Hlavní obsah

Speciální Aston Martin DBS 59 oslavuje triumf z Le Mans

Foto: Aston Martin

Za touto speciální edicí Aston Martinu DBS se skrývá zajímavý příběh ze závodní historie automobilky Aston Martin

24. 4. 2019

Automobilky rády připomínají svoji slavnou historii – koneckonců, ve společnosti luxusních značek se závodní historií nejde jen o prestiž, ale do určité míry také o čest. A proto Aston Martin nehodlá zaostávat za konkurencí a představil speciální edici modelu DBS, oslavující slavné vítězství 1-2 v Le Mans z roku 1959. A samozřejmě, že nese britskou závodní zelenou barvu.

Článek

Píše se 20. června 1959, kolem okruhu La Sarthe se tísní na 150 tisíc diváků a na trati se schyluje k další velké bitvě. Ke startu na prestižní závod 24 hodin Le Mans se přihlásili všichni velcí hráči – Ferrari, Aston Martin, Porsche, Lotus, Lister nebo skotská Ecurie Ecosse s vozy Jaguar. Vypadalo to na další strhující závod...

Jenže Scuderia Ferrari dorazila ve vrcholné formě. Loňský vítězný model 250 TR ještě vylepšila 77kilovou dietou a zvýšením výkonu na 306 koní, za volantem tří speciálů byly zkušené posádky Behra/Gurney (Behra se jen o pár měsíců později zabil na okruhu AVUS), Hill/Gendebien a Allison/da Silva Ramos. Všechna tři Ferrari 250 TR jezdila v trénincích oproti Astonům v průměru o pět až deset vteřin rychlejší časy (!), takže se zdálo, že karty jsou jasně rozdané a v rukou soupeřů zůstaly jen plívy. Jenže ve vytrvalostních závodech nejde jen o rychlost, ale i o spolehlivost vozů a výdrž posádek. A v tomhle měl navrch zase Aston Martin.

Vozům Aston Martin DBR1 sice na Ferrari scházelo šest válců a nějaké to stádečko koní, ale papírové výkony doháněla stáj silným jezdeckým složením – dvojice Moss/Fairman toho roku vyhrála 1 000 km Nürburgringu, potom tu byla dvojice Trintignant/Frére, a jezdec F1 Roy Salvadori, který se měl střídat s jistým farmářem z Texasu jménem Caroll Shelby…

Stirling Moss na Aston Martinu skvěle odstartoval a dařilo se mu držet vedení, ale Ferrari s dvojicí rychlých profíků Jean Behra a Dan Gurney ho dokázala brzy předjet a s padající tmou už na něj měla více než 40sekundový náskok. Jenže vytrvalostní závody jsou během na dlouhou trať a chleba se láme právě v noci a nad ránem, kdy pod rouškou tmy a pod tlakem únavy udělají piloti nejčastěji nějakou tu osudovou chybu. V 10 hodin večer, v sedmdesátém kole, musel odstoupit jak Jaguar posádky Ireland/Gregory, tak Aston Martin posádky Moss/Fairman. Vedoucí Ferrari bylo pořadateli svoláno do boxů kvůli selhávajícím světlometům. Aston Martin posádky Salvadori/Shelby se tak najednou objevil v čele. Jenže noc byla ještě mladá…

Za rozbřesku druhého dne v závodě zůstalo pouhých 23 vozů. Ferrari opět vedlo před dvěma zbývajícími Astony a zvyšovalo náskok. Za nimi překvapivě byla hned čtyři Porsche z nižší kategorie do dvou litrů objemu. Teprve za nimi byla zbývající Ferrari. Nakonec většina Porsche musela odstoupit pro problémy s motorem, resp. převodovkou. Vypadalo to, že dominující Ferrari nedokáže nikdo ohrozit.

Foto: Aston Martin

I když nebyly tak rychlé jako hlavní rivalové z Maranella, dokázaly DBR1 toho roku obsadit první dvě místa

Ale pak se začaly dít věci – po devíti hodinách ve vedení muselo odstoupit obávané vedoucí Ferrari 250 TR, patřící přímo pod Scuderii, kvůli přehřívání. Krátce nato odstoupila i poslední dvě Porsche kvůli selhání motoru. Na první příčky se tak posunuly hned dva Aston Martiny a rozkaz z vedení stáje zněl jasně – zvolnit tempo a hlavně dojet.

Nakonec se podařilo. Shelby dovezl auto do cíle před kolegou Trintignantem s druhým Astonem. Za nimi (se ztrátou více než 20 kol) se pak umístilo Ferrari 250 LWB belgického národního týmu a 250 SWB amerického North American Racing týmu, zatímco sebevědomá Scuderia Ferrari odjela domů s nepořízenou. Astony totiž sice nebyly nejrychlejší, ale ukázaly se jako robustnější a spolehlivější, což v kombinaci se skvělým jezdeckým složením byl nakonec i recept na památné vítězství 1-2. Neobešlo se to ale bez problémů – Carroll Shelby prý během závodu trpěl úplavicí a spolujezdec Salvadori měl zase chřipku. Trintignant z druhého Astonu si pro změnu popálil pravé chodidlo od přehřívajícího se plynového pedálu. Nic z toho je ale nedokázalo zpomalit, natožpak zastavit.

A právě toto kýžené vítězství, a de facto i tento neuvěřitelný příběh, oslavuje speciální edice jménem Aston Martin DBS 59. Vlastně používá techniku modelu DBS Superleggera, ale kdo by se zlobil – 5,2l V12 tu dává 715 koní a 900 Nm, a přestože jde síla přes osmistupňový automat jen na zadní kola, zrychlí na stovku už za 3,4 s. Tím sice pořád trochu zaostává za konkurenčním Ferrari 812 Superfast (800 koní, 0-100 km/h za 2,9 s), ale jak ukazuje příběh slavného vítězství Astonu, rychlost není vše.

autowebAUTOWEBaUtOwEb