. A ještě je prostornější a praktičtější.

Zatím spolehlivý, ale potřebuje péči

Nicméně pokud jde o techniku a její spolehlivost, vlastně na tom zas tak zle tenhle Mercedes není. Musíte ale jen koupit správnou verzi, pečlivě vybírat (bohužel není moc z čeho) a o auto se starat. Dobrou zprávou ale je, že prakticky žádné provedení nebo motorizace není katastrofa. Jen mají některé verze svá specifika.

Foto: Dalibor Žák

Doba záhadně zlobivých mercedesů je snad už pryč. Navíc třída A má tu techniku ještě relativně jednoduchou. Čím méně toho ojetina mít bude, tím je menší šance, že se něco drahého porouchá

Asi nejlepším řešením v ojetém kusu je hledat benzinovou šestnáctistovku, která se prodávala ve verzích A160, A180 a A200. Liší se vlastně jen programováním řídicí jednotky. Základní A160 je zbytečně uškrcená, silnější A180 už na třídu A stačí. Všechny verze můžete mít i s automatem, ale od dvouspojkové skříně nečekejte plynulost a kultivovanost. V kombinaci s přeplňovaným downsizovaným motorem občas zmatkuje a buď se pořádně nerozjede, nebo vám hrabou přední kola, nic mezi tím.

Manuál je asi lepší řešení, ale automat nezakazujeme. Jen pamatujte, že potřebuje každých 5 let nebo 100 000 km novou olejovou náplň. Výměna mechatroniky a sady spojek, pokud to bude někdy potřeba, se tu kupodivu dá vyřešit dokonce o trochu levněji než u konkurenční 7DSG koncernu Volkswagen. Zatímco někteří majitelé ojetých Rapidů nestačili zírat, že po nich chtěl servis za opravu DSG skoro padesát tisíc, oprava převodovky 7G-DCT v malém Mercedesu vyjde na něco málo přes třicet. Praxe ukazuje, že při dodržování servisního intervalu vydrží spojky v Mercedesu přes 150 000 km.

Kdo tankuje aditivované palivo, mění olej včas (po 15 000 km a ne až po dvou letech a dvojnásobné porci) a necourá se jen po městě, neměl by mít problémy s karbonováním. Ani řetězové rozvody nezlobí, to by musel být řidič neskutečný hulvát a motor utrápit extrémním podtáčením. A protože pod 1 500 otáček se foukaná jednašestka skoro nehne, i tohle nebývá častý jev. Proměnný zdvih ventilů (verze s automatem ho nemají) by snad u Mercedesu zlobit neměl.

Odvozený dvoulitr, který se prodával ve verzích A220 a A250, jede o poznání lépe a ani spotřebu nemá nijak výrazně vyšší. Šestnáctistovka umí jezdit za šest a půl, dvoulitr klidně i za sedm, pokud se snažíte. U něj jste ale až do července 2015 nemohli mít manuál a většina aut bude mít sportovní, rozuměj nepohodlný podvozek. Hledejte raději základní jednašestku na obyčejném nenastavitelném podvozku a malých kolech. Základní 16" disky bez runflatů jsou na české silnice akorát.

Foto: Dalibor Žák

Šestnáctistovka s turbem není špatný motor. Potřebuje ale aditivovaný benzin a pravidelný servis, stejně jako každý jiný downsizovaný přímovstřik

Mercedes si o servis řekne, ale vy se raději držte osvědčeného konzervativního plánu s výměnami oleje po roce nebo 15 000 km nejpozději. Přímovstřikovým agregátům pomůžete aditivovaným benzinem a nebojte se je čas od času protáhnout. Pokud kupujete čtyřkolku, doporučujeme pravidelně měnit v systému s vícelamelovou mezinápravovou spojkou olej (klidně každé čtyři roky), ačkoli povinné intervaly Mercedes nepředepisuje.

Vrcholná verze A 45 AMG s přeplňovaným dvoulitrem o vysokém výkonu bude záležitost pro bohaté fajnšmekry, případně bazarové odvážlivce, protože si o stavu použitých kusů v rukách playstationové generace bez vrozené úcty k mechanice neděláme vůbec žádné iluze. Mercedes sice u verze AMG doporučuje zkrácené výměny oleje, ale pokud prodávající nedoloží, že jezdil pro nový olej nejpozději po 10 000 km a každých 30 000 km nechal vyměnit olej v převodovce a systému pohonu všech kol, dostáváte se na velmi tenký led. To víte, naložit za studena tomu umí každý. Starat se o to ale už ne. A když pak vidíme na neznačkových pumpách, jak mladí chlapci s počínajícím vousem a rovným kšiltem lijí do skoro závodního motoru nějaký pochybný benzin s oktanovým číslem 95, chce se nám plakat.

Diesely ujdou, i ten z Dacie

Ohledně dieselů bude záležet na prioritách a pod kapotou třídy A není motor, od kterého bychom museli odrazovat. Výhodou je, že všechny motory podlezly emisní normu Euro 6 ještě bez AdBlue. Nicméně složité systémy EGR a filtry pevných částic zůstávají, takže kupovat auto bez servisní historie bude značné riziko. Ani krátké cesty po městě, k čemuž plno „áček“ slouží, se na kondici motorů nepodepíší moc dobře.

Foto: Dalibor Žák

Není motor, který bychom museli pro ojetou třídu A zakázat. Vybírejte pečlivě a chtějte znát servisní historii. Extrémně opatrní buďte u vrcholných verzí AMG, ty se levně servisovat nedají

Motor 1.5 dCi, který znáte z Dacií a Renaultů, není v zásadě špatný, pokud vám nevadí, jak pod kapotou hlasitě cinká. Hrozí jen poruchami drahých vstřikovačů a přidřením na klice, ale tomu se dá jednoduše předcházet. Tankujte aditivovanou naftu a měňte včas olej (po roce nebo maximálně 15 000 km, ale raději dříve u více ojetých kusů). A pamatujte na výměnu řemenových rozvodů maximálně po 200 000 km nebo 10 letech, ale opět není od věci opatrnost (8 let a 160 000 km bude jistota). Lepší je verze Euro 5, která tolik nezatěžuje okruh EGR.

Velice lákavá by mohla být naftová osmnáctistovka OM 651 DE 18 LA, která byla k dispozici ve verzích A 180 CDI (80 kW a 250 Nm) a A 200 CDI (100 kW a 300 Nm). Byla jen v provedení pro Euro 5, takže na počátku roku 2014 uvolnila místo buď menší 1.5 dCi nebo většímu dvoulitru. Pozor, některé speciální verze se i v provedení A 180 CDI prodávaly s jednapětkou.

Podle VIN si ověřte, jaký motor má tedy auto pod kapotou. Osmnáctistovka je velmi příjemný motor, který krom pravidelného servisu a dobré nafty nic nepotřebuje. Docela si rozumí i s automatem, ale s manuálem to bude bezproblémový povoz. Varujeme ale opět před extrémně ojetými kusy bez jakékoli historie. Některé dovozy z Itálie, Nizozemí a Belgie neviděly servis ani na obrázku.

Větší čtyřválec 2,1 l už vždy plní Euro 6 a poměrně dost zatěžuje okruh EGR, ale prozatím platí za spolehlivý při dodržování servisních zásad. Motory 1,8 a 2,1 l mají, na rozdíl od patnáctistovky z Dacie, rozvodový řetěz a ten by zlobit neměl, pokud uživatel motor neutrápí podtáčením. Zakazovat tuto spolehlivou jednotku nebudeme, ale chceme jen varovat, že od více ojetých kusů, ještě v kombinaci s automatem a čtyřkolkou, se nedá očekávat nijak levný provoz a údržba. Spotřeba (zde okolo šesti litrů) není všechno.

Pokud jde o další věci, zatím není potřeba se u Mercedesu strachovat. Ale znáte to: čím více „blbostí“ na palubě, tím více potenciálních problémů. Z hlediska dlouhodobého provozu tak vždycky bude lepší předokolka s manuálem bez adaptivních podvozků a dalších zbytečností. Aspoň, že s elektronikou problémy nejsou (zatím). A když už, nebývají ceny oprav mimo rámec běžných značek. Oprava elektrické brzdy vyjde na necelých pět tisíc, tedy obdobně jako třeba u renaultu nebo škodovky. Teprve pokud se rozbije něco specifického (posilovač řízení, systém pohonu všech kol...), budete muset prodat ledvinu.

Celkové hodnocení: Ojetý Mercedes třídy A (W176)

Zajímavé je, že cenami běžného spotřebního materiálu Mercedes třídy A v lidových motorizacích nijak nevybočuje ze standardu masových značek. Ani v oficiálním servisu z vás kůži nestáhnou, pokud budete počítat jen běžné prohlídky a servisní práce. A patnáct tisíc za větší prohlídku s nějakými těmi drobnostmi klidně necháte i v autorizáku škodovky při údržbě desetileté Fabie. Takže jako kompaktní auto pro dva vlastně není Mercedes třídy A špatná volba. Jenom je smutné, že se tenhle hatchback jako Mercedes nechová. Golf jezdí lépe a je prostornější. A třeba i taková Kia Ceed je vlastně lepší auto. Jen nemá ten prémiový znáček. Jestli vy ho ale musíte mít, klidně kupujte. Nespolehlivá třída A není.

autowebAUTOWEBaUtOwEb

Reklama