Hlavní obsah

Elektromobily jsou prý dobré jen pro cesty kolem komínu. Vzali jsme proto Enyaq v mrazu do Rakouska

Foto: Lukáš Volšický

Jak se v zimě cestuje s elektromobilem? Vzali jsme dvojici elektrických škodovek a vyrazili na více než 550 kilometrů dlouhou cestu do rakouského horského střediska v Zell Am See. Byla to naše první dlouhá cesta s elektromobilem, a přestože jsme se obávali hororových scénářů, ve skutečnosti nám to šlo jako po másle.

Článek

Česká automobilka Škoda Auto zahájila vlastní ofenzívu v nastávající éře elektromobility naplno až s uvedením prvního čistě elektrického modelu Enyaq iV na evropský trh v květnu 2021, přičemž objednávky spustila jen krátce po jeho slavnostním představení začátkem září 2020. Od toho okamžiku stihla získat již více než 100 tisíc objednávek a jen v loňském roce novopečeným majitelům doručila přes 44 700 elektromobilů, které se těší největšímu zájmu v Německu, Norsku a Nizozemsku.

Všichni uživatelé se svými Enyaqy iV samozřejmě jezdí celoročně, z čehož vyvstává zajímavá otázka: jak se s prvním elektrickým SUV škodovky žije v chladném zimním počasí, když je právě mráz největším nepřítelem elektromobilů a jejich skutečného dojezdu? A ještě lépe: jak se s elektrickým Enyaqem iV cestuje, když se vydáte na dlouhou cestu do zahraničí?

Foto: Lukáš Volšický

Čerpací stanice na Rozvadově je díky relativně nové nabíječce E.ON důležitým bodem při cestování elektromobilem do Německa

Rozhodli jsme se to vyzkoušet a se dvěma elektrickými Enyaqy iV vyrážíme na relativně dlouhou cestu z Prahy do oblíbeného horského střediska Zell Am See v rakouských Alpách. Když se rozhodnete pro stejnou cestu, máte na výběr dvě hlavní trasy – „horní“ přes Rozvadov a Mnichov nebo „spodní“ přes České Budějovice, Dolní Dvořiště a Salzburg. V dnešních dnech už od česko-rakouských hranic dojedete skoro až do Alp po dálnicích, ale nakonec se rozhodujeme pro trasu přes Mnichov.

Cestu přes jižní Čechy jsme si nevybrali jen kvůli krásné krajině, hlavním důvodem našeho rozhodnutí je skutečnost, že na kilometry delší trasa přes Mnichov nabízí lepší pokrytí výkonnými nabíječkami pro rychlejší nabíjení. Naše osudy přitom svěřujeme dvojici Enyaqů Sportline iV 80 se základním pohonem zadních kol, větším 82 kWh akumulátorem a teoretickým dojezdem v ideálních podmínkách až 525 kilometrů podle WLTP. Jaká však je realita, když je venku okolo nuly?

Foto: Škoda Auto

Elektrická Škoda Enyaq Sportline iV se vyrábí také ve čtyřkolce. Poznáte ji podle písmenka „x“ v modelovém označení

Už ve startovním bodě naší cesty vnímáme, jak se zima podepisuje na maximálním dojezdu elektrického Enyaqu iV, když vyjíždíme z pražských Nových Butovic s 95procentním nabitím a aktuálním dojezdem 290 kilometrů. Najíždíme na „plzeňskou“ dálnici D5 a míříme vstříc první zastávce: 175kilowattové „rychlonabíječce“ E.ON na Rozvadově. I elektromobil budeme zkoušet stejným způsobem jako konvenční auto se spalovacím motorem, a proto jedeme cestovní rychlostí 130 km/h, v závislosti na okolním provozu.

Čtyřkolka se ukrývá pod modelovým označením „x“

Škodu Enyaq Sportline iV 80 si můžete koupit i s pohonem všech kol, ukrývajícím se pod modelovým označením „x“. První čistě elektrickou škodovku ve čtyřkolce jsme za vás již vyzkoušeli v plnohodnotném testu, a navíc jsme se s ní krátce svezli i v Alpách. Zejména na zasněžených a zledovatělých silnicích v horách přijde vhod, ale při normální jízdě na suchém asfaltu se od standardní verze s pohonem všech kol příliš neodlišuje.

První etapu, dlouhou 150 kilometrů, zvládáme za přibližně hodinu a půl, přičemž Enyaq iV připojujeme k „rychlonabíječce“ CCS Combo s 35procentní energií v baterii a zbývajícím dojezdem zhruba 120 kilometrů. Důležitý nabíjecí bod při cestách elektromobilem do Německa ale disponuje jedinou 175kilowattovou nabíječkou, která je doplněna obyčejnější 50kilowattovou. Oba Enyaqy nabíjíme co nejefektivněji a přibližně v polovině času nabíjení je střídáme.

Foto: Lukáš Volšický

Při cestování elektromobilem oceníte příjemné ticho na palubě. Stále tišší elektrické pohony nutí výrobce investovat do potlačení aerodynamického hluku

Trvá to přibližně hodinu, a přesto nejsou Enyaqy nabité stejně. Bílý je na „rychlonabíječce“ delší čas a se 100procentním nabitím slibuje až 286 kilometrů dojezdu dosavadním jízdním stylem, zatímco modrý odjíždí od nabíječky s přibližně 93procentním nabitím a kratším slibovaným dojezdem okolo 270 kilometrů. Zhruba stejná je i vzdálenost, jakou musíme zvládnout k dalšímu naplánovanému nabíjení na 350kilowattové CCS Combo nabíječce Ionity v Holzkirchenu, kousek od Mnichova, a doufáme, že nám cestu usnadní i častější klesání a slibně vypadající plynulost provozu.

V Německu jedeme po dálnicích s omezenou (80, 100 nebo 120 km/h) i neomezenou rychlostí, a přestože Škoda Enyaq Sportline iV umí jezdit maximálně 160 km/h, nenecháváme se strhnout tamní rychlostní volností a většinu času jedeme 130 km/h. Německé dálnice jsou volné, cesta plyne bez zádrhelů a na nabíječku Ionity za Mnichovem to naštěstí opravdu zvládáme. Zatímco s bílým Enyaqem nám stále zbývá přibližně 15 procent baterie, modrý ukazuje poslední jednotky procent.

Foto: Lukáš Volšický

Rozsáhlá síť společnosti Ionity je v současnosti jedním z nejefektivnějších způsobů, jak nabíjet elektromobil na cestách, ale za rychlé nabíjení zaplatíte odpovídající cenu

Připojujeme obě auta k nabíjecímu stojanu, nabíjecí kartou Škoda Powerpass jednoduše aktivujeme nabíjení a jdeme na oběd. Ionity sice umí nabíjecí výkon až 350 kW, ale elektrický Enyaq iV Sportline 80, stojící na nejmodernější koncernové elektrické platformě MEB, nabíjíme „jen“ nejvyšším možným výkonem 120 kW. Jeden z nabíjecích stojanů však po chvilce vzdoruje a odpojuje nabíjení modrého Enyaqu kvůli neznámé chybě. S novou aktivací nabíjení však již konečně nabíjí a po necelé hodině vyrážíme na poslední etapu cesty s 95procentním nabitím a 299kilometrovým dojezdem bílého Enyaqu.

Poslední etapa naší cesty z Prahy do Zell Am See je dlouhá přibližně 150 kilometrů, a jakmile přibližně v polovině etapy sjíždíme z dálnice na alpské okresky, dojezd obou Enyaqů začíná vlivem nižšího zatížení elektromotoru při pomalejším jízdním tempu okolo 90 km/h růst. Nastává večer a do cíle nakonec přijíždíme po sedmi a půl hodinách cesty, přičemž s normálním autem bychom to podle navigace zvládli za pět a půl hodiny.

Foto: Lukáš Volšický

Z výsledných dat lze vyčíst všechny důležité informace o naší cestě z Prahy do Zell Am See. K celkovému času cesty připočtěte dvě hodiny trvající nabíjení

V infotainmentu otevíráme jízdní data a výsledky jsou následující – od rána jsme ujeli 555 kilometrů, zabralo nám to 5 hodin a 37 minut a cestovali jsme průměrnou rychlostí 98 km/h s průměrnou elektrickou spotřebou 24,4 kWh/100 km. Nabíjení nám k času přidalo rovné dvě hodiny.

Cestování s elektromobilem oproti spalovacímu autu vyžaduje pečlivější plánování trasy a nabíjení, přičemž dočerpávání elektrické energie při cestování s elektromobilem není nijak omezující. Po dvou hodinách jízdy si přece jen rádi uděláte přestávku na protažení těla a občerstvení. Když to navíc spojíte s plnohodnotným obědem, tak se i z hodinového nabíjení stává chvíle.

Finanční náklady na cestování s elektromobilem pak záleží hlavně na vašem sjednaném tarifu. Od 1. února 2022 si E.ON v Česku účtuje 7,50 Kč za kilowatthodinu při nabíjení stejnosměrným proudem, za nabíjení u Ionity v Německu zaplatíte 0,79 eura (19 Kč) za kilowatthodinu při silnějším nabíjení High Power s maximálním výkonem 350 kW.

Pro lepší představu výsledné ceny jen uvedeme, že náš elektromobil „spálil“ podle údajů z palubního počítače 135,5 kWh. Cesta například s konvenčním Kodiaqem RS by znamenala při spotřebě 8,5 litru na 100 kilometrů lehce přes 47 litrů spáleného benzinu. Přepočet na konkrétní částky je ovšem velice nepřesný, jelikož v případě nabíjení elektřinou záleží na času, využité nabíječce či sjednaném tarifu. Cesta na benzin i tak vychází o něco dražší, ovšem vůz je schopen 550 kilometrů urazit na jednu nádrž bez zastávek pro nabíjení.

Reklama

Sdílejte článek