Zkrachovalý okruh a tajné vojenské letiště: Americká ikona Ford Bronco objevuje opuštěná tajemství

Pátrání po opuštěných místech může být na první dobrou vzrušující, ale dost často se může proměnit ve zklamání, jelikož se třeba na danou lokaci nedá dostat, případně ji už pohltil zub času. My si kladli otázku, co tematického a zapomenutého se v okolí naší republiky dá najít, což vyvrcholilo v objevení několika zajímavostí a osedlání statného hřebce jménem Bronco od modrého oválu.

Naše první stovky kilometrů opět vedly z Královéhradecka směrem k maďarskému Balatonu, odkud jsme se nedávno vrátili z průzkumné mise. Sezona na místě už frčela jako rozjetá lokomotiva, nicméně nic moc se od naší poslední návštěvy nezměnilo. Dálniční poplatky zůstaly ve všech zemích stejné a přes všední dny nebyl ani hustý provoz.

Jelikož jsme pokračovali o něco jižněji od Balatonu, měli jsme možnost okusit daleko více maďarských okresních silnic, kde se nám znovu potvrdilo, že některé úseky jsou výživnější než jízda po tankodromu. Naštěstí má Bronco dost bytelný podvozek, takže se rozbitými a vlnitými cestami ladně pohupovalo.

Naším prvním denním cílem byl Balatonring, velký projekt z roku 2008, jehož prvotní rozpočet dosahoval cirka 80 milionů eur také proto, že se na místě měly už koncem roku 2009 prohánět motocykly seriálu Moto GP. Nebylo tedy náhodou, že na přípravách participoval i sám velký Valentino Rossi.

Jenže už březen 2009 přinesl špatné zprávy a odložení o rok, zejména kvůli panující hospodářské krizi a chybějícím povolením. Ani rok 2010, který vypadal nadějně, nakonec nepřinesl výsledky. V roce 2012 projekt padl definitivně a s dluhy zamířil do aukce.

Poslední nadějí měl být rok 2020, kdy bylo rozhodnuto o stavbě nového okruhu v okolí Balatonu. Ve hře byl buď zcela nový, dražší a moderní okruh, anebo oživení koncepčně staršího, avšak levnějšího Balatonringu. Ve finále zvítězila možnost A, tedy fungl nový Balaton Park Circuit, jenž nedávno otevřel.

Zkoumání satelitních snímků Balatonringu nám dávalo naději, že položené základy okruhu by nám mohly poskytnout alespoň nějakou představu o tom, jak měla trať reálně vypadat. Jenže poté, co jsme dorazili na místo, se zjistilo, že je původní okruh lemován valy, údolíčky a zemědělskými poli.

Jako správní výletníci jsme se ovšem nedali. Přece jen byl naším parťákem off-road, takže jsme vyrazili kupředu skrze zmapované i nezmapované cesty, ale pokaždé dorazili do slepého bodu. Zkrátka nešlo jet dál. Nakonec jsme zvolili nenápadnou a neznačenou cestu vedle souběžné silnice, kde to už vypadalo nadějně.

Jenže cestu posléze začala lemovat skládka, po jejímž překonání jsme se ocitli uprostřed kamenitého podkladu prorostlého stromy. Dál to nešlo, proto jsme Bronco odstavili a vyrazili překonat posledních pár desítek metrů po svých. Dobrodružně jsme se drali vysokou trávou, zdolali val a konečně byli na dráze.

No, na dráze… Kromě navezeného kamení si vše ostatní příroda vzala zpět. Sami můžete z fotek vidět, že zajet si tady kolo na čas by bylo nemožné i s off-roadem typu Bronco. Nabízíme vám tedy alespoň virtuální projížďku po Balatonringu díky videohře Assetto Corsa. Tak se mrkněte, jak měla tahle velká sláva vypadat.

Zklamaní Balatonringem jsme přečkali noc a druhý den vyrazili do Chorvatska. Nejprve po dálnicích s placeným mýtem směr Záhřeb a Sveta Helena, poté okreskami až k chorvatsko-bosenským hranicím. Mnozí už jistě tuší, kde kola naší fordky nakonec zastavila.

Dříve vysoce utajovaná vojenská letecká základna zabudovaná dovnitř horského masivu Plješevica, dnes poutní místo všech možných dobrodruhů. Letiště Željava neboli Objekt 505 či KLEK, pýcha jugoslávské armády, nabralo za poslední roky na vysoké turistické popularitě. Možná až moc vysoké.

Před vjezdem do areálu letiště stojí opuštěný vrak letounu Douglas C-47 B Dakota 71212 YAF. Pokud si vyhledáte jeho dřívější obrázky, zjistíte, že šlo o kus zapomenutého železa obrostlého stromy. Ovšem dnes?

Ukázkově posečeno, dva improvizované žebříky sloužící ke vstupu do trupu a na křídlo, tisíce samolepek mnoha různých spolků na těle bývalého letounu, parkoviště pro auta i motorky, stánek s občerstvením a cedule informující o tom, že odminování objektu zaplatila Evropská unie.

Inu zaplatila, avšak dodnes není doporučeno chodit mimo betonové plochy, jelikož na místě miny prý stále jsou. A věřte mi, že šlápnout na minu je daleko horší než v noci stoupnout bosou nohou na kostičku lega.

Každopádně vrak Dakoty už je mainstream. Naštěstí se dá vjet do areálu a ihned vyrazit směrem vlevo na letištní ranveje, kde se rovněž setkáte s turistickým ruchem – auta, motorky, cyklisté. Pohled na tuny betonu, za nimiž se tyčí masivní pohoří, je ovšem fenomenální.

Stejně zajímavé jsou i vstupy do tajného letištního komplexu, který obsahoval více než 20 různých operačních budov a měl kapacitu na ubytování až sta kusů stíhaček MiG-21. Letouny ovšem nestartovaly přímo z hory, nýbrž využívaly dlouhé ranveje. Ono vlastně ani nebylo potřeba se nějak maskovat, jelikož pohoří samo o sobě tvořilo velmi solidní radarovou clonu.

Částečně zhroucené vstupy moc nikam nevedou, jelikož takřka celý utajovaný komplex byl vojskem při opuštění základny zničen výbušninami. Zbyly jen poslední staticky narušené tunely plné vlhkosti, plísní a padajících kusů betonu.

Stále vás láká jít dovnitř? Nedoporučujeme, protože uvnitř byly mimo jiné používány detektory kouře na bázi izotopu jménem Americium-241, který je, kdybyste nevěděli, radioaktivní. A protože byla báze zničena, včetně detektorů, nikdo neví, co uvnitř hrozí. Může se tak lehce stát, že delší pobyt vně základy bude zdravý asi jako skok z okna.

Samotné ranveje složené z betonových panelů už pomalu ztrácí glanc, proto jsme si místy připadali jako na dálnici D1. Některé části jsou prorostlé travinami, jak si matka příroda opět bere zpět to, co jí patří. Malinko úsměvná je klimatizovaná policejní stanice (buňka) ležící u jedné z ranvejí kousek od hranic s Bosnou. Před ní se nachází jediná zákazová značka a za ní betonové zátarasy, jejichž překonání by znamenalo ilegální vniknutí na území Bosny a Hercegoviny.

Na željavské letiště se sjíždějí turisté jako švábi na pivo, nicméně z načtených zkušeností se někomu občas stane, že jej místní policie otočí nebo pokutuje. Jindy však zase popřeje hezký den. Někteří tvrdí, že lze od místní ruky zákona získat také oficiální povolení ke vstupu, prý stačí říct, že jste turisté.

My potkali jediného uniformovaného policistu, který v bufetu u Dakoty zřejmě obědval, protože nic jiného neřešil. „Horko“ v této oblasti bylo údajně během migrační krize, ale jinak ne.

Vyrazit tedy na průzkum Balatonringu je ztráta času, tam už nic nevykoukáte. Základnu Željava však můžeme po našich zkušenostech doporučit jako zajímavou zastávku – ne snad kvůli profláknuté Dakotě, ale pro výhledy, ranveje a ponurou atmosféru tunelů.

Ford Bronco ve výbavě Outer Banks se ukázal jako prima parťák – jednak jde o schopný off-road a jednak o pohodlný cesťák s dálkovou spotřebou okolo 11 litrů benzinu na sto kilometrů. Přestože jeho sedačky působí obyčejně, nelze jim upřít komfort i na dlouhé vzdálenosti. Dynamika vozu nechybí prakticky za žádných okolností, jelikož pod jeho kapotou pracuje zážehový 2,7litrový šestiválec se dvěma turbodmychadly o výkonu 335 koní (563 Nm).

O tom, jak Bronco reálně funguje, jste se mohli dočíst v našich testech. Tento výlet nám jen potvrdil, že jde o to nejlepší, co na poli praktických osobáků od modrého oválu v Česku koupíte. Jasně, základní cena je téměř dva miliony korun, ale schopnosti této všestranné znovuzrozené severoamerické ikony jsou zkrátka více než úctyhodné.