Seat Arona 1.0 TSI - Blýskání na lepší časy

Obvykle když přijde první generace nového typu automobilů, za moc nestojí. Ostatně srovnejte si první evropská SUV s jejich současnými následovníky. Ten vývoj jde neskutečně dopředu a dnes by původní Mercedes ML, Porsche Cayenne či BMW X5 zrovna neobstáli, zatímco mnoho jiných aut těchto výrobců z dané doby obdivujeme a i ve srovnání se současnými generacemi adorujeme.

Před několika lety podobný start zažila malá SUV. Často šlo jen o zvýšená městská vozítka s trendy oplastováním, ale bez pohonu všech kol. A já je vážně nemám rád, protože najít v této třídě dobré auto, je úkol pro forenzní tým kriminálky Miami. Nebo jinak - dnes už se nedělají špatná auta, protože když si koupíte úplně jakýkoliv vůz, tak z 99% vždy nastartuje, vše v něm funguje a doveze vás kam chcete, aniž byste jej museli rozebrat, vychytat neduhy a znovu celý složit, jak tomu bývalo za dob našich otců. Na druhou stranu nároky se posunuly. U malých SUV však platíte akorát za vyšší posaz, nedostanete však reálně nic navíc - spíše máte hůře zrychlující i zatáčející auto s vyšší spotřebou. Jenže nyní se začíná blýskat na lepší časy a první vlaštovkou je nový Seat Arona.

Ten je sice prvním počinem Seatu mezi SUV této velikosti, rovnou se však snaží danou třídu kultivovat a vylepšit. Dobrá, jak již říkal kolega Kuba Urban při prvních jízdách ve Španělsku, pořád to není auto, které bychom si vzali raději než menší, levnější a hbitější Ibizu, ze které Arona vychází, nicméně chápeme, že někdo vyšší světlost podvozku a snadnější nastupování ocení - zejména asi starší lidé. Pořád však nečekejte pohon všech kol, to má v této třídě z koncernových vozů jen velmi drahé a popravdě reálně ne o moc lepší Audi Q2.

My k testu dostali Aronu s litrovým tříválcem o výkonu 115 koní, a to v druhé nejvyší výbavě Xcellence s manuální šestistupňovou převodovkou. Osobně se přiznám, že dvoubarevná kombinace exteriéru se mi nijak zásadně nelíbí. Oranžová střecha v mých očích aut opticky zvyšuje, nicméně jiná vizuální přitažlivost se autu upřít nedá - reakce lidí jsou na něj pozitivní a myslím, že jakéhokoliv člověka tohle auto neurazí.

Interiér pak má ode mě čistou jedničku. Vypadá svěže, moderně a je slušně zpracován. Vše samozřejmě na poměry této třídy. Takové výplně dveří, ač nejsou žádným módním hitem, na mě stále působí lépe, než v Audi Q2. Zbytek interiéru je přehledný, vše se snadno ovládá, navigace má stále otočný čudlík na přibližování a oddalování mapy, jednoduše tady se brzy cítím jako doma. Navíc je zde vyřešen další častý neduh malých SUV, a to tragická pozice za volantem. V Aroně si nastavíte sedačku i volant tak, aby vám nic nepřekáželo a sedělo se vám minimálně dobře. Prostornost ja pak slušná - vepředu je interiér vzdušný, vzadu si průměrně vysoký cestující sedne v pohodě. Zavazadlový prostor se 400 litry považuji na danou velikost auta s délkou 4138 mm jako adekvátní. Auto je tak jen o 8 cm delší, než Ibiza.

V nabídce jsou zatím pouze tři motory, my máme tedy ten prostřední. Základem je slabší litr s 95 koňmi, vrcholem budiž patnáctistovka se 150 k. Střední cesta v podobě tříválce se 115 koňmi je jediná, kde se dá zatím pořídit automat, konkrétně sedmistupňová dvouspojka DSG. V testovaném voze je však manuál a není to špatná volba. Řadí plynule, přesně, v dobrých drahách.

Samotný tříválec patří k tomu lepšímu mezi podobnými motory. V Aroně je slušně odhlučněný, má dobrou reakci na plyn, při vyšlápnutí spojky mu padají otáčky a slušně táhne v celém spektru otáčkoměru, byť bez nějaké gradace. Vlastně dobře maskuje většinu neduhů těchto motorů, snad jen pro rozjezd potřebujete trochu více otáček a při zátahu v dolním spektru otáčkoměru motor více vibruje. Dá se s tím ale žít, přičemž ve středním pásmu jednotka příjemně ožije, má slušný zátah a poradí si i s naloženým autem. V městském provozu počítejte se spotřebou okolo 6,5 litrů, při cestování mimo město se dá dostat k pěti litrům. Vše závisí na stylu jízdy, přičemž pokud pojedete klidně, bude spotřeba dobrá, při svižné jízdě však již rychle stoupá. Auto tedy umí jet poměrně rychle, ale má to svou cenu. Při 160 km/h na dálnici počítejte s desítkou, tam již auto brzdí zvýšená stavba. Zmínit pak musím ještě skutečnost, že v mrazivých dnech má Arona s malým motorem trochu potíž auto pořádně vytopit, teplý vzduch začne jít z výdechů až po 5 km jízdy, opravdu teplo bude však až za zhruba 20 km, což je na dnešní poměry hodně.

Pochválit je potřeba podvozek, který je nastaven spíše komfortněji. Slušně tlumí nerovnosti, nedělá u toho hluk, zároveň však Arona ochotně zatáčí. Náklony tam jsou - bylo by bláhové očekávat, že ne. Celkově se auto dobře řídí a dává řidiči důvěru i v ostřeji projížděných pasážích - co více si v této třídě přát?! Jediným minusem budiž odskakování zadní nápravy v případě, když natrefíte v zatáčce na nerovnost. Odhlučnění celého vozu je pak na dobré úrovni.

Celkově je Arona vozem, který mě příjemně potěšil, protože vlastně ničím zásadním neobtěžuje. Na poměry své třídy rozhodně patří na špici, byť svoje chyby i tak má. Slibuje navíc další zlepšení malých SUV, konkurence se totiž bude jistě snažit malého španěla předehnat. Na základě Arony pak vznikne ještě obdobný vůz od Škody a Volkswagenu.