Článek
Řízení auto je dnes samozřejmostí a získání řidičského průkazu běžnou věcí. Ovšem v minulosti nebyl řidičák běžně dostupný každému. O tom, kdo vlastně dostal první řidičský průkaz, se vedou spory. Některé zdroje tvrdí, že prvním úředně oficiálně vedeným řidičem s povolením byl v roce 1888 Karl Benz, zakladatel dnes prémiové značky Mercedes-Benz. Říká se, že ho štvaly neustálé stížnosti obyvatel Mannheimu, tedy města, kde působil, na hluk a zápach jeho auta, až šel na úřad, kde zažádal o oficiální povolení svůj vůz provozovat. Ovšem jiné zdroje zase uvádí, že ve stejném roce úřady o povolení řídit v Paříži požádal Léon Serpollet, podnikatel a velký průkopník automobilismu. Ovšem zatímco pan Benz měl povolení řídit platné jen v Mannheimu, Serpollet v celé Francii.
Nejspíš na základě těchto dvou žádostí a rozmachu automobilismu se postupně úřady po celé Evropě rozhodly, že řidičák, tedy povolení dané osobě provozovat auto na silnicích, je dobrý nápad. Řidičské průkazy proto byly následně zavedeny povinně, a to konkrétně v roce 1903 v Prusku. Abychom o historii měli jasný přehled, nahlédli jsme jak do policejního muzea, tak také do dalších zdrojů. Ostatně návštěvu stránek policejního muzea a sekce dopravy můžeme vřele doporučit. Jde o velmi zajímavé čtení.
Přísné podmínky získání průkazu
Wikipedia říká následující: „Prvním regulačním předpisem bylo nařízení c. k. místodržitelství v království Českém č. 10351 (13/1900 z. z.), kterým se vydávají prozatímní ustanovení o jízdě vozy automobilními a koly motorovými na veřejných silnicích a cestách pro Čechy s výjimkou Prahy – v rámci Rakouska byly Čechy po Dolních Rakousích druhou zemí, kde byl podobný předpis vydán. V roce 1905 byla všechna zemská nařízení nahrazena celorakouským nařízením č. 156/1905 ř. z. ministeria vnitra (bezpečnostní ustanovení policejní pro jízdu automobilů a motorových kol). To v § 21 až 25 stanovilo pro samostatné řízení všech jízdných silostrojů minimální věk 18 let, pro samostatné řízení vícestopých jízdných silostrojů („o více nežli jedné koleji“) stanovil jako podmínku úřední povolení zvané jízdná licence.“
K získání povolení bylo nutné, ostatně stejně, jako je tomu dnes, složit zkoušky ze způsobilosti. Ovšem mělo to svá specifika. Abyste řidičák tehdy dostali, museli jste nejprve na úřadě uvést, na jakém stroji vlastně chce jezdit. V té době neexistovala výuka, ale úředníci spoléhali na to, že žadatel je dost vzdělán a dost schopen, aby průkaz získal. Proto se šlo rovnou ke zkouškám, kde kromě samotné, asi 10minutové jízdy musel žadatel o příkaz také dokázat, že rozumí tomu konkrétnímu stroji, který hodlá provozovat a jeho technickým specifikům. Dokázat také musel, že jej zvládá ovládat natolik bezpečně, aby nebyl nikterak ohrožen on nebo chodci či povozy s koňmi.
Ovšem o řidičský průkaz jste také mohli snadno přijít. Stačilo k tomu spáchat vlivem jízdy trestný čin proti takzvané bezpečnosti života, nebo spáchat přestupek proti pravidlům provozu. Následně jste byl jako řidič přezkoumán a bylo vám sděleno, jestli jste o průkaz přišel navždy nebo jen na určitý čas. Také se rozhodovalo o tom, jestli vám bude řidičák vrácen automaticky nebo jestli jste museli znovu absolvovat zkoušky k vydání licence.
První průkaz pro policii
Zajímavé je, že do doby, než začaly být řidičské průkazy povinné, směli jste na cesty vyrazit bez jakéhokoliv povolení. Jenomže to s přibývajícími auty logicky vedlo ke zvýšení nehodovosti a počtu úmrtí na silnicích. Právě proto úřady začaly řešit alespoň nějakou selekci těch, kteří za volantem nemají co dělat. Zatímco v Evropě k tomu došly vcelku rychle, v Americe až o pár let později, konkrétně v roce 1910. Stalo se tak ve státě New York, ale pouze pro profesionální řidiče. O tři roky později povinnost vlastnit řidičský průkaz, ovšem už pro všechny, zavedlo New Jersey.
Na našem území byl jeden z prvních průkazů vydán v roce 1906 policejnímu komisaři ve Slaném. Šlo o jednoduchou listinu, kterou ale dotyčný, stejně jako všichni ostatní řidiči, musel nosit stále u sebe. Ve dvacátých letech měl průkaz stále podobu krasopisně psaného listu, ovšem už na něm přibyla fotografie držitele povolení. Mezi lety 1939–1945 byly řidičské průkazy psány již strojově a samozřejmě v němčině. Od konce války už byl průkaz znovu v češtině a ve formě malé knížky. Takovou podobu, ovšem různě obměňovanou, měl průkaz až do roku 1991. Následně byla jeho podoba průběžně zjednodušována, až do verze, kterou známe dnes.