Hlavní obsah

Honda CMX1100 Rebel: Když nezapadáš, ale stejně tě mají rádi

Foto: Jiří Čermák

Je to chopper! Ne, je to naháč! Je to Rebel! Tahle motorka je svou podstatou strašně zvláštní, zdánlivě nikam nepatří, a přece oslovuje celkem široký záběr motocyklové populace. A pak je tu samozřejmě ta část, která bude prskat, že není dostatečně tradiční. Ale ta prská tak nějak pořád.

Článek

Už je to nějaký ten pátek, co japonští výrobci „velké čtyřky“ drželi v oblasti chopperů a cruiserů basu s Američany. Stejně jako Harley nebo Indian produkovala i Honda, Suzuki, Kawasaki a Yamaha svoje stroje s předkopnutými stupačkami či plotnami vybavené velkými vzduchem chlazenými véčkovými dvouválci. Jenže tyhle časy jsou dávno pryč a vzduchem chlazená véčka z nabídek postupně zmizela, stejně jako většina strojů tohoto zaměření. Třeba konkrétně u Hondy už v Evropě pár let nic s názvy Shadow nebo Fury nenajdete.

Jenže pak se v roce 2016 objevil Rebel. Konkrétně menší pětistovka CMX500 Rebel, navazující na málo známý stroj CMX450 Rebel, vyráběný krátce v osmdesátých letech. A sklidil úspěch. Kombinace ležérního „neo-retro“ stylu, prověřené techniky v podobě řadového dvouválce a nízké ceny imponovala spoustě motorkářů, včetně těch začínajících, takže se z Rebelu brzy stala úspěšná značka.

Rebélie se šíří napříč kategoriemi

Jenže výkon pětačtyřicetikoňové pětistovky celkem rychle omrzí, a tak je tu najednou skupina lidí, která by chtěla jít dál do vyšších objemových sfér, ale nechce přitom opustit uživatelsky a cenově přívětivou náruč japonské značky. Honda pochopitelně vyslyšela jejich volání, vzala tentokrát větší řadový dvouválec ze svého portfolia – konkrétně jedenáctistovku z endura Africa Twin – a držela se stejného receptu jako u malého Rebelu. A tak se rebélie rozšířila do kategorie přes litr.

Foto: Jiří Čermák

Řadový dvouválec o objemu 1 084 kubických centimetrů je přece jenom o dost „tahavější“ než pětistovka

Větší a novější „jedenáctku“ od starší pětistovky na první pohled možná ani nepoznáte, nemáte-li v oku podobu jednotlivých hondích motorů – jde skutečně o hodně podobné motorky. Na pohled druhý je ale zjevné, že se jedná o dospělejší stroj. Honda vtiskla velkému Rebelovi přirozeně lepší některé komponenty, ale i elektroniku. Na vkusně zabudovaném digitálním budíku tak najdete nastavení odezvy plynu, kontroly trakce i brzdného účinku motoru – kdo by to byl u cruiseru čekal. A chcete-li tradicionalistům přivodit pár vrásek navíc, můžete si objednat dokonce i dvouspojkovou automatickou převodovku, nahrazující šestistupňový manuál. Já jsem ale do testu přece jenom zvolil klasiku.

Foto: Jiří Čermák

Budík je dobře čitelný, nepřeplácaný a inteligentně rozvržený. Najdete na něm spoustu informací, aniž byste byli „přehlceni“

Když jsme u té klasiky, i velký Rebel se nese v duchu zmíněného „neo-retro“, tedy v duchu klasického designu s pár odbočkami. Podíváte-li se na motorku jako na celek, uvidíte osekaného cruisera (nebo chcete-li choppera) s nízkou stavbou a minimalistickým pojetím. Jenže pak je tu moderní, kapalinou chlazený motor, ještě modernější LED osvětlení, už zmíněná digitální přístrojovka a tak dále. Prostě kombinace starého a nového, která si jde svou vlastní cestou. Bude vyzobávat zákazníky od Indianu a Harleye? Určitě ne. Svým specifickým přístupem naláká nové lidi, kteří chtějí „jakoby choppera“, ovšem razícího modernější přístupy.

Foto: Jiří Čermák

Tvarově jednoduchá stavba je doplněná plejádou celkem moderních prvků

Chopper, co jezdí jako naháč

Ony modernější přístupy se totiž rozhodně nezastavují u otázky vzhledu a výbavy, neb Rebel je razí i v otázce jízdy a projevu. Levou rukou si někde kolem levého kolene nahmatávám klíček v netradičně umístěné spínačce (celý týden jsem se děsil toho, že ten klíček při nasedání nebo manipulaci ukopnu, ale naštěstí je inteligentně „utopený“ v motorce), který kromě toho, že zapíná celý stroj, umožňuje taky přístup pod sedlo, kde se nachází slušně velká schránka na drobnosti. Dvouválec z „Afriky“ se roztáčí do brumlajícího volnoběhu bez škubání a vibrování, a já si už v momentě, kdy motorku poprvé napřimuji ze stojánku, moc dobře uvědomuji, co je jednou z hlavních berných mincí velkého Rebelu. Je to jeho sympatických 223 kilogramů pohotovostní hmotnosti – tedy mnohem menší porce, než jakou taháte při manipulaci se vzduchem chlazenou Amerikou.

Foto: Jiří Čermák

Je vlastně úplně jedno, jestli ho zrovna tlačíte z garáže nebo prolétáváte táhlou zatáčku. Absenci přílišné hmotnosti cítíte pořád

A ještě víc než na místě zaznamenávám absenci těch pár desítek kil po rozjezdu. Sotva se dá Rebel do pohybu, mám najednou v ruce naháče. Tedy samozřejmě ne úplně – vpředu umístěné stupačky v kombinaci s nízkým sedlem a lehce podkopnutou přední vidlicí mají svá specifika, ale jednoduchost a obratnost, s níž se dá s Rebelem proplétat ven z parkoviště a pak mezi auty, je svým způsobem osvobozující.

Foto: Jiří Čermák

Jezdecká pozice není nijak radikální, ale je poplatná třídě cruiserů

Ono přirovnání s klasickým naháčem bych se pak nebál použít ani v zatáčkách. Jasně, ležérní jezdecká pozice a měkčí odpružení nepředurčuje Rebel k žádnému velkému dračení, ale při přehazování ze zatáčky do zatáčky prostě cítím, že se se mnou motorka nijak nepere, naopak poslušně dělá to, co se po ní chce. Dokonce ani ty stupačky, které jsou klasickým problémem motorek dané koncepce, tady netahám po zemi. Stačí se alespoň trochu hýbat a posouvat těžiště dovnitř zatáčky a na Rebelu jde být svižný i bez toho, aby od hlásičů náklonu létaly jiskry.

Foto: Jiří Čermák

Faktem je, že se na Rebelu dá jezdit i svižně

Přidejte si do toho příkladně chodící převodovku, lehkou spojku a adekvátně výkonné, dobře dávkovatelné brzdy a Rebel se řídí a ovládá opravdu jedna radost. Maximálně přívětivý je samozřejmě i motor. Ten sice nemá onen monstrózní krouťák dvoulitrových dvouválců, ale nechá si líbit podtočení až ke dvěma tisícům, kousek nad nimi pak začne přirozeně dávkovatelné a silné střední spektrum, v němž během jízdy trávím nejvíc času. Cokoliv mezi třemi a šesti tisíci je pro motor tak akorát, a i když chci přitopit a roztočím motor za chrčivého burácení nad hranici šesti tisíc, nedočkám se zklamání, ale ani výraznější výkonové špičky. Motor se prostě nejlépe cítí uprostřed svého otáčkového spektra.

Je spousta lidí, kteří budou namítat, že Rebel prostě není „dost chopper“. Že mu chybí vzduchem chlazené véčko a přebývají jízdní režimy. A pak je tu spousta těch lidí, kterým to bude úplně jedno, a po Rebelovi sáhnou s velkou radostí. S radostí z toho, že někdo vyrábí cruiser v objemové kategorii přes litr, který ale neváží jako plachetnice, na silnici působí lehkonoze a svižně, snadno se ovládá, a nevláčí stupačky po zemi. Nemluvě o tom, že není očistec jej vytlačit z garáže.

A očistec nezažije ani vaše peněženka v případě, že si Rebel dojdete koupit. S ohledem na kategorii je totiž cena 259 900 korun docela slušná nabídka.

Technické údaje
Motorřadový dvouválec, vodní chlazení, 4 ventily na válec, vstřikování
Objem1 084 cm3
Výkon86 koní (64 kW) při 7 000 ot./min.
Točivý moment98 Nm při 7 000 ot./min.
Spojkav olejové lázni, ovládání lankem
Převodovkašestistupňová
Finální převodřetěz
Přední zavěšeníteleskopická vidlice, průměr 43 mm, nastavitelné předpětí
Zadní zavěšenídva tlumiče po stranách, nastavení předpětí
Rozměry pneumatik130/70 B18 vpředu, 180/65 B16 vzadu
Přední brzdy330 mm kotouč, čtyřpístový brzdič, ABS
Zadní brzdy256 mm kotouč, jednopístový brzdič, ABS
Pohotovostní hmotnost223 kilogramů
Objem nádrže13,6 litru
Rozvor1 520 mm
Výška sedla700 mm
Testovací jezdec má na sobě
PřilbaLS2 Challenger C Solid Carbon
Bunda4SR Roadster II
Kalhoty4SR Club Sport
Rukavice4SR Monster
BotyFalco 880 Lennox

Reklama

Sdílejte článek
Související témata:
Honda Rebel