Hlavní obsah

První dojmy: Suzuki Jimny je stejně schopné, jako roztomilé

Foto: Ondřej Kroutil pro Suzuki

Suzuki Jimny

Automobilový svět je zaplaven malými auty, která se tváří, že umí do terénu. Ale žádné z nich v tom terénu nezvládne tolik, jako právě Jimny. Některá z těch aut se taky umí tvářit roztomile, ale žádné z nich není tak upřímně roztomilé a hravé, jako právě Jimny. Suzuki Jimny čtvrté generace (mimochodem ta předchozí se vyráběla neuvěřitelných 20 let) konečně přichází na náš trh a já jsem po prvním shledání absolutně nadšen.

Článek

Ve světě, kde má drtivá většina aut pořád tu samou koncepci se samonosnou karoserií, turbomotorem vpředu napříč a pohonem předních kol, působí maličkatý Jimny – zejména pak s přihlédnutím k jeho ceně – trochu jako zjevení. Teprve první živý kontakt s novou generací umožní pochopit, jak neskutečně je tohle auto vyrvané z dnešní unifikované šedi automobilové produkce.

Dojem hračky, ale technika bytelná

Dopřejte Jimnymu ujetý svítivě žlutý lak a garantuji vám, že nadělá v městských bulvárech daleko větší pozdvižení než libovolný exotický supersport. Při miniaturní délce 3 480 milimetrů a s geniálně jednoduchými tvary, postavenými prakticky jenom z rovných linek a pravých úhlů, vypadá jako hračka. A hodně taky o něm uslyšíte jako o Mercedesu třídy G, avšak „vypraném na devadesát“– tedy ne snad, že by ho to mělo jakkoliv urážet.

Foto: Ondřej Kroutil pro Suzuki

Ne, to není modýlek - to je opravdické jezdící auto

Jenomže nejde jenom o ty tvary karoserie, které jsou na Jimnym pozoruhodné. Ona karoserie totiž není samonosná, ale je pomocí silentbloků uložená na žebřinový rám podvozku – základní koncepce je tedy stejná, jakou používají třeba pracovní pick-upy. Akorát oproti nim má Jimny tenhle rám kratší asi tak o dva a půl metru…

Rám potom podpírají dvě tuhé nápravy, uložené pomocí kyvných ramen a panhardských tyčí, pružící na vinutých pružinách. Vysoká světlá výška 210 milimetrů a možnost pozoruhodného křížení náprav logicky znamená, že je zavěšení hodně měkké. Stojícího Jimnyho jde na místě jednou rukou rozkývat tak, že vypadá jako by se měl převrátit, a když do něj kdokoliv nasedne, karoserie ještě chvíli skotačí na místě.

Foto: Ondřej Kroutil pro Suzuki

Nahlédněte Jimnymu pod kastli a uvidíte techniku pravověrných off-roadů

Motor, který by řada lidí chtěla ve všech autech

Všechna tahle technika je vlastně docela dost retro. A neméně retro je i pohonné ústrojí, tvořené zejména motorem, který by spousta lidí ráda viděla snad ve všech nových autech. Tenhle čtyřválec je sice úplně nový, ale zapomeňte na přímé vstřiky, přeplňování, překombinované mazací a chladicí okruhy a další vychytávky, běžně vídané u nových motorů.

Jimny dostal atmosférickou patnáctistovku, která má nad rámec základní techniky pouze variabilní časování ventilů. Jinak má třeba nekomplikované nepřímé vstřikování bez vidiny karbonování sacích ventilů a teoreticky věčný řetězový rozvod. Pro staromilce je pak radostí i samotný motorový prostor, kde je všechno krásně odhalené a přístupné – žádné plastové kryty tu nehledejte. Jistě, výkon motoru ze staré školy je ve výsledku neoslnivých 102 koní a točivý moment 130 Nm nevěstí trhání asfaltu, ale je potřeba mít na paměti, že Jimny není určen na polykání dálničních kilometrů, a dále taky, že váží necelých 1 200 kilogramů.

Foto: Ondřej Kroutil pro Suzuki

Pokud se při pohledu pod kapotu koukáte radši na opravdový motor než na plastové kryty, budete z Jimnyho unešení

Za podélně uloženým motorem se nachází převodovka (pětistupňový manuál nebo čtyřstupňový automat), dále redukční převodovka, která smaže výkonový deficit i v tom nejtěžším terénu, a rozvodovka. Standardně se síla přenáší na zadní kola, klasickou mechanickou pákou se pak přiřazuje přední náhon (bez středového diferenciálu) a tou samou pákou se řadí i redukce. Uzávěrky nápravových diferenciálů Jimny nemá, ale kola, která začnou v terénu prokluzovat, si umí elektronikou přibrzdit, aby přenesl moment na druhou stranu.

Foto: Ondřej Kroutil pro Suzuki

Elektronika vám umí v terénu pomoci, bez poctivé mechaniky by to ale nešlo

Krabička, která se vyškrábe naprosto všude

První dojem, kombinující nadšení z roztomilosti a poctivé techniky, mám za sebou a konečně usedám do spartánského, přesto však důstojně komfortního interiéru. Vše je na pohled jednoduché, hranaté tubusy budíků s obnaženými hlavami šroubů vypadají super, nejsou tu žádné zbytečnosti, ale zároveň nechybí ani pár komfortních prvků nebo displej „televize“ s navigací, audiem a dalšími drobnostmi. Místa vpředu mám tolik, kolik potřebuju, vzadu je to však o dost slabší a třeba zavazadelník je při vztyčených zadních opěrácích v zásadě nepoužitelný. Jimny je holt maličkaté auto a hodně se počítá s trvale sklopenými zadními sedadly, používanými jenom výjimečně.

Foto: Ondřej Kroutil pro Suzuki

Uvnitř je Jimny jednoduchý a účelový, pocit z holoty se ale nedostavuje

Prvních pár testovacích kilometrů vede po silnici – tedy prostředím, kde je Jimny se svou konstrukcí vlastně nejslabší. Žádné utrpení se však nekoná. Jasně, karoserie je hodně kolíbavá a převod řízení dlouhý, ale bytelný podvozek se na nerovnostech jenom zavrtí, takže se žádných nepříjemných ran nedočkáte, a malý motor s manuální převodovkou působí příjemně živě.

Konečně se blíží odbočka ze silnice a úzká lesní cesta se vlní do prvního táhlého kopce. Zastavuji, pákou přiřadím pohon všech kol a už si to s Jimnym štráduju vstříc motokrosové trati, skryté z dohledu silnice lesíkem. Tady před prvním sjezdem přichází zařazení redukce a taky obavy z obutých silničních gum, jejichž drobné drážky jsou na zalepení jemnou hlínou jako stvořené.

Foto: Ondřej Kroutil pro Suzuki

I přes silniční gumy se Jimny nadšene žene nahoru do krpálu

Jenže obavy jsou liché. Jimny s pozoruhodnou samozřejmostí sjíždí dolů z brutálních svahů a šplhá do ještě brutálnějších. Redukovaná dvojka pobere naprosto cokoliv, jen z jednoho mimořádně výživného padáku dávám jedničku, abych pořádně brzdil motorem, a stejně tak ji dávám do jednoho šíleného výjezdu. I když, jak se ukáže později, i v tomhle svahu se umí Jimny zastavit a zase se rozjet! A slibuji, že nepřeháním – to byl takový kopec, že by se v něm sotva dalo stát.

Ke slovu přijde i křížení náprav, to když se přejíždí přes obrovské terénní hrboly s kamením. Nájezdové i přejezdové úhly ale nejsou problém, takže si Jimny vždycky vrazí jedno kolo do podběhu, druhé vyvěsí na doraz, a bez škrtání se proplazí i tím nejhorším marastem. Mezi velkými off-roady může sice malý Jimny vypadat trochu legračně, ale jakmile dojde na opravdový off-road, nezůstane moc aut, kterým by neukázal záda.

Foto: Ondřej Kroutil pro Suzuki

Hlava mi pořád nebere, co všechno tohle auto umí

A navíc ta cena!

Popravdě jen málokdy se mi stává, abych odjížděl z tiskové prezentace vyloženě nadšen. U Jimnyho jsem ale tenhle pocit měl, až tak na mě tahle srandovní hračka-auto zapůsobilo. Jimny je roztomilý a na nic si nehraje, jeho technika je ale až působivě poctivá a ze staré školy, což do auta téhle kategorie bezvadně zapadá. Schopnosti na silnici sice nejsou kdovíjaké, stejně jako praktičnost, ale o to lepší je v terénu. A naprosto bez obtíží si jej umím představit i do města a příměstského okolí. Sem se Jimny vejde svou miniaturní délkou, a navíc jede na svébytně pohodlném podvozku, který na městských kostkách jen tak neunavíte.

Zbývá už jen poslední neznámá – cena. A ta je alespoň dle mého velmi přívětivá. Za pozoruhodně schopné vozítko s potenciálem bezproblémového provozu na dlouhé roky, si Suzuki říká o 422 900 korun. To je cena za základní výbavu, ale pokud si vystačíte bez automatické klimatizace, LED světel, navigace, koženého volantu a dalších pár drobností, bude vám plně dostačovat. Vyšší výbava Elegance se vším zmíněným stojí 468 900 korun a jediné příplatky jsou za automatickou převodovku (28 tisíc) a za dvoubarevný metalický lak (9 tisíc korun). Upřímně a z celého srdce novému Jimnymu přeji, aby se vyráběl zase dalších dvacet let.

autowebAUTOWEBaUtOwEb