Článek
„Tady si sedněte, předstírejte bezvědomí a zbytek nechte na nás,“ sdělil nám v rámci cvičného zásahu ku příležitosti dne IZS velitel kolínské hasičské výjezdové jednotky. „Nu což, aspoň bude víc času na to vnímat vše kolem,“ řekli jsme si a s namaskovanými zraněními usedli do vozidla.
Zasahujícími byli profesionální hasiči z Kolína.
Z našeho pohledu se tedy stala simulovaná nehoda dvou yarisů – náš zůstal se zablokovanými bočními dveřmi na kolech, zatímco kolegyně naproti vyhrála přetočení na střechu.
První věc, kterou jsme po zahájení akce slyšeli, byl zvuk sirén, následně doplněný dusotem nohou a cinkotem výbavy. Asi pět lidí najednou naběhlo ke dvěma vozům, a protože byla řidička druhého auta už venku a pouze s lehkým zraněním, staral se o ni do příjezdu záchranky jen jeden hasič, zatímco my získali zbytek osazenstva.
Řidičce, která byla mimo vůz, se okamžitě začal věnovat jen z hasičů.
Vybavujeme si, jak se k našemu oknu ihned dostal hasič, který zhodnotil naše bezvědomí a okamžitě nám chytil hlavu a držel ji ve stabilní poloze. Bylo zde totiž podezření na poranění krční páteře.
Po zhodnocení zaseknutých bočních dveří velitel zásahu rozhodl, že půjdeme ven pátými dveřmi, což je i kvůli páteři nejšetrnější. Mezitím dorazila záchranka a náš krk začaly držet ruce záchranářky, posléze jsme dostali límec, nicméně jak fyzické držení, tak komunikace neustávala.
Zatímco záchranáři s několika hasiči řešili naši stabilizaci i ošetření, zbytek se pral s pátými dveřmi.
Než se páté dveře pod náporem páčidla a hydraulického rozpínáku trochu otevřely, přiskočil k nám na sedadlo spolujezdce zasahující hasič v plné výbavě. Neptejte se nás, jak se zezadu tím malým oknem protáhl, prostě to dokázal a byl u nás.
Ten ihned odhalil žilní krvácení kvůli otevřené zlomenině pravého bérce, což vyřešil škrtidlem. Ačkoli jsme hráli bezvědomí, jak hasiči, tak záchranáři s námi neustále komunikovali. Popisovali, co se stalo, co se teď děje, a uklidňovali. Přestože mumraj kolem připomínal spíše chaos, vše bylo naprosto přesně řízené.
Oceňujeme permanentní komunikaci, byli jsme neustále informováni o tom, co se děje a dít bude.
Aby bylo možné vůz opustit, museli hasiči naplno otevřít dveře kufru a násilně zlomit zadní sedačky, o což se postarali hydraulické nástroje. Zatímco záchranáři nám neustále drželi hlavu ve stabilní poloze, hasič uvnitř vozu chránil naše bezvládné tělo krycí deskou, když jeho kolegové lámali zadní lavici. Pár prasknutí, trochu kvílení a bylo to.
Finální fáze se nesla v duchu sklopení řidičova sedadla do takřka vodorovné pozice, podsunutí transportní nafukovací podložky, vytažení fixovaného těla skrze páté dveře ven a naložení do sanitky.
Přehozená deka slouží jako ochrana při vyproštění.
Výsledek? Náročná desetiminutovka, zaškrcená noha, kanyla, dýchání s kyslíkovou maskou napojenou na kyslíkovou lahev a mix skutečně zajímavých pocitů.
Co dělat, když vidím nehodu?
Na tohle téma existuje asi tisíc pouček, ale vylovte je v té stresové situaci, že… Zapamatujte si proto číslo 112, které vede na operační středisko složek IZS, v jejichž jednotkách jsou také specializovaní záchranáři. Takže opakujeme, volat 112 a poslouchat, co vám školený operátor na druhé straně říká.
Ten druhý pohled
Abyste práci hasičů při nehodě lépe chápali, popíšeme vám onu situaci druhým, vnějším pohledem. Muži a ženy v reflexních uniformách se totiž starají o daleko víc věcí než jen o samotné nehodou postižené účastníky.
Na místě zásahu se nejprve zajišťuje bezpečnost zasahujících.
Při příjezdu na místo kolize se hasičské vozy staví do nárazníkového postavení, aby byla zajištěna bezpečnost zasahujících. To třeba, kdyby si např. nějaký nepozorný řidič nevšiml osmimetrové cisterny s rozsvícenými majáky…
Následuje zhodnocení všech možných rizik, což dělá velitel zásahu, který musí vnímat, zdali havarovaná vozidla nepřeváží nebezpečné látky, jaký mají pohon či zda z nich neunikají provozní kapaliny.
Ukázka byla komentovaná zástupci policie, hasičů a záchranářů.
Zároveň s tím se vytyčuje bezpečný operativní prostor, dělají se kroky vedoucí k prevenci požáru, zjišťuje se počet osob, rozsah zranění a poskytuje se neodkladná pomoc. Velitel zásahu poté rozhoduje, jak a kudy se budou postižené osoby vyprošťovat.
V případě naší simulace byla řidička vozidla na střeše vymrštěna ven z auta, takže u ní byl jeden hasič, který do příjezdu záchranky zastavil krvácení, kontroloval dýchání a stabilizoval její krční páteř.
Zásah trval asi deset minut a byl perfektně zorganizovaný.
U nás zase neustále někdo byl, kdo nám držel hlavu ve stabilní poloze, komunikoval. Zbytek zasahujících se staral o plné otevření pátých dveří a následné zlomení zadních sedaček. To se dělá tak, že se tzv. rozpínák umístí mezi hlavovou opěrku a střechu, po chvíli to lupne a opěradla se skácí jako padlý voják.
Během vyndávání z vozu pak tým složený z hasičů a záchranářů už víceméně jen kontroloval stabilitu těla a hledal druhotná poranění, například podlitinu na břiše.
Klobouk dolů všem složkám IZS, zejména pak hasičům, kteří na místě dopravních nehod bývají jako první. Rovněž pracují s nejtěžšími nástroji a starají se o tolik důležité vyproštění i bezodkladnou první pomoc. Pánové, dámy, smekáme…