Elektřina je z uhlí a bude jí málo! Největší mýty o elektromobilech a jak je to doopravdy

Každé auto se spalovacím motorem má výfuk, z nějž proudí škodlivé emise. Jenže elektromobil ho má taky – za městem v komínu elektrárny. A protože je elektřina z uhlí, tak jsou ty „čisté“ elektromobily vlastně „špinavější“ než běžná auta. Navíc je elektřiny málo a jak se začnou nabíjet elektromobily, hrozí nám časté výpadky. Také si to myslíte? Tak se na to pojďme podívat.

Všechny díly našeho seriálu, ve kterém boříme mýty o elektromobilech, najdete zde.

Elektromobily bývají často označovány za bezemisní vozidla, protože jejich motory při jízdě skutečně nic neemitují. Ale to s tím komínem je samozřejmě pravda – elektřina, která slouží k jejich pohonu, se musí nejdřív nějak vyrobit a často je to skutečně spalováním uhlí (stejně jako elektřina pro průmysl a domácnosti). Proto se přesněji hovoří o autech bez lokálních emisí, což zavání pokrytectvím, jenže když vám auta popojíždějící ucpanými ulicemi měst nekouří pod nos, je to taky významný přínos elektromobility. Ale zpátky k těm komínům…

Poměru různých zdrojů na celkovém objemu vyrobené elektřiny se říká energetický mix. Průměr za celou Evropskou unii za rok 2020 byl tvořen ropnými produkty (35 %), pevnými fosilními palivy (12 %), zemním plynem (24 %), jadernou energetikou (13 %) a obnovitelnými zdroji (17 %) – konkrétní poměr se však liší země od země (ve Švédsku mají 49 % energie z obnovitelných zdrojů, v Polsku zase 41 % tvoří uhlí). Do budoucna můžeme očekávat zvyšování poměru ve prospěch bezemisních a nízkoemisních zdrojů. Nedávno přijatý Green Deal má dokonce ambici udělat z EU do roku 2050 první „klimaticky neutrální blok“ na světě, ale cíl je to samozřejmě velmi ambiciózní a cesta k němu komplexní, takže ho tu nebudeme dále rozebírat a podíváme se raději do našich končin.

V Česku se energetický průmysl postupně „očišťuje“ již dlouhé roky – v souladu s cíli EU, potažmo ČR, i vlastními plány energetických společností. Národní energetický mix (data za rok 2021) tvoří ze 45,5 % uhlí a ropa, dalších 10,8 % připadá na zemní plyn, jaderná energie pokrývá 36 % a 7,5 % na obnovitelné zdroje (sluneční, větrné a vodní elektrárny a biomasu) – na nízkoemisní a bezemisní zdroje tak připadá 54,3 % české energie. Tento poměr je zlepšením oproti minulosti a i do budoucna je snižování poměru fosilních zdrojů a zvyšování poměru obnovitelných zdrojů národní strategií. Energie je tedy aktuálně „špinavá“ jen z poloviny a do budoucna by měla ještě „čistší“ (obnovitelné zdroje by měly do roku 2030 pokrývat 22 % vyrobené energie). Energetické společnosti také rády argumentují tím, že do veřejných nabíječek teče pouze „zelená energie“, jenže asi sami tušíte, že je to celé spíše marketing.

Aktuální roční produkce Česka je zhruba 80 TWh, spotřeba přitom činí přibližně 60 TWh – nedostatku energie kvůli rozvoji elektromobility se tedy bát nemusíme. Důležitější z pohledu zatížení rozvodné sítě bude rozložení spotřeby v čase. Kdyby se všechny elektromobily naráz připojily na vysokovýkonné rychlonabíječky (stejně jako kdyby všechny domácnosti naráz zapnuly pračky), určitě by to někde pojistky vyhodilo…

Ale nic takového se nestane – na posílení stability sítě se při připojování nabíjecích stanic pracuje, jak po stránce odolnosti hardwaru (posílení komponent), tak i v oblasti řídicího softwaru. Chytrý wallbox umí řídit svůj odběr podle spotřeby vaší domácnosti, aby nepřetížil jistič, a také chytrý řídicí software balancuje odběr více nabíjených aut v rámci firemních flotil (všechna auta se nenabíjí stejným výkonem, ale víc energie teče do méně nabitých vozů a ty skoro nabité se nabíjí pomaleji). A stejně tak se bude pravděpodobně aktivně řídit nabíjení elektrických aut na úrovni lokálních veřejných nabíječek (třeba v rámci ulice osázené AC nabíječkami v lampách) pro vyšší stabilitu celé sítě.

Především se ale změní přístup k nabíjení. Dnes je zvykem, že většina majitelů nabíjí přes noc u svých domů a ti, co dům nemají, okupují přes den rychlonabíječky. Jenže s rostoucím počtem elektromobilů se bude dál rozrůstat i nabíjecí síť (více si povíme v následujícím díle tohoto seriálu) a především počet AC nabíječek, které jsou k bateriím ve vozech i rozvodné síti šetrnější.

Už dnes najdete po Praze na sídlištích trafostanice s wallboxy nebo chytré lampy s integrovanou nabíječkou, do budoucna by takových míst, kde auto necháte přes noc a citlivě ho nabijete „pomalou“ energií, mělo být víc a víc. A s tím (a s technickým pokrokem u baterií a pohonů) odpadne i strach z omezeného dojezdu, takže nebudete nabíjet „do plna“, ale prostě se jen na chvilku připojíte k nabíječce při nakupování, pak třeba u restaurace, u kadeřníka nebo u fitka – prostě všude tam, kde přes den normálně parkujete a kde auto jen nečinně stojí – a nasajete pár (desítek) procent do baterie. A toto pomalé nabíjení rozložené rovnoměrně v průběhu celého dne pomůže stabilitě sítě.

Už nyní pochází zhruba polovina energie vyrobené v Česku z bezemisních nebo nízkoemisních zdrojů (do budoucna by tento poměr měl být ještě vyšší), což pracuje pro nižší emisní zátěž elektrifikovaných aut – ta jsou v každém případě „zelenější“ než auta se spalovacími motory (viz předchozí díl seriálu), navíc nezamořují emisemi centra měst.

Elektrické energie pro elektromobily bude i s jejich rostoucím počtem dost, zvlášť když se většina bude nabíjet pomalu přes noc, kdy je spotřeba průmyslu i domácností minimální, a elektrárny tak nejsou vytížené. Změna filozofie průběžného pomalého nabíjení by navíc měla pomoci stabilitě sítě přes den, takže ani blackouty by neměly hrozit. Elektromobily tak zkázu moderní civilizace určitě nepřivodí.