Hlavní obsah

První dojmy: Svezli jsme se novým a odvázanějším Citroënem Berlingo

Foto: Citroën

Citroën Berlingo

Berlingo, poprvé uvedené na trh v roce 1996, lze označit za jeden z „tahounů“ rodiny. A to doslova. Jedná se o auto schopné odtáhnout kompletně celou početnou famílii na dovolenou, i se sportovními potřebami a domácími mazlíčky. Snad i kvůli tomu se za uplynulých 22 let prodalo přes 1,7 milionu kusů.

Článek

Berlingo třetí generace se však oproti dosavadním předchůdcům vydalo lehce jiným směrem. Ačkoliv praktická stránka věci zůstala striktně zachována a Berlingo se nepustilo do tržně atraktivnějšího, leč zpravidla méně praktického segmentu SUV, vnější vzhled je u novinky o hodně víc „funky“ než dosud.

Asi netřeba zmiňovat, jaký model ze stáje si Berlingo bere za vzor. Jedná se pochopitelně o hravý C4 Cactus, jenž před lety přišel jako vůbec první s oddělenými světly a neotřelou, přitom však robustně vyhlížející přídí. Právě tuto designovou školu Berlingo adaptuje beze zbytku a nutno podotknout, že mu to zvláštním způsobem sluší. Vlastně i v dalších ohledech se vzhled o kus posunul. Zadní partie, sestávající z praktické hranaté krabice, je sice přítomna i nadále, ale boční siluetu značně vylepšily nové tvary oken. Kdo si chce udělat Berlingo ještě hravější, ten může sáhnout po některém z nekonvenčních laků, případně po oranžových doplňcích kolem mlhovek a na ochranných prvcích AirBump. Jeden z vozů, které jsem mohl vyzkoušet v rámci tiskové prezentace u francouzského městečka Rambouillet, byl třeba nakonfigurován přesně takto.

Foto: Citroën

Citroën Berlingo

Den první: 1.2 PureTech 110 k s manuální převodovkou

Auta jsem v rámci tiskovky vyzkoušel dvě, obě vybavená standardním rozvorem a místem pro pět, ale pokaždé s docela odlišným pohonným ústrojím. První den jsem měl k dispozici skromný přeplňovaný tříválec o objemu 1,2 litru s výkonem 110 koní a manuální převodovkou. Takto vyladěné Berlingo slouží jako jeden ze základů nabídky, a pokud se jeho novopečení majitelé smíří s vlažnější dynamikou, rozhodně nebudou zklamáni.

Tříválec z dílen koncernu PSA sice obecně nepatří mezi kultivované jednotky, ale jeho drnčivější a hlučnější charakter je v Berlingu slušně utlumen. Dokonce i při plné akceleraci se motor ozývá jen tiše a slušně táhne skrz střední spektrum od dvou a půl do pěti tisíc otáček. Otáčky pod dva tisíce snáší tříválec s jistou mírou nevole, vysoké jsou pro něj naopak zbytečné kvůli turboefektu. Jak jsem již naznačil, dynamika jako taková je spíše pozvolná. Trhače asfaltu nelze čekat a pro předjetí na okresních silnicích, které vedou kýčovitě rozkošným francouzským venkovem, musím minimálně o kvalt podřadit. Samotné řazení sice nepobralo moc přesnosti a v páce umístěné až u palubní desky se projeví i větší vůle, na druhou stranu lze však ocenit lehkost, s jakou se řazení pohybuje. Podobně zlehka jde i pedál spojky – to jsou koneckonců prvky zapadající do přístupu Citroën Advanced Comfort.

Foto: Citroën

Citroën Berlingo

Do stejné škatulky spadá i podvozek. Zavěšení je poddajné a měkce žehlí nerovnosti, ačkoliv více detailů odhalí až „křest ohněm“ na obecně rozbitějších silnicích v ČR. Zatím snad jen tolik, že je Berlingo hodně pohodlné, příjemně tiché, a dokonce trochu houpavé. Řízení je pochopitelně mírně přeposilované a necitlivé, ale nic jiného by v rámci dané kategorie snad ani nedávalo smysl. Koneckonců na místě je i lehce dodávkový pocit, daný do značné míry jízdní pozicí a rozložením ovládacích prvků.

První den zakončuji ještě detailnější obhlídkou interiéru. Tady se razí heslo „praktičnost především“ a ergonomie vnitřku v čele s odkládacími prostory je skutečně na výbornou. Palubní deska evokuje malé dodávky, je prošpikována přihrádkami a držáky na pití, nechybí praktická polička pod stropem nebo třeba úložné boxy pod nohami zadních pasažérů. Samotný kufr o základním objemu 775 litrů je vyloženě ohromný a složením sedadel se dá vytvořit ložná plocha na přepravu dlouhého nákladu, či třeba na spaní. Šikovná je i sklápěcí přihrádka na stropě kufru – tedy v místech, která zůstávají běžně nevyužita.

Foto: Citroën

Citroën Berlingo

Den druhý: 1.5 BlueHDI 130 k s osmistupňovým automatem

Zatímco je moje domovina sužována studenou frontou (je zde děsivých asi 15 stupňů), já ve Francii pokračuji dalším slunným ránem a opětovným usednutím do Berlinga. Druhé zkoušené auto je však doplněno rádoby terénním paketem XTR a oproti tomu včerejšímu má jeden válec navrch. Pod kapotou se totiž nachází turbodiesel 1.5 BlueHDI o výkonu 130 koní napojený na osmistupňový automat. Pohon pouze předních kol je však přítomen i nadále – žádný jiný u Berlinga ani nehledejte.

Už od prvních kilometrů musím podotknout, že se mi automat jeví do Berlinga jako výrazně rozumnější volba. Jde koneckonců o pohodlné a praktické rodinné auto, takže v zásadě neexistuje racionální důvod, proč by měl jeho řidič řadit sám. Automat to zvládne na výbornou – Berlingo se s hydrodynamickým měničem hladce rozjíždí, citlivě a inteligentně řadí a celkově si převodovka dieselem pod kapotou dobře rozumí.

Samotný motor je důstojně kultivovaný a točivý moment v nízkých otáčkách umožní svižné zrychlení. Stejně jako u tříválce tu navíc platí i nadprůměrně dobré odhlučnění. Nelze říci, že by motor nebyl vůbec slyšet, ale chrapot zatěžovaného dieselu ve středních otáčkách je tu zcela snesitelný.

Když po několika hodinách projíždění končím svojí dvoudenní návštěvu Francie, pocity jsou vesměs kladné. Malé-velké rodinné auto je o velký kus lepší a na Citroënu se musí ocenit, že se nenechá strhávat pomíjivými módními trendy. Berlingo je okázale pohodlná krabička s proporcemi dodávky, schopná sloužit velkým rodinám, případně i podnikatelům a řemeslníkům coby jediný potřebný vůz. Ve své nové podobě se navíc snaží zavděčit i mladším zákazníkům, kteří touží po troše individuality. A to vlastně vůbec není na škodu.

autowebAUTOWEBaUtOwEb

Reklama